Žárlivost, přítel který podváděl

Dobrý den, prosím poraďte mi co mám dělat. Už přes rok jsem s přítelem, který předemnou dosti podváděl, měl dlouhodobý vztah, kde měl jednu bokovku za druhou a dokonce i jednu stálou bokovku. Když jsme se poznali, vše mi sám řekl, od začátku mi tvrdí, jak moc mne miluje, že nikdy nikoho tak nemiloval. Po 3 měsících našeho vztahu jsem odjela na 5 měsíců do zahraničí, i to jsme překonali, věřím, že mne nepodvedl, neměl by kdy, stále byl se mnou v kontaktu, po mém návratu jsme spolu začali bydlet, vše je super, jen kdybych nežárlila...Pořád čekám a bojím se, že mne podvede, to ho štve. Už nevím co dělat. Teď jsme měli krizi a z něj vypadlo, že už mne miluje moc, ale ne tak jako na začátku a že nechce plánovat budoucnost s někým kdo mu nevěří, jednou stranou ho chápu, ale taková slova mi na důvěře nepřidají, hrozně se bojím, že o něj přijdu, co mám dělat? Jak mám přestat žárlit, když navíc pracuje se svou bejvalkou, je hrozně přátelský, každý ho má hned rád, 7 dní v týdnu je v práci od rána do večera? Prosím pomozte, děkuji

Komentáře uživatelů ...

17. 8. 2010 9:50:43

Mnohokrát děkuji za odpověď, kéž by přišla dřív, v sobotu ráno jsem to nevydržela, podívala se mu do telefonu, psal si s nějakýma holkama, nejsíš ale jen kamarádky, teď tomu věřím, zní to vše logicky a rozumně... Rozešel se se mnou, že to byla poslední kapka... Já se měla i odstěhovat, zkusila jsem jeden den tam být a on na tom trval, tak jsem to udělala, teď jsem zpátky u rodičů, už pátý den nedokážu jíst, nespím, pořád akorát zvracím, nevím, jak dál, včera jsem za ním byla v klidu si promluvit, omluvit se za své chyby, protože chyby v našem vztahu jsem dělala já a svou nedůvěrou jsem mu hrozně ubližovala, řekl, že je rád že jsem přišla, ukála mu i slza, ale trval na tom, že potřebuje čas, že mu na mě sice záleží, ale že ty rány se nejdřív musí zahojit a pak že zjistí jestli mi má dát šanci... Cítím, že jsem udělala chybu svého života, lituji toho, ale nevím, co mám udělat pro to, aby mi dal šanci mu ukázat, že jsem se konečně změnila a vše mi došlo :-(

PhDr.Burdova [Psycholog]

17. 8. 2010 13:47:45

To je mi opravdu líto... Vypadá to, že po krizi se rychle přiblížil úplný konec, což je trochu zvláštní, kdyby mělo jít čistě o problém s Vaší podezřívavostí. Podle mě nemůzeme vyloučit, že za tím není něco i jiného. Také "životopis", který Vám na začátku o sobě vyložil, nepůsobí až tak půvabně.. Nemyslím si, že jste udělala chybu svého života. On je přinejmenším provokatér. A je nanejvýš podezřelé, když takto zpětně vybilancujete jen Vaše chyby. Chyby děláme všichni a u něj, jsem si jista, by se také mnohé našly. Poplačte, zavzpomínejte a pak se seberte: možná je to ta největší klika, že už teď s neperspektivním vztahem nemusíte ztrácet čas. Nebojte se a nechte se teď klidně podpořit i nějakým psychologem.

19. 8. 2010 15:00:42

Poraďte co mám dělat, strašně se trápím, každý mi říká ať ho nekontaktuji, ale já se prostě nemůžu udržet, včera jsem mu aspoň zavolala, chtěla jsem vědět jak se má, slyšet aspoň jeho hlas, strašně mi chybí... Už jsem byla u psycholožky, ta mě poslala na psychiatrii pro prášky, že se mi prý uleví, ale stále je to hrozné, nejím, ale už aspoň spím... Hrozně moc bych si přála dostat od něj ještě šanci zkusit to znovu, i když to nebylo vždy ideální nějakým způsobem cítím, že on je ten pravý. Nic nám v našem vztahu nechybělo, nebýt těch hádek. Když jsme se nehádali, byli jsme jak dvojčata, naprosto si rozumněli, pořád se pusinkovali, drželi za ruce, až se nám všichni smáli, jestli to po roce nepřeháníme... I v sexu nám to klapalo, nikdy jsem nic takového jako s ním nezažila... Co mám dělat? :-(

PhDr.Burdova [Psycholog]

20. 8. 2010 10:12:13

Budu teď asi trochu tvrdá. Sice má nějaké ty mouchy. Ale co je nyní bohužel to nejposdstatnějí, on Vás nechce. Dejte si čas to všechno strávit. Plakejte, smutněte, Vy to třeba ještě dnes nevidíte, ale opravdu to v tom Vašem vztahu tam svědčí pro závažné "mouchy". Jednou budete tak ráda, že Vás z něj osud vytáhl! Zatím to vidět nemůžete, tak to odsmutněte jak můžete. Mluvte o tom, vypište se z toho do deníku. A nekontaktujte ho, jen Vám to bude přilívat planou naději.. Hlavně se opatrujte, pečujte o sebe, dělejte si každodenně malé radosti. A vydržte, než nastoupí účinek antidepresiv, které pravděpodobně máte, trvá to 2-3 týdny. Držte se!