Fixace na hračku
Dobrý den, muj syn (3,5 roku) je od miminka fixovaný na jednu konkretni hracku. Dostal ji, kdyz mu bylo cca 4 mesice a uplne se do ni zamiloval. Vsude ji musime brat s sebou, neustale ji vyzaduje - ke spanku, k jidlu, do skolky, do postylky, pri hrani ji ma porad u sebe, alespon na dohled, kdyz uz ji nema primo v ruce. Kdyz ji nekam zalozi, tak se do noci musi hledat, protoze bez ni neusne a place, brani ji pred ostatnimi detmi (nepujci ji), chova se k ni trochu jako k zive osobe (mluvi s ni). Pribuzni mi tvrdi, ze takova fixace je nezdrava a ze bych hracku mela vyhodit, ze je to podobne jako s dudlikem. Ale mam synovi skutecne vzit hracku, kterou tak bezmezne miluje? Sice nam to zpusobuje nemale problemy, hracku casto hledame, protoze syn bez ni nechce neco udelat, ale nechci mu zpusobovat nejaka traumata. Prosim, poradte, maji pribuzni pravdu? Nebo mu mam hracku nechat a pockat, az "z ni vyroste"? Podotykam, ze sourozence ma a je ve velmi castem kontaktu se svymi vrstevniky i mimo skolku, z nedostatku socialnich kontaktu si fixaci nevyvinul. Dekuji moc. Katka
Hra je pre dieťa najprirodzenejšia činnosť, ktorá rozvíja poznávanie, umožňuje dieťaťu experimentovať, učiť sa, usmerňovať energiu a komunikovať. Nie len deti si z množstva hračiek vyberú len tú jednu, s ktorou robia úplne všetko. Aj mnoho dospelých má svoju "hračku" talizman pre šťastie a v dôležitých okamihoch svojho života ju majú pri sebe, lebo veria tomu, že jej prítomnosť im pomôže a jednoducho sa s ňou cítia istejší. Takže nie je dôvod sa čomu čudovať dieťaťu, že má hračku, ktorú potrebuje mať stále pri sebe. Dôležitou pomôckou, z hľadiska potrieb dieťaťa v jednotlivých fázach vývinu hry, sú práve hračky. osobne si myslím, že z toho vyrastie a na svoju prvú hračku, ktorú si obľúbil bude milo spomínať.
Komentáře uživatelů ...
Nejsem vůbec odborník na dětskou psychologii, možná právě proto mně vaše vyprávění dojalo. Ta jeho věrnost jedné hračce, když u jiných dětí vidíme pravý opak - pohrát si a zahodit. Já bych mu ji nechal - Ta věrnost v něm možná naopak rozvíjí dobré charakterové vlastnosti. (Zdeněk)P.S.: Neprozradíte nám, co je to za hračku?
Já bych počkala až vyroste. Já si dobře pamatuji dodnes, když mi máma vyhodila plyšového psa, byl to pro mě šok. Byly mi 4 roky a já jsem na něho taky byla fixovaná..bavila jsem se s ním, dávala "jakože" jídlo, koupala...nikomu jsem ho nepůjčila. Myslím, že u dětí je to normální. A to jsem měla taky sourozence..takže to nebylo z nedostatku sociálních kontaktů.
Právě před týdnem jsem to mámě připomněla, že jí nikdy neodpustím, když mi vyhodila toho psa..(ze srandy)...ale musím priznat, že v té době (4roky) mi to jaksi způsobilo trauma, právě proto, že si to dodnes pamatuji. Nedávno jsem toho plyšáka viděla v internetovém obchodě se starýma hračkama. Hned jsem se ptala na cenu..musím ho mít!! Ale už ho neměli. Taky by mě zajímalo, co je to hračku?
Jo - pohrát si a zahodit, to našemu Romíkovi zůstalo. Už je mu skoro 20 a hraje si tak s panenkama pořád :DDD
Diky za komentare. Jedna se o malinkou opicku, uplne obycejny plysacek z Tesca. Ma plysaku asi dalsich 40, ale tahle je proste c. 1. Je uz znacne opotrebovana, na mnoha mistech sesivana, docela uz hodne oskliva, skoro se stydim, ze syn taha takovou seredu :)Bohuzel to neni dojemne, kdyz chci synka oblect a on zacne kopat nohama do vzduchu, ze bez opicky se proste neoblece (nebo nenaji nebo nevleze do auta, nevycisti zuby.... ) Nevim, jestli mu mam vyjit vstric a opicku mu dat nebo trvat na svem, ze to zvladne i bez ni. Katka
Tak tohle vztekání bych mu netrpěl. Mohlo by se to i výchovně využít: Když se hezky oblékne (napapá, vyčistí si zoubky...) tak bude opička.
I můj starej má fixaci na opičku. Vrací se s ní domů skoro každý večer. Nemělo by se to léčit?
Kacenka [Porodní asistentka]