18073
5. 10. 2010 21:56:45
Žiadne sebavedomie, sebaúcta
Dobrý deň, mám taky osobny problem ktory ma obtazuje uz dlhsiu dobu. Mam 16 rokov a stale mam taky cudny pocit. Nerada sa pozeram do zrkadla, lebo mam pocit ze som skareda. A od tohto sa odvija toho ovela viac. Nedoverujem si, mam pocit ze zijem oddelene v nejakej bubline, nikdy si nenajdem partnera. Prečo mam stale pocit, ze ked chcem nieco dosiahnut, tak to nedosiahnem? Preco si doverujem len v malo veciach? Preco ked sa pozriem do zrkadla som taka nestastna a pozriem sa hned prec, lebo som zhrozena tym co vidim? Preco ma castokrat trapia veci, ktore pre inych ludi nemaju taku vahu?
PhDr.Burdova [Psycholog]
Všímat si hodně sebe sama, být citlivá vzhled, postavu nebo hlas (nemít ráda zrcadlo, nahrávky sebe sama na videu a pod.) je v 16 letech úplně normální. Jeden detail nespokojenosti se sebou samotnou Vám najednou zalije celý svět, Vás a Vaši budoucnost do černa. Tak fungujeme, je to trochu naše přirozenost. Zkuste se ale na sebe podívat opravdu realisticky. Je možné, aby Vaše slabiny skutečně úplně anulovaly Vaše silné stránky? Tedy byste nikdy vůbec ničeho nedosáhla? Vidíte, až to působí trochu legračně. Každý máme své slabší a své silnější stránky. Zkuste si je uvědomit. A začněte uplatňovat v životě vždy to, co Vám jde, co máte ráda, v čem se cítíte příjemně. Také ve vztazích. Všímejte si, jak příjemná je třeba komunikace s určitou blízkou kamarádkou. A hledejte totéž i s dalšími lidmi. Pěstujte kamrádství, nebojte, partner časem určitě sám dostaví. A nemusí to být tak hned, třeba to bude až po 20-ítce. Tak jako u velké (šťastnější) části dnešních mladých. Uvidíte, za nějaký čas nebudete rozumět tomu, proč jste za mlada své kvality tak podceňovala.