Vztah se ženatým mužem

Dobrý den,
již delší dobu se trápím se svým partnerským vztahem, tak bych ráda slyšela názor někoho nezaujatého. Mám přítele, který je skoro o dvacet let starší než já (mně je 20), ale to by nebyl problém, protože si skvěle rozumíme, máme stejné životní hodnoty, máme rádi stejné věci, máme k sobě úctu a milujeme se. Ovšem - můj přítel je ženatý a má dvě děti, kterým ještě nebylo 10 let. Stále žije se svou ženou, která o mě neví, jeho rodina o mě neví a i když on mě staví na první místo, tak si připadám jako milenka.
Plánujeme společnou budoucnost a svoji rodinu, ale já tomu stále nevěřím, protože to stále nedokázal ženě říci. Ve dne i v noci se trápím tím, že s ní stále žije (žárlím a to i přes to, že mě ubezpečuje, že jejich vztah je pouze formální a jsou spolu jen kvůli dětem a že ji nikdy nemiloval tolik jako mě), trápím se a kolikrát jsou situace, kdy potřebuji být s ním, ale on nemůže, protože musí být s rodinou, to je pro mě velmi náročné být tak často sama, i scházet se s ním tajně je velmi psychicky náročné, trápím se, připadám si až jako ta druhá a stále marně čekám, že se to změní a budeme spolu oficiálně, protože ho miluji tak jako nikoho. Jenže už to dál psychicky nesnesu být v roli té druhé a čekat, co na mě zbude z jeho času, kdy nemusí být s dětmi.
Mám setrvat a věřit mu, že opravdu budeme spolu, tak jak to plánuje a slibuje, že až nadejde správný čas, budeme spolu normálně a on si vyřeší rodinné vztahy nebo (i když by to bylo bolestivé a je to nepředstavitelné) si mám zkusit zařídit svůj život a začít od začátku, dokud jsem ještě mladá a není pozdě?

Komentáře uživatelů ...

15. 11. 2010 19:42:35

myslím, že som nezaujatý,ale vy ste pekne naivná.On vás má len ako milenku, to iste, lebo 40 ročný chlap v spoločnosti o 20 rokov mladšej kočeny je prenho príjemné.Ale on má rodinu, ktorú kladie na l.miesto - deti a bodaj by nie,veď sú jeho a má ich rád.Otvorte si oči,nechajte si z nich spadnút tie šupiny,stále budete hrat len druhé husle toho pána a bude mat mazat med okolo úst,ale k rozvodu sa ťažko odhodlá.Okrem toho rozbíjate rodinu, mimochodom, ako by sa vám páčilo byt v koži jeho manželky??Len sa do toho vžite! 20 ročný vekový rozdiel je veliký a nemá perspektívu,skoncujte s tým a nájdite si k sebe vhodného priatela a nie staré capa,otca 2 detí/ak by sa aj rozviedol, tažko by ste znášali to, že nemálo penazí by platil zo spoločného rozpočtu na svoje deti a venoval im svoj čas,stejne by ste ich nemala rada.Nemá to zmysel, odmilujte sa čím skorej aj ked jemu šukanie s vami mu bude asi chýbat.

16. 11. 2010 0:06:46

Druhá polovica poslednej vety vo Vašom vyznaní je správna.Je pekné,že sa vo Vás prebudilo svedomie a myslíte zároveň aj na svoju budúcnosť.Nastala správna doba na ukončenie tohoto nespravodlivého,nemravného a tiež neperspektívneho vzťahu.Čím skôr to skončíte,tým lepšie pre Vás,predídete tak už vopred naprogramovaným komplikáciam,ktoré by Vás určite neminuli.Máte 20,život pred sebou takže by nemal byť problém nájsť si toho pravého...tento milovník ním určite nie je...

16. 11. 2010 13:26:50

moja zlatá... bež čo ti nohy stačia, lebo toto je len začiatok tvojho trápenia.. bude ti síce trošku trvať kym zabudneš, ale bude to to najlepšie čo môžeš urobiť. keby to s vami naozaj myslel vážne a bola by pravda čo tvrdí (že s manželkou žijú len formálne, kvôli deťom) tak určite by netaj svoj další vzťah. Určite by aj jeho manželka mala nejakeho milenca a dohodli by sa na tom, že nech si každy žije svoj život. On sa rozvadzať nemieni a preto o vas svojej žene nepovie, lebo vie, že by ho vyprašila z chalupy. Podaktorí muži su riadne hovada (sorry za výraz) a tento váš k nim rozhodne patrí. Sorry, môj názor.

16. 11. 2010 13:56:22

Myslim si ze vas vztach nema buducnoct, a aj keby to malo tak tym rozbijete rodinu a detom zoberiete oca...skuste sa nad tym zamysliet

16. 11. 2010 18:30:03

Moja kamaratka z VS mala presne takyto vztah ako vy. Presne do detailov rovnaky. Stretavali sa tajne, on mal dve deti, manzelka nic netusila. Ich vztah trval rok a pol.Hrala druhe husle, bol medzi nimi rozdiel 15 rokov. Manzelke nikdy nepovedal, ze ma milenku. Nikdy!!!! Slecna otvorte si oci, nebudte naivna! Jeho rodina je pre neho zaklad a koli Vam rodinu neopusti. Odporucam cim skor ukoncit tento vztah bez buducnosti. Nerozbijajte rodinu a najdite si rovnocenneho partnera, inak sa budete iba trapit. Ukoncite to!

16. 11. 2010 19:54:40

No tak ak by to s vami myslel naozaj vážne nenechával by vás v takom napätí,a aby ste sa trápili....Jemu je s vami fajn,užije si,vykecá a potom šup za svojou rodinkou.Tak si nájdite seberovného,lebo je to velký vekový rozdiel a nech si on žije ten svoj život ,lebo to má aj v pláne a vás tam určite nezaradil akurát tak na potešenie.....Určite si nájdete takého vo vašom veku s kým si budete rozumieť...Ak by ste zostali s tým o ktorom teraz píšete pouvažujte ako čas letí a čo bude ak vy budete mať 40 a on už 60 rokov???.... Nepremárnite svoju mladosť držím palce.....

18. 11. 2010 14:30:03

Děkuju vám všem za vaše názory a komentáře, snad najdu sílu k tomu, abych to změnila. Vážně se moc trápím, ale miluji ho tolik, že budu potřebovat hodně sil to ukončit, ale jiné řešení asi nevidím. Vaše názory mi moc pomohli utvrdit se v tom, že to není správné.

