14817
20. 7. 2010 19:18:24
Strach a zklamání
Nedávno jsem zažila dost velké zklamání s jedním klukem a mojí nejlepší kamarádkou. Mám také smůlu na lidi, nejen na kluky. V každém člověku, o kterém jsem si myslela, že mu můžu věřit, jsem se spletla. Dá se říct, že jsem pro ně dělala všechno, vždy jim radila s jejich problémy, ale když jsem já měla nějaký problém, všichni se na mě vykašlali. Od té doby nemám vůbec nikoho. Nemám ani sílu hledat si nový kamarády, natož kluka. Moc bych chtěla tohle překonat, ale nejde mi to. Bojím se, že nebudu nikdy šťastná a spokojená. Ubíjí mě, když jsou všichni šťastní, mají kolem sebe spoustu lidí, kterým mohou věřit, kteří se na ně nevykašlou, když potřebují a já nemám vůbec nikoho.
PhDr.Burdova [Psycholog]
Teď Vás zklamali dva nejdražší lidé: Vaše nejlepší kamarádka a kluk, o kterého jste stála. Je to těžká a dvojitá ztráta. Ale zdá se, že se Vám zalil do černa úplně celý svět. Kdybychom procházeli postupně třeba uplynulý rok, našli bychom určitě nejeden okamžik, a bylo jich bylo hádám hodně, kdy některý z Vašich kamarádů stál o Vaši blízkost, povídali jste si a bylo vám spolu dobře. Nevěšte hlavu: v takovém těžkém momentě je přirozené si myslet, že se na nás vykašlal celý svět. Ale nikdy tomu tak naštěstí není. Vždy jsou kamarádi, kteří jsou Vám bližší, s jinými si tolik nemáte co říct. Pak jsou takoví, kteří jsou spolehliví, a pak jiní, se kterými se sice třeba nasmějete, ale v krizi nezafungují. Je třeba to takto brát a s tím počítat. Vždyť stejně tak i my sami vždycky nejsme schopni stoprocentně pomoci - někdy to prostě nejde. Proto musíme být trochu i tolerantní. A nevěřte tomu, že na světě existuje člověk úplně obklopený samými bezvadnými přáteli. Všichni celý život hledáme a: chvíli nacházíme a chvíli nenacházíme.