Křivotka manželství
Zdravím, nevím si už rady a jsem na křižovatce.
Jsem v manželství 5let a ve vztahu celkem 14let. Je mi 30let a manželovi je 31let. Je to pro mě velice těžké a i se snažím komunikovat a zachránit manželství,ale nějak mi to nejde a velké rozhodování. Manžel už několikrát byl agresivní, když vypil příliš tvrdého alkoholu a nesmí se mu nic špatného říct, nebo rýpnout a nebo prostě se musí dát pozor na pusu, dopadne to tak,že se popere. A stalo se to i to,že strkal do mě a nadával mi a vyhazoval mě. Druhý den měl okno a omlouval se a i brečel. Teď když přijde z hospůdky po pár piv,tak se ho docela bojím cokoli říct, protože nevím jaká bude reakce, může to být v poho ale také nemusí a já si dávám pozor.Vím, že by to tak nemělo být a několikrát jsem partnerovi říkala,že se bojím. Nevím co je v něm a co se děje, vždy když se o tom bavíme,jestli mu třeba já nevadím, tak né,miluje mě a nechce mě ztratit. Vztak je zvláštní, protože ani už nikam spolu nechodíme a když mu to nabídnu,tak mám něco vymyslet,ale když jsem například vymyslela kino a zrovna byl na internetu,tak jsem mu řekla,ať se rovnou podívá co dávají,že bychom zašli...ale po pár minutách,že jde na pivo a že tam nebude dlouho. Přišel déle a já,že jsem teda chtěla jít do toho kina a on, tak jsem měla vybrat nějaký film, tak nakonec nic. A tak je tak něják podobně se vším. Začíná mi říkat,že mě se stále něco nelíbí,ale když mu řeknu ať mi řekne co se mu nelíbí co říkám tak neřekne...???..?? Nelíbí se mi, že i když je celý týden v práci a vím, že je unavený, tak mám právo na to,aby se mě věnoval.Já také chodím do práce, sice jsem každý den doma,to on bohužel jen o víkendu,ale myslím si,že když si zajde na několik hodin na pivo, tak se může i nějaké hodině věnovat nám. Nechce ani na procházku se psem,tak chodím sama. Když byl jednou na mě agresivní a já si o tom s ním povídala,že se bojím a že nevím jestli mě stále miluje a jestli nepotřebujeme být sami...tak mi odpověděl, že mě miluje a chce se mnou být, ale samozřejmě jestli cítím, že to nejde,tak se můžu odstěhovat,ale já jsem brečela,protože si neumím představit od něho odejít a je tu pes, kterého nadevše miluji a všechen čas trávím se psem,vím, je to divné ale je to tak,vychovala jsem ho a mám ho velice ráda a neumím si představit odejít bez něho,ale žijeme v baráčku a manžel ho také miluje,tak jak bychom to udělali? A proč jsem na křižovatce,protože jsem někoho poznala,chce abych s ním žila,měla rodinu a vůbec vše, výlety, společné aktivity..také cítím,že s ním dítě bych klidně měla, ale s manželem je to takový otazník a ještě necheme a s přítelem (milencem) je mi s ním dobře,protože se mi věnuje, ale je tu ale. Nevím zda je správné odejít od manžela,kterého si myslím že miluji,protože si myslím,že šanci odejít mám,ale co mě brdí ? Co když to je jen krize vztahu? Co když udělám chybu ? Co když odejdu a bude se chtít vrátit? Co pes,který je na mě také přilhnutý? Co se bude dít ? Co lidi? Co rodiče ? 5leté manželství ? Ale zase,když neodejdu, co když toho budu později litovat, protože koho jsem poznala nechce už dlouho čekat. A já jsem na velké křižovatce a nevím co mám dělat. Co mám dělat? děkuji za odp.
PhDr.Burdova [Psycholog]