Žárlivost - co když vážně nemám důvod?
Dobrý den, s přítelem jsme spolu rok, ze začátku to bylo fajn a neměla jsem vůbec důvod žárlit, byl pozorný a bylo cítit, že mě miluje, ale jen 3 měsíce, pak se mnou přestal spát, obětí, polibek... ani nepamatuju. Je rozvedený (nevěra ze strany exmanželky). Nasekali si mnoho dluhů a on byl ve srabu. Vše jsem s ním zvládala a pomáhala mu. Jak ale nastal problém na mé straně, neprojevil žádné pochopení ani podpory. Teď máme stánek, prý jsem jak stíhačka, když tam příjdu neplánovaně, ale mě to divné nepříjde, jít za svým přítelem, aniž bych mu to dopředu oznámila. Na jedné akci se k němu přimotala dost známá "děvka" je jí 16 a už má za sebou to, co ani dospělá žena ne. Chtěla jsem jít tancovat, ale můj přítel mě odmítl a za chvilku jsem ho viděla na parketu s ní. Chtěla jsem jí to rázně vysvětlit, ale smála se mi do obličeje a přítel se jí zastával. Nedávno mi poslal sms co byla pro ní a stálo tam něco v tom smyslu, že na něj kašlala, když byl sám (já v nemocnici), prý v kiosku dlužila. Teď jsem na nemocenské a on je na zábavě, kam šla i ona, nemůžu spát, číst nic... On se snaží ze všeho vykroutit, že mu je jednou tolik, jak jí... ale ona se neštítí ani důchodce. Ve finále jsem paranoidní (podle něj) a šílená stíhačka. Nevím, jak zjistit pravdu. Vždy když s ním chci o nás mluvit, vyprovokuje scénu, při který řve i když to není nutné. Vím, že jsem došla do nepříčetné žárlivosti a mám hrůzu, když jde někam sám. Teď se baví na zábavě a já se klepu jak drahej pes. Ale jak zjistit pravdu? Už jsem zkusila i mu to napsat, ale je jak z kamene. Nechci dělat unáhlené závěry, protože ho miluju, ale taky nechci být ta podvedená. Příjde mi, že je raději s kýmkoli jiným, než se mnou, ale co když je to jen pocit??? Už nevím, kde mi hlava stojí...
PhDr.Burdova [Psycholog]