18. 11. 2010 14:51:42

Ja si tiez myslim,ze to neni spravne.Keby naozaj chce,tak davno uz o vas vedia a riesi situaciu.Ale aj keby to s vami myslel vazne nie je to 100% chlap,pretoze zahodi svoju rodinu a deti.Vy budete mat v buducnosti iba vycitky,ze ste boli pricinou mozno tohoto celeho.

20. 11. 2010 7:20:21

nic v zlom, ale planovat s chlapom, ktory je zenaty, podvadza SVOJU manzelku a deti a planovat s nim buducnost...prepacte, ale vy si chcete vazne dobrovolne znicit zivot. Taky partner je uplny ausus, bez chrtovek kosti a aj keby si vas vzal..nema problem sa na vas vybodnut, aj keby ste mali dieta... nechapem, preco zeny su take najivne a hlupe :-(

21. 11. 2010 17:14:53

Moc vám všem děkuji za vaše názory. Už jsem to sama psychicky nevydržela a dnes to z rána to vše ukončila, když on porušil jeden z dalších slibů. Stálo to mnoho slz, výčitek a bolesti, která ještě stále trvá. Je mi neuvěřitelně špatně a cítím v srdci jen neskutečně hluboké prázdno, které dlouho nevymizí a pochybuji, že už někdy budu schopna milovat. Bohužel, dostala jsem od života facku, ze které se musím poučit. Lásku teď však nechci ve svém životě ani náznakem. Ale jsem ráda, že jsem se k tomuto kroku odhodlala, trápit se dál nemělo smysl.

21. 11. 2010 17:49:14

Gratulujem Vam! Len vydrzte! A usmejte sa! Urobili ste prvy krok vo svojom novom lepsom krajsom zivote. Staci uverit! Ste skvela! Uz teraz mozete byt na seba hrda!

21. 11. 2010 19:52:16

Moc, moc díky. Tahle diskuze mi velmi pomohla (pomáhá). Ještě to bude velmi velmi dlouho trvat než to přebolí a mysl se srdcem zapomenou, ale máte pravdu, alespoň si můžu vážit sebe sama, že jsem našla sílu ukončit to.

13. 12. 2010 11:39:33

u mňa neni žena taká čo zoberie deťom otca a žene milujuceho manžela veď na svete je predsa tolko nezadaných a určite je tam aj ten čo čaká na práve na vás a myslim že časom to aj tak nebude fungovať pre vek.rozdiel a potom všetky tie výčitky?.......

20. 1. 2011 11:21:48

Dobrý den, možná píší tento komentář už velmi pozdě, ale jsem v podobné situaci, nádherný vztah,zamilovanost, hodíme se k sobě, jen ženatý, dvě děti a starší o pro někoho pár let pro někoho více let, nemám v plánu vztah ukončit, je třeba si ho užívat dokud to jde...vždyt je to zamilovanost,...a pokud je právě s rodinou, jasně dere to srdce, ale zkuste myslet a dělat něco jiného, číst, jezdit na kole,být spřáteli ....

23. 1. 2011 19:17:18

...když to berete takto, tak pak se dá říct, že je to "OK". Jen nevěřit, je to marné a zbytečné. Moje zkušenost. Čerstvá a velmi, velmi bolavá.

16. 2. 2011 17:48:47

Taky musím reagovat... Taky jsem to tak měla... milovali jsme se,jeho vztah se ženou byl prý pouze formální... TŘI ROKY JSEM TRPĚLIVĚ ČEKALA!!! Nic mu nevyčítala,snažila se a věřila jeho slibům,že jen co se rozvede a ona se odstěhuje,hned si pro mě a mé dvě malé dcerky přijede a budeme rodina... Tak jsem čekala,nemohla mu ani jen tak napsat sms,zavolat,co kdyby zapomněl doma telefon a tím by si zkomplikoval rozvod... Tiše jsem trpěla,nedávala to znát,nechtěla jsem nic pokazit... ROZVEDL SE,ONA SE ODSTĚHOVALA!!! KONEČNĚ!!! Ale nepřijel si pro nás... Prý by to jeho maminka nerozchodila,kdyby si hned někoho nastěhoval do svého domu... Přitom s ním maminka ani nebydlí... Pak jsem se náhodou dozvěděla,že mu před rokem jedna z jeho dalších milenek porodila dítě a on se to snažil přede mnou utajit... Odpustila jsem mu to,prý to byl jen úlet v opilosti... Tolik mě prosil a já mu věřila... A když už jsem vážně chtěla,aby se rozhodl,jestli s námi tedy bude nebo ne,musela jsem myslet i na své holčičky,nechtěla jsem jim plést hlavu,jsou ještě malé,řekl mi,že na to asi nemá,ať se nezlobím... Že chce teď žít sám... Dneska vím,že měl celé ty roky další a další milenky a vše úspěšně tajil... Mě je 31 a jemu 47 let... Vždy mě přitahovali starší muži... A teď??? Občas přijede,pomilujeme se a zas odjede... Chci to ukončit úplně,přestat se trápit,nejde to... Tolikrát to ukončil on a stejně zase přijel... Kvůli němu jsem i odešla z práce,byl totiž můj šéf... Navázat nový vztah nedokážu a snažila jsem se,takže jen stále čekám a čekám,až si na mě náhodou vzpomene... Vím,jsem pitomá husa... Jenže ho stále miluju,ať mi provedl cokoliv... Navíc mi i občas pomáhá,když je něco potřeba,ale chce takovou tu svou volnost... Takže slečnu chápu... Vím,jak jí je... A to na milión procent!!! Držím pěstičky,ať máte aspoň vy to štěstí a rychle se z toho vyhrabete... Je to šílenej nápor na psychiku... Velmi dobře to znám...

18. 2. 2011 13:12:44

reakce na: 16.2.2011 17:48:47 Jsem ráda, že jste reagovala na můj příspěvek i po tak dlouhé době. Není to tak dlouho, co jsem psala, že jsme se rozešli, ale... Zase navázal kontakt a zase to spolu tak nějak plácáme ode zdi ke zdi. A máte pravdu, je to šílený nápor na psychiku a díky tomu už přestávám zvládat běžný život. O jiné nabídky na vztah nemám nouzi, ale zkrátka.. Nedokážu to!! Neumím si ani pomyslet, že bych měla něco jiného s jiným mužem, pořád na něj myslím, miluju ho, i když vím, že mi ničí život a že s ním ztrácím nejlepší léta života. A taky vím, že mě to vyčerpává, jsem vyřízená, můj duševní stav je velmi špatný od doby, co jsem s ním. Tiše tím trpím, můj tatínek velmi trpí, když vidí, do jakého vztahu (nevztahu) jsem se uvrtala a nemůžu být logicky šťastná. Spousta lidí to nechápe a říká, běž od toho, jsi hloupá, když jsi v tom, ale je to složitější, než vypadá. Tak ráda bych to jednou provždy ukončila.. Ale jak? Jak? I já Vám držím moc a moc pěsti, abyste se trápila co nejméně a našla to nejlepší řešení pro Vás, i Vaše děti... Děkuji za Váš názor i pochopení a hodně štěstí..;)

