Moj priateľ sa nevie spamätať z otcovej smrti
Moj priatel - 19 rokov s ktorym som uz 3 roky, v nasom vztahu nemame problemy, ktore by sme nevedeli vyriesit zvladli sme aj rocne odlucenie ked sme boli obaja v zahranici. So svojim otcom mal vraj zly vztah, jeho rodicia boli tesne pred rozvodom, sem tam jeho otec zbil jeho mamku, casto pil, na mna vsak posobil ako mily pan a ja osobne som ziadnu jeho zlu stranku nezazila. Pred jeho smrtou bol moj priatel abstinent nefajciar comu som sa velmi tesila.
Absolvoval rok v zahranici pocas ktoreho jeho ocko zomrel po autonehode, lekari zanedbali jeho zdrav. stav a podcenili vnutorne zranenia, na to upadol do komy, z ktorej sa bohuzial uz neprebral. Pohrebu sa moj priatel nezucastnil kedze nemohol vycestovat spat na Slovensko, bol v cudzom prostredi, v cudzej rodine. 6 mesiacov po smrti jeho ocka sa vratil na Slovensko, kde som ja dostala sancu s nim navstivit hrob a porozpravat sa s nim. Na cintorine sa skoro rozplakal, ked sme sa o tom rozpravali vsetko zvladal lavou zadnou ako silny statny chlap co svojho otca nemal vobec v laske. S jeho navratom na Slovensko prislo aj pitie aj fajcenie, celkove sa trochu zviezol.
Minuly tyzden sa opil a psychicky zosypal co pripisujem trochu aj tomu alkoholu, ale vysli z neho veci o ktorych by sa mne ani nesnivalo, plakal ako male dieta, ze uz nedostane sancu svojmu otcovi povedat ze ho miluje, ze uz ho nikdy neuvidi, nepozdravi, nestretne... Coraz castejsie predomnou rozprava o tom ake jednoduche je zabit sa a aky bezvyznamny je zivot, o tom ze on nepotrebuje ist na vysoku skolu (pred rokom mal ambicie vysoke az az) staci ze bude robit v nejakej dedine ako robotnik (nehovoriac o tom ze je to fakt inteligentny chlapec), svoje pitie a fajcenie odvovodnil tym ze sa tak priblizuje k smrti.
Skoro kazdy druhy den od neho pocujem prosbu aby sme zapracovali na babatku pricom obaja este len koncime strednu skolu a vieme, resp. ja viem ze to neprichadza do uvahy, ale z jeho ust mi to znie ako upozornenie ze cim skor bude babatko tym skor bude on moct opustit tento svet... o par dni bude mat stuzkovu, opat ejdna z veci ktora nanho pada ako balvan - vsetci tam budu mat oboch rodicov len jeho otec tam bude chybat. Velmi mu chcem pomoct no citim sa trochu bezmocna kedze neviem ako k nemu prehovovrit co sa tyka takej chulostivej temy, nechcem stuchat do osieho hniezda alebo naopak aby sa predomnou uplne zavrel a hral sa na cloveka bez srdca. Rada prijmem akekolvek rady, odporucania, hoc i len nazor. Ďakujem
Situace vážně nevypadá snadně. Rozloučení s rodičem, se kterým jsme měli komplikovaný vztah, bývá o dost složitější, než by bylo s tím "bezproblémovým".. Ne tak, když Váš přítel nemohl přijet ze zahraničí ani na pohřeb. Dalo by se to očekávat, že se s touto ztrátou nevyrovná snadno. Měli jste šanci spolu prohovořit celou tuto změnu (+návrat k alkoholu a cigaretám, jeho depresivní, černé vidění) do hloubky? Pověděl Vám, jak to tehdy zvládal v zahraničí? Už tehdy se totiž pravděpodobně "svezl" do tzv. depresivní fáze. Nejde o žádnou duševní nemoc, každý zdravý člověk může pod tíhou okolností projít podobnou depresivní fází. Teď je důležité, aby v tom nezůstal bez pomoci. Vy se především postarejte, abyste zůstala jeho spojencem. Což myslím, že dobře zvládnete, z Vašeho dotazu je znát, že jste vnímavá a na svůj věk také vyzrálá. Buďte mu důvěrníkem. Často si spolu povídejte o všem možném, zajímejte se o jeho pocity a názory. Zároveň jej nechejte, ať se Vám sám otevře v čem a jak bude chtít. Bylo by totiž dobré, abyste ho ve vhodnou chvíli nasměrovala také k návštěvě psychologa. To by mu mohlo pomoci tuto celou nešťastnou životní etapu lépe pochopit a uzavřít.
Komentáře uživatelů ...
Moznosti na take to porozpravanie sme aj mali aj budu len ked on ako chlapec mi tieto veci nechce priznat mozno aj preto, ze keby to povedal nahlas stalo by sa to akesi realne alebo hmotne... Argumentuje tym, ze ano kedysi bol dobry chlapec ale uz nie je, ze to su uz stare casy. Nikdy sme vsak neriesili jeho vztah s otcom nejak do hlbky aj ked ja som mala casto tu tendenciu, este ked zil hlavne pretoze som videla ze tam nie je nieco v poriadku a sama som z toho bola smutna ze nevychadza s jednym zo svojich rodicov. Teraz sa on sam takymto debatam vyhyba tak ze zacne srandovat povie nieco fakt vazne alebo sokujuce s tym ze to nemysli vazne no ja mam z toho vacsinou pocit ze je to prave naopak a ze to mysli vazne a preto to tak striela do luftu lebo to tak nevyznie. S tym ako to bolo v zahranici to bola jedna z prvych veci cez ktore sme presli ked sme sa vratili. Povedal mi vsetko, ako plakal ako male dieta a nevedel co ma robit, chcel aj nechcel ist domov, jeho host rodina sa zachovala dost pekne kedze jeho brat im dal vediet co sa stalo a tak im to nemusel on sam ist oznamit ale oni prisli za nim do izby ho utesit a tak... Ja som si sama vsimla ze odkedy sa vratil zo zahranicia rozprava so mnou omnoho viac, dokonca o takych veciach o ktorych chlapci zo zvyku s priatelkou nerozpravaju. Ani sa nemusim pytat a vysype mi vsetky svoje "prehresky", hovori mi doslova skoro kazdu jednu vec co zazil, videl, pocul... som tomu strasne rada aj ked prave v tej teme kde by to padlo dobre tam uz ta urozpravanost chyba. S tym psychologom, nad tym som rozmyslala len ked.. on je taky ten typicky tvrdohlavy chlap, ktory nechce nijakym sposobom priznat svoju "slabost" alebo nejake zlyhanie alebo fakt ze potrebuje pomoc. Dakujem velmi sa Vase rady.
Je otevřený a mluví.. mohl by to postupně dobře zvládnout. Jít k psychologovi opravdu není v dnešní době ostuda (i když to povědomí v našich zemích stále ještě přetrvává..) Držím vám oběma palce.
PhDr.Burdova [Psycholog]