Žárlivost na sport
Dobrý den, poraďte mi prosím co mám dělat. Je mi 45 let, s manželkou jsme spolu 7 let bez problémů, máme se rádi, jeden syn 6 let. Jsme spolu 24 h denně, podnikáme. Řekl bych, že jsme na sebe, nebo alespoň já na ní silně zafixován. Asi před půl rokem začala manželka dojíždět jednou týdně večer na volejbal. Zpočátku, i když mi to nebylo úplně jedno jsem to přecházel bez emocí a toleroval to. Chápu rozumem, že je to asi normální dělat takový sport, ale srovnat se s tím nějak nemůžu. Možná to však na mě ale bylo znát, že mi to není vhod. Vše však vyvrcholilo asi před měsícem, když si neodpustila odjet i v den výročí svatby, svůj svátak a posléze i narozeniny. Trochu mi to přelezlo přes hlavu a emoce už jsem na uzdě neudržel. Máme pak třeba 2-3 dny tichou domácnost, než se vše trochu ureguluje, ale vztah dostává trvalé trhliny. Manželka jezdí nadále, tento týden měli dokonce i turnaj ve vzdáleném městě s noclehem v kempu. Zvala mne s sebou ale odmítl jsem. Na slovo volejbal začínám být alergický. Začel jsem s naším synem (sami dva) jezdit do kina, do bazénu, do divadla atd.,aby se to nějak vyrovnalo. Nic mi to ale nepomáhá, je to spíš taková křeč. Ona mi tam totiž taky chybí. Jediné plus je v tom, že z toho má něco syn. Ještě bych chtěl dodat, že na ní nežárlím kvůli event. nevěře. Spíše žárlím na její kamarády a na to že se baví s nimi a ne s námi. Díky svému dlouholetému podnikání jse více či méně přišel o opravdové kamarády a o koníčky. Co s tím dělat?
Aha, výborně. Vypadá to tak, že Vám teď život připravil maximum podmínek pro to, aby se do Vašeho života vrátila opět ztracená rovnováha. Celých 24 hodin být uzavřen do komunikace s jediným pracovním partnerem, totiž Vaší manželkou, (i když to teď možná popisuji trochu přehnaně), to podle mého názoru není stav, ve kterém byste mohl nalézt trvalé štěstí a naplnění Vašeho života. I KDYŽ to teď vnímáte jako křeč, nechce se Vám - v podstatě oprávněně, již dlouho se necházíte v jisté "izolaci". Pokračujte ve vytváření si dalších oblastí Vašeho života. Věnujte se synovi, ale co takhle i nějaký vlastní koníček? Třeba také sport? Můžete si najít svůj např. squash, a dále si můžete najít třeba co já vím, horolezení, které bude pěstovat společně s manželkou, nebo celá rodina. Bude to zpočátku těžké. Nemáte aktuálně přátele, se kterými byste do toho šel. Ale vytrvejte a časem jich budete mít dostatek. Stojí to za tu námahu - opět objevíte to, co jste kdysi ztratil a po čem nyní z hloubi duše toužíte.
Komentáře uživatelů ...
Ako ste napísal, kvôli dlhodobému podnikaniu ste prišli o koníčky a priateľov. Silne ste sa naviazali na svoju ženu, ktorú pravdebodone omrzelo to že aj jej koníčky a priateľia šli bokom a rozhodla sa s tým niečo spraví, že si nájde niečo čo ju baví, navyše pohybovú aktivitu čo prospeje jej zdraviu a ešte si aj nájde nových kamarátov. Ak na nich žiarlite, skúste si nájsť aj vy nejakého koníčka. Keď aj nie športového ale nejakú aktivitu ktorá vás bude baviť, najlepšie v kolektíve ak vám chýbajú priatelia. Alebo spoločne so synom rozbehnite nejakého spoločného koníčka keď ako ste sám napísal máte radosť že z toho niečo má. Ďalšou možnosťou, keďže ste tak silne fixovaný na manželku a ako vyplýva z vášho dotazu sama vás volala s ňou na turnaj pokúste sa nejako zabudnúť na vašu zášť voči volejbalu a skúste sa mu aj vy venovať. Spoločne s vašou manželkou alebo pokiaľ to čas dovolí nájdite si aj inú spoločnú aktivitu chodievajte do kina aj s ňou!
PhDr.Burdova [Psycholog]