19. 2. 2011 18:06:22

když to čtu, tak mne děsí, jak moc se to opakuje a podobá. Jsem na tom úplně stejně. A přesto miluji a těším se na každý okamžik s ním. Proč? Nevím, jen to tak prostě cítím. Když napíšete, že to skončíte, nebo že on to skončí......tolikrát to skončilo a vydržíme jeden bez druhého maximálně pár dnů. Rozhodneme se, zdůvodníme si to....a stejně. Pak to tedy zkusíme jako přátelé, aspoň si psát meily...jakýs takýs kontakt, nebýt úplně jeden bez druhého, mít o sobě povědomí, když už nemůžeme být spolu. Vyhnout se intimním věcem. Stejně zase do toho všeho spadneme. Nemůžeme být spolu a nedokážeme být jeden bez druhého. Chtělo by to se odstěhovat, zapomenout, změnit práci, město. Prsotě miluji a nepřeji si nic víc, než být s ním aspoň takto. Pořád. Vždycky jsem v těchto věcech měla jasno. Jen do doby než se mi to stalo. Nikdy neříkejte nikdy.

20. 2. 2011 21:04:53

reakce na: 19.2.2011 18:06:22 Tak vidím, že v tom nejsem sama a spousta žen asi prožívá takový vztah. Je to šílené, bez budoucnosti, bolestivé a přesto.... Stále do toho člověk jde znova a znova. Já to nikdy nedokážu utnout, i když vím, že by to bylo nejlepší. Teď jsme spolu byli celý víkend a bylo to nádherné. Ano, prožívám s ním nejkrásnější chvíle v životě, něco báječného, každou minutu naplněnou láskou, jeho pozorností, zábavou, něhou... Kolikrát už jsem to chtěla skončit, ale přesně jak píšete, vydrželo to jen pár dní a stejně za mnou přijel, zavolal, psal ve dne v noci a byli jsme zase spolu. Přesvědčuje mě každou chvíli o svojí lásce, že mě miluje jako nikoho a že s manželkou už dlouho nic nemá, že jsou spolu jen kvůli dětem a proto se s ní snaží vycházet. Věřím mu, i když občas jsou pochybnosti, stesk i žárlivost mými hosty a ovládnou moje myšlenky. Věřím, že jednou se naše plány vyplní a on se mnou skutečně bude žít... A máte pravdu. Člověk má ve většině věcí jasno... ale jen do doby, než se mu začnou dít a spoustu věcí přehodnotí. Opravdu nikdy neříkejte nikdy...

26. 2. 2011 20:16:24

strašně ráda sem chodím. Vždycky když je mi smutno, tak je "příjemné", že jsou ženy, které to prožívají taky. Nevěřím, že s ním někdy budu. Už ne. Ale nedokážu zatím být bez něj. A když jsem s ním jen chvíli v práci, tak se mi to snáší dobře. Pokud mám možnost s ním strávit delší čas, den, nebo snad i noc, tak pak to bolí. Ale zvykla jsem si. Těším se na pondělí, kdy už zase budu s ním. Někdy se děsím toho jak tohle může skončit. Už jsme toho spolu prožili dost a dost nepříjemného a stále jsem s ním. Nevážím si sama sebe, nebo opravdu miluji? Nebo je to jen psychická závislost? A děkuji za reakci. Je to tady anonymní. Ale opravdu ráda čtu všechny ty zkušenosti a už nikoho ani neodsuzuji. Je to tak, dokud si to člověk nezažije, tak si mslí, že ví. Pak nestačí se divit. Ale jsem ráda i za tuto zkušenost. A držím vám palečky, ať to vyjde, pokud to tak oba chcete. Můj milý mi nikdy neřekl, že je jeho žena špatná, že spolu mají jen vztah kvůli dítěti. To neřekl nikdy. Ale sliboval. Myslím, že bych to po něm nechtěla kdyby s tím sám nezačal. Pak jsem začala věřit, doufat, tišit své svědomí. Pětkrát jsem dostala na frak. A stejně. Zase. Jsem milenka. Zžívám s ním nepoznané, naučila jsem se přijímat něhu a lásku. Vedle něj si připadám krásná a obdivována. Užívám si jeho pozornosti a něžnosti. Vím o jeho chybách, nakonec mi je ukázal mockrát a měla jsem možnost vidět, jak reaguje v kritických situacích. A přesto jsem s ním moc ráda těším se na něj. Moc. Takže ještě jednou díky za vaši reakci. Na tenhle odkaz jsem narazila jednou, když mi bylo moc těžko, uložila si ho a občas sem juknu a něco připíšu. V uvozovkách jsem opravdu ráda, že v tom nejsem sama.

