12257 29. 5. 2010 10:54:29 - paradise26

Syn nás vůbec neposlouchá!

Dobrý den, prosím o radu: mame 2,5let se kterym si nevime rady. Syn je šikovny, hezky mluvi, ale je dost aktivny a ted posledni dobou neposlechne na slovo po dobrem po zlem, porad ty same veci dela je znova, kdyz je ma zakazane dostal za to opakovane na ulici vleti klidne do silnice, v obchode nez s omrknete, je pryc i doma na urcite veci, ktere nesmi sahat porad opakovane na ne chodí. Je to dost unavné a narocne. Navic o vikendech kdyz je manzel doma by mela byt doma pohoda je u nas italie. Syn se chova nepochopitelne neustale fnuka, vzteka se, snad se mi i zda, ze dela naschvaly prosim poradte jak s nim zachazet diky Vendy.

PhDr.Burdova [Psycholog]

Navážu na příspěvek v diskusi, skutečně období kolem 2,5 roku je prvním obdobím vzdoru snad pro všechny děti (a rodiče). Dítě si prvně zažívá své samostatné rozhodování, takže umanutost, scény, řev bývají na denním pořádku. Zároveň je totiž ještě příliš malé, aby bylo schopno zpracovat frustraci. Za tímto vyčerpávajícím obdobím stojí právě ona nezralost jeho nervové soustavy a je třeba je hlavně PŘEŽÍT. V okamžiku, kdy se schyluje ke střetu pomáhá nečekaně a rychle změnit situaci, pozornost dítěte zaměstnat básničkami, písničkami.. Přemístit dítě do klidu (bez diváků). V rámci prevence pak vždy na každou očekávanou změnu dítě předem připravit "..ještě chviličku si pohraješ a pak půjdeme ven." Při např.oblékání může pomoci dát dítěti více alternativ na výběr, který si chce obléci svetřík... Hlavně je důležité mít neustále na paměti, že Vy za tuto situaci určitě nijak nemůžete, že značí pouze posun ve vývoji Vašeho dítěte a že vše brzy budete mít zdárně za sebou. Je dobré o tom s dítětem hovořit, velice výhodné problém "postavit mimo ně", že to někdo jiný, Čertík, v něm dneska zase řádil.. Tak jako Vy, také Vaše dítě za to nemůže, je třeba této fázi prostě přitakat, i když je to velmi těžké. Každopádně možnost dětškého psychologa máte vždy. Držím palce.

Komentáře uživatelů ...

29. 5. 2010 12:58:10

I malé děti umí manipulovat, vč. nějakého naschválu. Chce to důslednost ve výchově, občas nějaké plácnutí neuškodí. Dítě musí pochopit, že se podřizuje a nesmí se naučit ovládat celé okolí. I malé dítě intuitivně pozná slabost rodiče, např. v tom, že rodič nakonec ustoupí. Není to tolik o nějakém bití (nanejvýš plácnout, někdy ano), ale spíš o důslednosti. Chvíli to trvá, než se dítě naučí poslouchat. Tohle dělají děti běžně, to nevidím tragicky. Jen se potřebuje vy naučit syna zvládat, podobné potíže má spousta rodičů. Vůbec z toho neusuzuji, že např. syn je těžko vychovatelný a zvladatelný. To je můj názor, dle krátkého popisu, jak jste to vylíčila.