Strach a hledání toalety
Dobrý den, nevím kde svůj dotaz zařadit a jak ho pojmenovat...Můj problém je ten, že když někde jdu, tak jako první myslím na to, jestli bude poblíž záchod, kdyby se mi náhodou zachtělo. Vím, že to zní hloupě, ale když vím, že někde není záchod, tak se tam bojím jít a když tam už jdu, tak si pořád jen opakuju, že tu není záchod a že když by se mi na něho chtělo, nemám kde jít. Kolikrát si to i tak opakuju, že si to sama psychicky vyvolám a opravdu se mi začne na to wc chtít. Už nevím co s tím mám dělat. Jedu do školy v tramvaji a jen uvažuju ať už jsem ve škole, aby se mi náhodou nechtělo na wc. Když dorazím do školy, tak jsem v pohodě. Když jdeme s přítelem někde na jídlo, tak se ho snažím co nejrychleji sníst, protože si říkám, že se mi to jídlo už v těle začíná ukládat a tím pádem, že taky bude chtít ven a tím pádem, že budu potřebovat na záchod. I když jsou většinou v restauracích záchody, tak i přesto jsem nervózní, protože si říkám, co když si zajdu na ten záchod jednou a pak se mi bude chtít znova, lidi se na mě budou divně dívat. Mému příteli to už taky vadí, kolikrát se stalo, že jsme někde byli, tam nebyl záchod (třeba v obchodě, ve městě apod.) a já mu řekla, že utíkám domů na wc. Řekl mi, že mu to upřímně vadí, když někde jsme a já mu najednou uteču s tím, že zase musím na záchod. Mě by se kolikrát na ten záchod ani nechtělo, ale prostě si to sama psychicky vyvolám. Nikdy se mi tohle nedělo, absolutně to nechápu. Trvá to asi tak už 4 měsíce a je to pořád jen horší. Někdy mám třeba od toho klid a kolikrát si i řeknu, že jsem úplně v pohodě, že na to ani nemyslím, že to bude jen lepší a pak to je zase stejné. Připadám si už trapně. Nechci jít ani s přítelem na procházku, protože se bojím, že se mi bude chtít na wc a já na něho nebudu moct. Připadám si úplně jak psychopat. Nejhorší, že já si řeknu, že na to nebudu myslet, ale to prostě nejde! Pořád na to myslím. Ani se svému příteli nedivím, že to bere zle, já bych taky nechtěla přítele, který furt jen musí někde odbíhat na záchod. Vždy když někde jdu, tak si zjišťuju kde je záchod, kdyby se mi náhodou chtělo. Obdivuju lidi, co můžou chodit do klubu apod. protože si říkám, že se jim na ten záchod nechce, že mě by se určitě chtělo. Je mi to tak trapné..Už nevím co mám dělat. Vždycky si řeknu, že už na to nikdy nebudu myslet, dva dny se mi to třeba daří a pak to příjde znovu a já to nedokážu ovlivnit. Kolikrát jsem i nervózní, když mám třeba někde na někoho čekat, třeba i na přítele. Když ale příjde, je vše v pohodě. Je mi to už všechno tak trapné, chci zase žít normálně, jako kdysi a ne furt jen řešit jestli už jsem byla na záchodě, aby se mi náhodou nezachtělo a abych furt hledala jen kde je záchod. Když si nezajdu na wc, když někam třeba jdu, tak jsem tak strašně nervózní, že si to nakonec psychicky vyvolám. Prosím Vás, mohla bych Vás poprosit o nějakou radu? Předem moc děkuji.
Vypadá to, že Vaše obavy se točí kolem nemožnosti zajít na toaletu, také z toho, jak Vaše nutkavé chození na WC bude vypadat před lidmi, ostatně také před přítelem, který už začíná komentovat, jak problém Váš vztah omezuje. Pozoruhodná je poměrně krátkodobost a také urputnost Vašich potíží. Obavy Vám nedají klidu, jsou odolné vůči Vaším snahám je jakkoli ukočírovat. Pro Váš klid, jděte to konzultovat s psychiatrem. Může se jednat o přechodnou reakci v nějakém období zvýšeného stresu. Možná že nějaká malá, dočasná medikace potřeba bude, možná že ne, ale určitě lepší problém včas a účinně vyřešit, než aby se zakořenil.