26. 2. 2011 21:41:34

muzu neco pridat? Jsem chlap, ktery dela to o cem pisete. Mam zenu, dve deti, milenku mladsi o 17 let. Vim, ze ublizuji sve zene (pravdepodobne to tusi), vim, ze ublizuji i milence, ze "je ta druha"...Ale snazim se byt chlap a neslibuji co nemohu udelat. Nerekl jsem milence, ze se rozvedu, protoze v tom nemam jasno. Nepta se me na to, ani nechce slibit, ze to udelam. Se zenou mam hezky vztah, mimo nynejsich dir, vzniklych mym chovanim. Je to dobra zena, dobra matka a v podstate moje nejlepsi pritelkyne. Jenze z naseho vztahu vyprchala vasen. Zena po detech pribrala pres dvacet kilo a nejak s tim nehodla nic delat. Snazil jsem se ji naznacovat, ze se mi jeji nadvaha nelibi, ze by to slo nejak resit. Jenze na to nema vuli a misto toho to vecer resi docpavanim se...Ja se pritom snazim sportovat, i kdyz moc to nejde...A presne tu touhu a vasen nalezam u milenky. V intimni rovine si vyhovujeme nadherne. Me zkusenosti ji imponuji a ja se ji snazim dat to nejlepsi, co ve mne je. Je mi ale hrozne, kdyz vim, ze vic ji asi nebudu moci nikdy nabidnout. Nedokazu si predstavit, ze bych s ni vybudoval normalni rodinu. Nedokazu si uz ani predstavit, ze bych mel znova dalsi dite...I kdyz to mozna kecam, predstava ze jsem u porodu ditete te me druhe se mi libi, trochu me i laka...ale to dalsi??? Plinky, nocni buzeni...nevim,to mi nejak nejde pod fousy. Nechci milence lhat, ani jsem to neudelal. Zatim se nepta, zije z nasi vasne a touhy. Je to krasne az nas to oba dostava do vysin, ktere jsme si asi ani jeden nepredstavovali. S moji zenou a ani s divkami pred Tim, jsem takto vasnivy a krasny vztah nezazil..Nevim proc to je, jestli jsme si souzeni, nebo jen chytam posledni vlak..To fak nevim. Co ale hlavniho jsem chtel napsat...je moje chlapska rada Vam, milenkam. Jestli ho fakt chcete, aby odesel od rodiny a zalozil ji s Vami, velice rozume, bez emoci a v klidu mu tohle prani sdelte. A jeslti Vas ma rad a je to tak jak rika (ze zije se zenou formalne, ze ceka az deti vyrostou, dostuduji...)...tak se k tomu musi postavit jako chlap a udela to. Dejte mu cas, o ktery si rekne, dva tri mesice, pul roku, nebo i treba rok...ale dohodnete se na nem a trvejte na nem. Pak to musi udelat, jak slibil. Jinak jsou to kecy, samy kecy. Ma vas jen jako druhou a nikdy to neudela. Ale nez se zeptate jeho, nejprve se zeptejte sebe, jestli ho fakt chcete. Protoze milenec uz pak nikdy nebude, bude to manzel, partner. Takovy partner, co prdi, obcas i smrdi, chodi pozde tam a tam, byva nevrly a zapomina na Vase narozeniny...a tak dale...Proste nebude mizet nad ranem...bude furt u Vas. To si srovnejte v hlave, nez se do toho pustite... Ja vim, ze az se ta moje II zepta, jestli to udelam nebo ne...budu se muset taky rozhodnout. Jinak jsem normalni hovado a nezaslouzim si ani Iku, ani IIku... Zatim se ale nepta...takze si to uzivam plnymi dousky. Berte to taky tak, ze jinou takovou moznost uz treba v zivote mit nebudete...I milenecka laska je laska, a lasku zabit jen tak nemuzete.. Hodne stesti Vam preje neverny chlap

27. 2. 2011 18:00:56

Jsem ráda, že každý nový příspěvek k mému dotazu. Všechny názory beru na vědomí a snažím se z nich něco vzít. I poslední příspěvek, který psal onen "nevěrný muž" má mnohé do sebe a přesně jak píšete, když to slíbí, musí to pak udělat, jenže. Máte pravdu, že i milenecká láska, je láska, ale jaká? Velmi bolestivá a já už jsem kolikrát s rozumem v koncích :-( i když vím, že je to moje chyba a že jsem hloupá, když to protahuji. 26.2.2011 20:16:24 Taky jsem zajdu, když je mi smutno a to bývá často, vzhledem k tomu, že jsem jen milenka a můj "vyvolený" se mnou tráví pomálu času. Teď jsem byla opět o víkendu s ním, ale volala mu jeho žena, brečela mu do telefonu a on ihned neváhal a jel za ní. Mě poslal vlakem domů, cesta dlouhá 2 hodiny. Tak si říkám, jestli si mě vůbec váží a už nemám sílu dál hrát roli milenky, ale víte, přesně, jak píšete Vy, nemůžu bez něj být, těším se na něj, na každou chvíli s ním a pomalu mi život bohužel protéká mezi prsty, moje mládí ubíhá, já se trápím a nevede to nikam. Píšete, že si přemýšlíte o tom, jestli si sama sebe vážíte nebo jestli skutečně milujete.. chápu.. To samé mám já, říkám si, můžu si sama sebe ještě vážit, když se spokojím jen s rolí milenky? Idealizuji si tento vztah, nazývám ho láskou životní, neuvěřitelnou, fascinující, ale pak opět přijde procitnutí a já vím, že jsem jen milenka... Moc s Vámi cítím a děkuju za Vaše občasné příspěvky k mému dotazu. Vážím si jich, stejně jako Vás, protože víte, o čem tu píši, co cítím a to mi dává jakousi sílu, že v tom nejsem sama. Přeju Vám krásné dny a co nejméně smutno, samoty a bolesti..

28. 2. 2011 2:05:39

Neverny chlap reaguje: 1/ Reknete mu to, ze takto dal nemuzete. 2/ Jestli vyprsel cas, ktery Vam slibil a neudelal to, nezaslouzi si Vas 3/ Vykaslete se na nej. Prestehujte se, odejdete do zahranici (nyni je to snadne, nebojte vim o cem mluvim)...proste preruste kontakt. 4/ Nezapominejte na hezke veci, ktere jste spolu prozili... protoze to byla skoda. ale ty spatne sepiste a nekam si je dobre zalozte. Az se k nemu budete chtit vratit, ozivte si, proc jste odesla 5/ zmente zivot, odpocinte si, zacnete koukat kolem sebe...A uvidite, kolik kolem bude bozskych...A kdyby jste nevidela, napiste preci na ten blbej internet... Hodne stesti (zase ten neverny chlap...)

28. 2. 2011 8:02:15

reakce na něverného chlapa: Děkuju za Váš názor. Máte pravdu, pokud nesplní, co mi slíbil, je na čase, abych už konečně prohlédla a začala věci řešit. Mám ještě život před sebou a věřím, že ho můžu prožít kvalitně a s láskou. Necítím se moc dobře, když si představím, že bych o něj přišla, ale jiné řešení nevidím. Budu se zabývat jinými věcmi, budu cestovat, třeba i ještě studovat, pracovat v zahraničí a za pár chvil to snad přebolí. Jenže, to si říkám teď a realita bude jistojistě jiná :-( Je třeba udělat ten krok a vydržet být bez něj. Jinak to nemá smysl.

2. 3. 2011 21:12:38

ale pozor....se nám to tady rozjelo. Sice jsem psala, že si možná sama sebe nevážím, ale je to tak? Tenhle vztah je šílený. Jsme spolu rok. Chvíle v práci a těšení se na cokoliv. Malou chvilku spolu. Mockrát slíbil a mockrát odcházel a nikdy nedokázal. Čekali jsme spolu dítě a stejně....pochopila jsem jednu věc. Mám ho opravdu ráda, je mi s ním dobře, je to člověk, kterého kdybych potkala a on byl nezatížen svou rodinou, tak by byl ten správný partner pro mne. Nemyslím si, že ten jediný, určitě je na světě ještě aspoň jeden. Nakonec jsem byla šťastná v manželství s manželem než mne opustil a asi taky pro jinou. Tolik to bolelo, ale dnes vím a neříkám nikdy. A po všech těch odchodech mého milence od rodiny ke mně a mým dětem, po té bolesti těch slibů a čekání, po ztrátě nenarozeného dítěte. Srovnalo se mi to v hlavě. Uklidnila jsem se, miluji, nechtěla bych o něj přijít. Vážím si ho, těším se na něj, na povídání si s ním, na naše meily plné snění. Na chvíle, které si dokážeme na plno užít a není to jen milování. I jen to, že si spolu uvaříme a sníme jídlo u jednoho stolu. Je to tím že jsme spolu málo a proto si toho vážíme. Možná ano, ale už to odmítám ve své hlavě řešit.

