Výbušná povaha
Dobrý deň, chcela by som sa opytat, čo s mojou výbušnou povahou? Matka je mierna cholericka, od mala stale len kričala a aj ked som tuto vlastnost po nej zdedit nemusela, dieta ked vyrasta v nervovo vypatom prostredi, moze ho to ovplyvnit. Patrim medzi vybusnejsie, priame povahy ale s postupom veku sa to snazim korigovat a velmi sa mi zacalo darit, avsak za posledny rok som mala priliz velke stresove vypatie, a partner.. ten ma strasne provokoval, dokazal ma vyprovokovat az tak, ze aj ked ho milujem, dokazala som mu ublizit.. neviem si to odpustit a nikdy v zivote som sa takto nechovala. Aj ked obcas vybuchnem, na nikoho som nikdy nezdvihla ruku. Moje, teraz ich uz vnimam ako "pseudopriatelky" sa mi otocili chrbtom v najkrajsom obdobi mojho zivota ked som si nasla priatela, nechapali ze na zaciatku sa zena venuje svojmu partnerovi a obetuje cas aj na vztah, postupom casu prisla praca, atd. Vsetky sa mi otocili chrbtom ostala som sama, pretoze boli zvyknute ze s nimi travim cas a bola som tu pre kazdu rovnako vzdy, ked ma potrebovali. Teraz si uvedomili ze ako ony lusknu prstom, ja neskocim pretoze mam aj svoje povinnosti a takisto prava, akoby to nechceli respektovat.. Ale chapat musia vzdy obe strany. Jedna z nich, mam pocit, ma v tomto ovplyvnila.. Narozpravala mi aky ma ona siesty zmysel, ze s priatelom nebudem stastna, a ze z neho citi ze ma udrie. ze ma bude bit. Pritom priatel je ten najneskodnejsi, najmilsi clovek na svete. Ma dobru povahu len mu to obcas menej a pomalsie pali.. (co ma dokaze velmi vyprovokovat). Toto mi nahovarala niekolkokrat, a ked som to odmietala a prosila ju aby s tym prestala. lenze je to osoba ktora ma vlastnost oblbnut ludi, manipuluje nimi co som si uvedomila az neskor, ked som ten jej nazor prijala a prebudila v sebe. Bol to tak velky tlak zo strany okolia, ktori pre nas vztah z neviemakych dovodov nemali pochopenie, priatelstva sa mi zrutili ako domcek z karat v kratkom obdobi jedno za druhym.. A tak som zacala najskor v hadke kricat na partnera ked k tomu ani naznakom nechcelo dojst, ci ma chcel udriet a vyzyvala som ho do toho. samozrejme sa cudoval, neurobil to.. strasne casto sme sa zacali za vsetko hadat, bolo to hrozne obdobie, hadali sme sa a rozoberali nepodstatne veci, velakrat nemal pochopenie a napriek prosbam aby sme sa venovali vzdy podstate, rozoberal vstulinko do najmensich detailov a obrazne povedane, do Trnavy to obchadzal cez Kosice. To ma dokazalo rozculit, az som ho udrela..
Máte pravdu, přestože genticky vlohy pro reagování zdědit nemusíme, prostým "okouknutím" můžeme rysy našich rodičů kopírovat. A Vy jste zřejmě převzala po Vaší mamince tendenci reagovat výbušně a agresivně. Nyní, ve vyhrocené situaci vztahu se problém rozvinul a Vy vidíte tu spoušť, která za takovýto neefektivním a zraňujícím jednání zůstává. Předem bych chěla ocenit Vaši odvahu a otevřenost, se kterou jste příspěvek napsala. A je výborné, že jste teď odhodlaná se svou zkušeností nechat poučit. Teď, po tomto čerstvém zážitku, je v podstatě nejlepší šance pokusit se udělat maximum pro prevenci: naučit se jednat v konfliktních situacích. Co Vám mohu z možností doporučit je psychoterapie, kde budete moct lépe pochopit všechny mechanismy, které se ve Vás odehrávají, a souvislosti s Vaší minulostí. Také můžete zkusit např. nějaký skupinový kurz jednání v konfliktních situacích. A podobně. Rozhodně ale nenechte své odhodlání se teď rozplynout do ztracena a dotáhněte všechno zdárně do konce!
Komentáře uživatelů ...
Udrela som ho ked mi ublizil, znovu som ho udrela ked na mna krical pritom som na to nemala pravo pretoze som kricala takisto, udrela som ho ked ma rozculovala jeho priliz pokojna povaha, udrela som ho ked mlcal namiesto toho aby mi odpovedal ked som sa ho na nieco pytala.. vsetko v hadke, ale aj tak si to neviem vysvetlit. Ale to nieje vsetko, hadky prerastli az do bitky.. nie raz som vybuchla tak, ze... ze som ho udrela pastou. pastou do jeho tvare ktora si to nezasluzila.. kopala som ho.. strasne sa za to hanbim a ked som zbadala modrinu, prvu modrinu odomna, tak som si povedala ze s tym koncim. velmi vela noci som preplakala a nechapala co sa somnou deje, nechcela som aby sa to znovu dialo, zmierila som sa ale s tym ze som na to sama, priatelky ma len ohovarali, vtedy do toho prisla aj smrt blizkej osoby v rodine, strata prace, vsetko sa to na mna zrutilo a pripisovala som to aj tomu. teraz tiez viem ze pre take priatelky sa neoplati trapit, to ze som dopustila pripustit si nazor ze by ma zbil bolo odporne a potupne, vsetko sme si nakoniec vysvetlili a uz sa nehadame.. milujeme sa ako nikdy predtym, bol tak uzasny ze mi to vsetko odpustil a ja uz to nemienim zopakovat, ale napriek tomu sa este bojim ze ked zazijem nejake podobne vypatie, ci sa to vomne opat neprebudi.. nechcem to uz nikdy dopustit. uz toho bolo vsetkeho dost. len si chcem byt na 100 percent ista, ale tym, ze sa to uz nezopakuje.. este raz, hanbim sa za to vsetko a trvalo mi dlho, kym som sa odhodlala to vobec napisat, nieto este povedat to a poradit sa, aj ked vlastne ani nemam s kym. dakujem vopred a pekny vecer.
PhDr.Burdova [Psycholog]