Komentáře uživatelů ...
Ahoj Andy....ako si sa nakoniec z toho dostala? ja mam ten isty problem ale u mňa to trva omnoho dlhšie. Za psychologom sa stym hanbim.Ale bez neho to asi nepojde že?
Dobry den ,mam ten isty problem... u mna sa to uz stupnuje...pomaly uz ani von nechodim...uz si nasla nejaku liecbu? alebo nieco co ti pomohlo????dakujem
ahoojte..aj ja som mala donedávna taký problém. Keď som mala niekam ísť kde nebola toaleta, proste som tam nešla. Dosť ma to obmedzovalo a občas aj obmedzuje ale už nie tak. Teraz to funguje inak. Nastavila som si každodenný režim. Ráno, pred školou idem síce aj 5- krát na WC. Idem do školy, kde sa už nemusím báť, pretože myšlienka, že už som ráno bola, že som sa vyprázdnila, pomohla. Každé ráno chodím na WC a všetko je vyriešené. Myslím, že stačí si nastaviť pravidelný režim a zvyknúť si na myšlienku, že už si sa vyprázdnila. alebo som potom aj brala Persen- liek proti stresom atď... aj to mi pomohlo a pomáha dodnes. :D
Ahoj. Jsem moc ráda, že jsem na tuhle stránku narazila. Už jsem se bála, že jsem jediná "divná".
Mám naprosto, ale naprosto stejný problém jako ty Andy.P
Už ho mám víc jak rok a pomalu a už jsem z toho dost zoufalá... Metoda, nebudu na to myslet funguje jen občas (velmi málo). Představa toho, že někam jdu a nebude možnost dojít s na WC ve mě téměř vždycky vyvolá nutnost na WC jít. Zítra mi mají trhat zuby. Jsem zrovna po střevní chřipce. Představa, že tam budu ležet a nebudu moci odejít... Už teď se toho bojím. Jediné, čím se utěšuju je, že v každé ordinaci musí být toaleta, že?
Tvůj dotaz už je tu delší dobu, takže není moc pravděpodobné, že se sem znovu podíváš, ale kdyby ano - vyřešila jsi už svůj problém? A jestli ano, jak?
ahoooojte,aj ja som rada ze som natrafila na tuto stranku,trosku ma to upokojilo,ked som zistila ze vela ludi ma podobny problem!moj problem trva uz 3 roky a doteraz som stale na tom istom!!!:(z domu neodijdem pokial niesom vyprazdnena,kde nemusim tak nechodim a ked uz aj niekde idem sadnem na toaletu a tlacim kolko sa da aby som sa vyprazdnila!vyhybam sa kontaktu s ludmi a aj ke sa s niekym rozpravam tak sa zlaknem,zacne sa mi zle dychat a uz mam pocit ze sa s prepacenim pototo :( :( :( uz nevladzem,v rodine ma nikto nechape!!!!ma 25 rokov a 2 krasne zdrave deti,ktore si nemozem naplno vychutnat mimo svojho domova!ovela prichadzam a to ma strasne rani!skusala som aj psychoterapeutku ale bohuzial nemozem si ju dovolit,sme mlada rodina,pozicka na krku a len manzel pracujuci!ak mi vie niekto pomoct tak mu budem dosmrti vdacna!!!!!!!!!!!!!!!!!!!len nech ma s toho dostane!!!!!bojim sa aby som sa nezblaznila........
Ahojte. Mam rovnaký problém. Viete o niečom ako sa toho zbaviť?? Ďakujem. Palo
PhDr.Burdova [Psycholog]