2. 3. 2011 21:12:56

Jsem o dvanáct let mladší, ale nejsem mladičká a nezkušená. Mám dvě děti a kdyby mne manžel neopustil, tak si myslím, že bych žila průměrný život manželky. Zamilovala jsem se, zamiloval se a je to vztah. I když "nelegální". Takže moje milá....vždycky jsem si myslela, rozejdu se, vydržím, zapomenu...ne (jednak se vídáme denně v práci), ale pokud to rozhodnutí není opravdové, pokud je v tom vztahu jen trochu lásky, touhy a vášně (pozor, nemluvím o milování a fyzické přitažlivosti), tak je to těžké se rozejít. Pokud to jde a myslíte to vážně, tak se absolutně vyhnout jakémukoliv kontaktu, změnit číslo, meil, místa, kde byste se mohli potkat a vytrvat. Čas všechno zahojí. Nezapomnete, ale přebolí to. Ale pokud jen trošku cítíte, že to tak nechcete, že chcete být s ním, tak to nedělejte. Zbytečně si ubližujete a stejně se akorát trápíte. Bože, kolik nocí, dnů jsem probrečela, kolikrát jsem se rozhodla, našla odvahu to skončit a stejně.....dnes jsem relativně v klidu. Už jsem psala, když spolu strávíme víc jak jeden den, tak to pak bolí a těžce sbírám svůj ztracený klid. Bolí každá zmínka o jeho rodině. Učím se s tím žít, ale protože to tak chci. Protože chci být s ním, a jsem ráda, že mi konečně přestal slibovat, jsem ráda, že jsem to byla já, kdo vztah nás dvou pojmenoval. I když se tomu asi i oba bráníme, oslovení milenka. Ale nakonec jak řekl, je to od slova milenná. Chtěla bych asi jen ještě napsat, že stále si myslím, že nevěra je chyba. Nemyslím tím chybu morální, protože každý máme ve svém životě nějaký problém, někdo s nevěrou a někdo s něčím jiným. Nebudu se tady obhajovat. Ale myslím si, že je to chyba, protože to sebou přináší mnoho bolesti a trápení. Ale láska dvou lidí, porozumění a souznění je krásné. A aky se dokážu vžít do jeho kůže. Myslím, že svou rodinu miluje (a může to znít jakkoliv absurdně), myslím, že každý svůj odchod od rodiny myslel vážně a věřil si, že to dokáže. Nebyly to sliby, aby si mne udržel a pohrál si se mnou. Prostě může vás skutečně milovat, může vás milovat víc, než svou ženu, ale nedokáže odejít. A rozumím proč. Stejně mívám v sobě občas pocit se obhajovat a ptát se lidí kolem sebe, že nejsem přece tak špatná. Já sama vím.....nemusím se ptát, ale člověku záleží na tom, co si o něm myslí ti druzí. Dneska píšu dlouho, že? Už končím. Zkuste si promylset, co byste opravdu chtěla. Ale opravdu. Přestaňte sobě, aspoň sobě nalhávat, že ho chcete se vším všudy. A představte si, že ho máte. Ale s ním máte i jeho ženu, jeho děti, jeho příbuzné, každé zavolání jeho ženy....opravdu jste na tohle všechno připravená? Já si myslela, že jsem. A přesto jsem se bála. A vím proč, protože pokud ten muž neví jistě, že chce odejít k vám, že chce být jen s vámi a prostě v tom nebude mít jasno a nebude vědět, že chce opustit všechno kvůli vám a novému životu, tak se budete pořád ptát, jsetli jste schopna ho udělat šťastným,jestli mu to dokážete vynahradit, jestli s vám vydrží.....a to je nové trápení v novém kabátku. Dá se to všechno zvládnout, ale ve dvou. Ne sama nebo sám, a každý sám za sebe. Protože to by nebyl šťastný život, ale peklo a strach a asi by to nevydrželo. Omlouvám se, že jsem toho tolik napsala, ale hodně nad tím vším stále přemýšlím. A cítím se klidněji. Dobrou noc moji milí parťáci. Uklidnila jsem se, když řekl, že neodejde od rodiny, uklidnila jsem se, že nebudu muset své děti připravovat a seznamovat a učit žít s někým novým a není to jejich táta. ALe všechno ¨bych to udělala ráda a dokzala bych to, ale musel by chtít. Jinak ne. Teď už fakt končím, omlouvám se. Těším se na vás.

2. 3. 2011 21:15:07

a zase já, asi jsem toho napsala moc, nechtělo mě to pustit, tak jsem to musela rozdělit na dva příspěvky. Ale je to tam. Jsem si dnes ulevila. Takže to máte na pokračování, ne že mně rozdělíte a uděláte ze mne dva nezávislé příspěvky. Ahoj

4. 3. 2011 11:20:26

reakce na 2.3.2011 21:12:38 Zdravím Vás! Jsem ráda, že Váš příspěvek a že je dlouhý, vůbec nevadí, naopak. Vypsala jste se v něm ze svých pocitů, obav, myšlenek. Já cítím to samé a až mě zaráží, jak se situace opakuje a je téměř shodná. Píšete, že jste s oním mužem čekala dítě, já také. Čekali jsme spolu dítě... bohužel.. Nenarodilo se. Ještě dnes mě to budí ze spaní. Je to velmi citlivé téma a velká bolest, tak jistě vítě, o čem tu mluvím, resp. píšu. Já v sobě teď našla tu sílu se s ním rozejít, nekomunikuju s ním, ale on mi nedá pokoje, volá mi, píše, že to nezvládá, že mu chybím, že mě miluje a chce zpátky. Jenže.. já už tomu přestávám věřit. Ano, je to krásné a jsou to i krásná slova, ale kdyby mě tak miloval, už by to řekl ženě a začal by pro nás něco dělat. Teď chci být nějaký čas sama, i když to bolí. Jsem o tom stoprocentně přesvědčená, i když vím, že po nějakém čase mi bude chybět víc a víc. Mám to štěstí, že není ze stejného města, takže ho denně nepotkávám v práce, na ulici, před domem.. to je jistá výhoda, protože ho nevidím a může mi tak čas zahojit všechny rány. Vy to máte těžší.. i kdybyste chtěla zapomenout, stále ho vidíte v práci, ve městě..jste s ním prakticky denně v osobním kontaktu, jak jsem z Vašich příspěvků pochopila.. a to je o moc horší, vídat milovaného člověka každý den a tiše trpět. Také trpím, ale aspoň se můžu snažit zapomenout, i když v hlavě jsou stále ty krásné vzpomínky a touha po tom, je znovu zažít, být u něj. Bohužel jsem kvůli tomuto vztahu obětovala všechny přátele a zůstala jsem opravdu sama, takže nemám ani jak se rozptýlit. Měla jsem spoustu přátel, ale na většinu z nich jsem díky němu, díky tomu, že jsem veškerý čas trávila s ním neměla čas, někteří zase s mým "nemorálním a nerovným" vztahem nesouhlasili, tak jsem se jim odcizila a dnes... úplně sama. Bez milovaného muže, přátel, rodiny... ale i tak se můžu pokusit zapomenout a najít si nový vztah, vždyť mám život před sebou a totéž i Vy. Stále je šance, že potkáte opravdu, ale opravdu toho pravého, pro kterého budete ta první! Ne jen milenka... Těším se na Váš další příspěvek. Mějte se krásně..

4. 3. 2011 17:32:18

nevadilo by, kdybychom si začaly tykat? Blbé, takhle přes jakési psaní, ale to přece nevadí. Mezi náma může být klidně i celá republika, ale tím co prožíváme jsme si blízké. Pokud by to bylo příliš osobní, chápu. Držím vám palečky, ať vám vaše samota přinese to správné rozhodnutí. Záměrně píšu to správné a ne konkrétně jaké, protože to sama nevím. Dnes po dlouhé době jsem měla i já krizi a při společně stráveném dni jsem měla tendenci to skončit. Nedokážu přesně pojmenovat proč, ale najednou to tam bylo. Když jsem to řekla nahlas, tak mu pohasly ty jiskřičky co má normálně v očích. Zamluvili jsme to a já celé odpoledne přemýšlela, jestli to mám dotáhnout do konce nebo ne. Nahlas už jsem nic neřekla, ale on to stejně poznal. Myslela jsem nato, jaké to bude, když ho budu potkávat a nebudu se smět ho dotknout, obejmout, usmát se, napsat, počítat s ním, když mi bude ouvej, poradit se....a pak jsem cítila, jak ze mne vyprchává klid a radost. Nakonec jsem se mu svěřila, někdy se bojím mu to říct, aby se nezlobil, že pořád "trpím" těma svýma náladama. Objal mne a řekl, že na mne počká, až mne zase ten smutek přejde. Asi to zní divně, ale já jsem ráda, že to řekl. Zní to divně, protože náš vztah je zdrojem toho smutku, ale náprava by byla pro mne mnohem bolestivější. Přeji vám krásný víkend. Ty já neměla ráda, ale snažím se. Začíná jaro a to je moc fajn. A s přáteli se zase sejdete. Uvidíte. Ti co vás zato odsuzují a přestanou se s vámi kvůli tomu bavit, tak nejsou a ani nebyli vašimi přáteli. Tomu věřte. Mám kamarádku, která je věřící, neschvaluje mi to, ale neodsuzuje mne a jsem pro ni pořád ten člověk, který jí stojí zato si sním povídat a svěřit se zase se svým trápením. Nevím, kolik vám je, ale řekla bych že jste velmi mladá. Váš přítel vás opravdu potřebuje a je mu bez vás těžko, ale jste to taky vy, kdo je důležitý a pokud to tak už nebudete chtít, tak do toho už nejděte. Pro jeho klid a jeho pocit krásna a spokojenosti se nesmíte obětovat. To, že se nemusíte vídat a potkávat je obrovské plus. Obrovské. Dá se to odžít, ale vyhněte se mu. Už napořád. Protože čas staré lásky a nenaplněné touhy neléčí úplně. Bohužel. A ještě jedna věc, sama za sebe vím, že opustit rodinu je strašně těžké a chtít nestačí. Jsou tam společné roky, prožitky, bolest i radost, děti, majetek, zvyk....čím déle manželství trvá, tím míň se muži chce opustit to co má zažité a svým způsobem jisté a vyměnit za nové (byť krásné a naplňující). Představila jsem si, kdyby se mi to stalo a já byla vdaná a s dětma........jestli bych to všechno opustila a šla za srdcem.....a musím říct, že nevím....děsí mne to. Nedivte se mu. Pokud není úplně bezcharakterní, tak věřte, že i on se trápí a neví kudy kam. Chtěl by vlastně všechno. Být tam,i s váma. Rozhodnout se je neskutečně těžké a bolavé. A takhle, na obě strany je to pro muže asi jednodušší. Už končím. Zase jsem se rozepsala. Ale je mi lépe, jen malinko smutno. Ale venku je krásně a já plánuji s dětma výlet, tak určitě přijdu na jiné myšlenky. Nevím,jestli se to hodí, ale myslím i na vás. Držte se.

4. 3. 2011 17:34:49

a nebuďte moc smutná, nic se tím nevyřeší. Zkuste se usmát a dělejte to, co vás vždycky bavilo. Neutápějte se ve svém smutku. Není to zdravé na pleť :o)))))).

4. 3. 2011 20:34:25

Zdravím Vás. Tedy vlastně.. zdravím Tě ;-) Jsem pro, abychom si tykali, je to osobnější, i když jde jen o psaní po netu. Ale tohle psaní pro mě moc znamená.. Je to zvláštní to říct, ale znamená, protože jsi člověk, který prožívá totéž, co já a ví, o čem tu píšu, jak se cítím, co prožívám. Jinak, odhad byl správný, ještě jsem mladá, je mi 20 let a právě i proto chci na něj zapomenout, protože mám celý život před sebou. Máš pravdu, je těžké, opustit rodinu, jistě se i on trápí a jak, už jen kvůli dětem, vždyť on je doslova miluje! Tím, že s ním přeruším kontakt mu vlastním můžu pomoci, i když na první pohled mu budu ubližovat... Neodloudím ho od rodiny, neseberu dětem otce, jemu usnadním rozhodování a dilema. A navíc... je důležité mít ráda i sama sebe, už nechci hrát druhé housle, chci být milována ale se vším všudy, počítat i já se svým rodinným životem, těšit se na společné dovolené, na společné zařizování domácnosti, svěřovat se každý den po návratu z práce se svými prožitky, problémy, znavená se k němu večer přitulit a třeba jen koukat na televizi.. ano, tak tohle přesně bych chtěla. Jinak, píšeš tu o "těch svých náladách nebo stavech"..ach, těch já za ty 3 roky vztahu s ním měla! Střídalo se to jako na kolotoči, pocity štěstí, pak zoufalý pláč a smutek, nesnesitelná bolest a trápení, až se mi z toho točila hlava, bylo mi špatně fyzicky.. zvracela jsem, klepala se, byla už zoufalá.. Vlastně teď mi tak je také, když na něj myslím a proklínám to, že jsem ho nepoznala dřív a nemohla s ním být šťastná, být po jeho boku já, já být jeho ženou a mít s ním děti :-( je mi smutno a štěstí si mne ne a ne najít.. ale nechci se litovat, protože... Protože já jsem toho svého štěstí strůjce a jen já zodpovídám za situaci, kde teď jsem. Jen já mám v rukou svůj život, aby byl lepší, naplněný... Začíná jaro a já ho jistojistě prožiju sama. Bohužel, ale i v té samotě lze najít správnou cestu. Přeju Ti krásný víkend, užijte si ho s dětmi a budu se těšit na další komentář ;-) Drž se!

9. 3. 2011 15:00:26

ahoj, jak se držíš? Bojuješ, nebo .....

17. 6. 2011 20:13:04

Ahoj ja taky mam vztah se ženatym mužem a vimjaké to je těžké když ho moc miluju.On mě ale nikdy neodejde od ženy a to vim ,protože ona to už vi asi 6 měsicu a za tu dobu mě opustil asi 5x,ale ja bojuji stale protože si život bez něj nedovedu poředstavit.Ale musim řict že po přečteni toho co tu všichni pišete tak vidim že nejlepši bude zatnout zuby a přebolet se s toho a jit dal jinak se budu trapit pořád .je to neskutečně těšké,protože jsem věřila že mě miluje tak jako ja jeho.Protože ja měla rodinu a kvuli něj jsem se ji vzala,ale on to pro mě neudělal.takže vim ž mě miluje min než ja jeho.teda pokud mě vubec miluje.spiš si jen užival to že jsem mladši o 15 let.jako každy chlap si užival mladou holku vedle sebe.Jo je to těžké říct sama sobě ,ale je to tak.

2. 8. 2011 23:46:05

taky setrvavam ve vztahu s ženáčem.jsem o 17 let mladší...říká tedy že se rozvede,mužu byt svině a dat mu nuž na krk,at se rozvede do dvou měsíců.ale nebudu svině,věřím mu,že budeme spolu.milujeme se šíleně,a naštěší s manželkou nemá žádné děti,společné majetky nic.jejich svatba byl jen jakýsi pokus.držte se.freeny

6. 8. 2011 16:14:52

ahoj, zdravím všechny, které jsou na tom stejně jako teď já. Taky mám vztah se ženatým mužem, který je o 19 let starší. Náš vztah po třech měsících odhalil můj manžel a oznámil to i jeho manželce. Vzhledem k tomu, že v době, kdy to prasklo, jsme si jen užívali, i kdy jsme byli zamilovaní, ale nic jsme neplánovali. On má tři dospělé děti, nejstarší dcera je jen o tři roky mladší než já. Snažili jsme to nějak dát doma dohromady,ale skončilo to tak, že já se rozvádím a on je doma. Ukončovala jsem to asi sedmkrát, naposledy v květnu a vydrželo nám to max 3 týdny. Teď to naposledy udělal on, řekla jsem si, je to dobře, konečně si uvědomil, že by se měl rozhodnout a buď u budu chybět a uvědomí si, že chce mě a podle toho se zařídí, nebo to celé nemělo smysl a já se jen trápila. Navíc se mi ulevilo, že to udělal on a já s tím nic nemůžu dělat. Protože zastávám názor, že pokud chce něco ukončit, musí to být z jeho hlavy. Podotýkám, že od konce března je v uvozovkách před svou manželkou čistý, do té doby o nás věděla a dokonce mi volala, dcerunky mi psaly maily. Jo, připadám si špatná, ale myslím si, že on je ten špatnější, já jsem se ke všem zachovala fér a udělala to, co jsem považovala za správné. Teď už je to jen on kdo podvádí...No, taky to ovšem nevyšlo, nevydržel to ani týden a už mi volal a psal sms. A já srab jsem to neustála a odpověděla.... Takže teď jsem zase zpátky... Ptala jsem se, jestli změnil názor, na to, že se rozejdeme. On má výčitky (aspoň to říká) z toho, že není schopný něco vyřešit a blbne mi hlavu, ale že si nemůže pomoct. Mockrát jsem po něm chtěla ať mi řekne, že mu to takhle vyhovuje, doma má servis, a mě má na pobavení, že se mezi námi nic nezměni. Že jsme si oba rozhodli své i když každý jinak, já tak že jsem se rozvedla a on zůstal doma...Vždy tvrdil, že to tak není a že nikdy nepodváděl. Na jednu stranu si ho vážím za to, že nehodil svou ženu po těch letech hned přes palubu. Na druhou stranu mě to ničí. Ale dát mu nůž na krk neumím, asi i ze strachu, že bych vypadla z kola ven. Nikdy mě nenapadlo, že se jednou ocitnu v podobné situaci a nepřála bych ji ani nejhoršímu nepříteli. Nevím, jak zjistit, kde je pravda. Snad vážně pomůže jen otevřený rozhovor na téma jak dál i s nějakým termínem do kdy. Nakonec napíšu ještě svůj názor: Vážně si myslím, že oni do nás zamilovaní jsou, pouze nechtějí nic měnit. Doma to mají zaběhané, vědí co od manželek můžou čekat a my jsme ta nejistá budoucnost, tak proč to měnit...

24. 11. 2011 23:17:18

ahoj holky,jak to tady ctu,je mi z toho nanic.taky mam vztah s zenacem.sice jen kratce ale mam.zene to rekl hned po 3 dnech co sme si zacali.ona se s tim smirila a vsechno vypadalo ze bude skvele ale zniceho nic otocil a najednou chce byt s rodinou.jeho starsi dcera me ted nesnasi,mladsi cerka z toho jeste nema rozum.pry me miluje ale ze zatim nejde aby sme byli spolu.sem v beznadeji nevim co mam delat:( pritel odesel kdyz zjistil ze ho podvadim a ted sem "sama".taky si rikam proc s nim sem? je o 15 let starsi ma 2 deti,zenu...tvrdi mi ze s zenou nespi ze by pri sexu s ni myslel na me a ze by to neslo(v hlouby srdce tomu verim ale rozum rika si hloupa).docela dost sme v kontaktu,jezdi zamnou skoro kazdy den,dokonce i do sve prace me casto bere,financne mi vypomaha protoze sama bych dum a ostatni veci neutahla,vsechno nasvedcuje tomu ze semnou chce byt ale porad je tam to ALE.rekl mi ze ma strach s naseho vekoveho rozdilu.z toho ze bych si casem nasla jineho a jeho odkopla jak psa,a ze by sme si prestali rozumet,ale nechape ze je pro me vsim a ze jsem ochotna podstoupit cokoli:( boze a to sem driv radila kamaradce ktera byla v me kuzi at se na to vykasle ze to nema budoucnost.a ted? ted se uziram vycitkama ze sem si s nim vubec neco zacala ale nadruhou stranu jsem moc rada.chvilema pretekam stectim a chvilema jsem tak znicena...:(ach jo

arena

15. 1. 2012 15:21:48

tak tedy já se taky přidám se svým příspěvkem..ještě jsem žila rok po rozvodu se svým bývalým mužem a naší dcerou v jednom bytě,když se mi ozval jeden jeho kamarád.už kdysi mezi námi byla jakási přitažlivost,ale pak to vypuklo natvrdo..neskutečně jsme se do sebe zamilovali..ale..on měl v té době už 14 let přítelkyni,která je od něj ještě starší..mi je 48let.jemu je 58 let a jeho přítelkyni je 63let...a budu pokračovat.vztah s přítelkyní nechtěl ukončit,protože jej vázal slib o tom .že jí pomůže se starat o její nemocnou matku.brala jsem to na vědomí a to už jen proto,že jsem se sama nechtěla nikým vázat.dostala jsem byt a odstěhovala se i s dcerou od býv.manžela.přítel mi moc pomohl psychicky ,fyzicky a finančně...pak už jsme si jen užívali,milovali se a dcera si ho oblíbila taky....jsme spolu už tři roky a ted je to jen o trápení,že se stále vrací k přítelkyni...za chvíli napíšu více...

arena

15. 1. 2012 20:32:32

tak se tedy vracím k mému příběhu...jsme ted ve fázi rozchodu,,trvá to jen 14 dní a ještě nevím jak to dopadne..už mě ten vztah unavoval a vyčerpával.ted jsem ve fázi uvolnění a klidu..věnuji se raději své dceři a ostatní jde stranou..tak mi držte všichni,co tohle znáte palce..nevím co bude,ale podle toho, co čtu to asi jen tak jednoduché nebude..co se stane nevím.jestli to zvládne on i já..jinak vám všem přeji pevné nervy a klid v srdcích

Jiti186

4. 3. 2012 20:14:49

ahoj holky, porad brouzdam na internetu a hledam presne nejakou podobnou diskuzi, jako je tato. Jsem v podobne situaci... priblizne pul roku se stykam s zenatym muzem. je temer o 12 let starsi nez ja.. jsme oba zamilovani, nemyslim si, ze svoje city hraje, ale mam pocit, ze vsechny jeho sliby jsou jen prazdna slova.. rika, at nikdy nerikam nikdy, ale podle me nema koule na to, aby doma vsechno priznal. Prijde mi, ze ceka asi, az se neco samo stane, az to samo praskne. Ma dceru 11letou, libi se mi, jak se oni stara, jak o ni ma zajem, ale asi kvuli ni by nebyl rad, kdyby to prasklo. Rikam si proc by opoustel kvuli me svoje teplo domova, vse co vybudoval a byl se mnou. Je mi 27let a taky bych rada uz nejaky pevny vztah. Ne jen cekat.. Je mi s nim krasne a priznam se, ze na nikoho jineho ani nemyslim. Rozum mi rika jedine, ale srdicko mluvi jinak:-/

Rita.Terezka

4. 5. 2012 2:32:15

Ahoj všem, před časem jsem se dala dohromady s kamarádem, kterýho znám už spoustu let, ale je ženatý. Vím že jsme spolu krátce, ale takou jiskru jsem už dlouho nezažila. Vím, že to mezi náma nemá budoucnost a já nemám tu odvahu brát jine ženě a dítěti budoucnost, ale nevěděla jsem jak to ukončit. Pak jsem narazila na tyhle stránky, který mi dodali odvahu, říct ne, dost, že nejsem sama, která se kvůli ženatýmu trápí. Tak tu tak sedím, a brečím, protože jsem se právě po telefonu (jelikož jsme oba na noční)vzdala muže, který miluju.

Rita.Terezka

4. 5. 2012 2:54:09

Jen by mě zajímalo, když je nás tu tolik nešťastných kvůli ženáčům, jestli existují i tací ženy, kvůli kterým se muži rozvedli a jak se jim vůbec žije? Neřešej, zda se její muž nechce k bejvalce vrátit, nebo co návštěva dětí, co jejich přátelé a rodina, neodsoudili je, nebo nejsou pak oni v postavení podvádějicích?

tiffy

14. 5. 2012 14:16:27

Zdravím, chci reagovat na vše co jsem si tu přečetla a hlavně na poslední příspěvek. Stalo se mi to,o čem tolik z vás sní. Mám vztah se ženatým mužem, který trvá přes půl roku. Mě je přes dvacet a jemu je 30,má dvě děti.Asi po třech měsících našeho vztahu se naprosto sám rozhodl,že se rozvede,vše řekl své ženě a mě to oznámil jen tak bez nějakého rozhovoru o tom,že to má v úmyslu udělat. V té době jsem věděla, že je nám skvěle,ale pořád jsem si nechtěla připustit,že ho miluju,myslela jsem,že mě to za chvíli přejde,že přece nemůžu milovat ženáče,že si prostě jen užíváme.Proto jsem toto jeho rozhodnutí zvrátila, on to doma nějak urovnal.Se svou ženou asi nemá to co chce,přišel na to,že ho podváděla,ale to je na dlouhé povídání.Jen vám chci říct,že se našel jeden,který to byl ochoten udělat,úplně sám od sebe,aniž bych mu cokoliv naznačovala.Taky jsem nemohla snést to,že by opustil své děti. Vídáme se dál a za tu dobu,teprve potom co chtěl tohle všechno kvůli mě udělat,jsem se do něj doopravdy zamilovala,moc ho miluju a v životě by mě nenapadlo ho ted žádat o to co jsem odmítla.Neukončili jsme to,protože jsme oba prostě slaboši,ale ted vím,že to musím už konečně ukončit. Hrozně se toho bojím a za tu bolest,kterou ted budu prozivat si budu moct jen ja sama.

Kacenka [Porodní asistentka]

13. 6. 2012 10:42:56

Téma uzavřena !!!