Jsou to jen přechodné deprese?
Dobrý den,
Dlouho jsme svůj problém odkládal,nepřipouštěl si ho a nechtěl řešit.Teprve teď když už nevím jak dál a i vztah s přítelkyní je hodně nahnutý jsem se rozhodl zkusit nějakou poradnu alespoň na dálku.
Řekl bych,že můj problém se začíná táhnout už od dětství když jsem často trpěl stavy úzkosti a náladovosti,které se rychle střídaly.Laicky řečeno,asi jsem trpěl depresemi a kolikrát jsem neviděl před sebou žádnou budoucnost a co mě vůbec ještě hezkého čeká.Teď zjištuji,že to asi je opravdu nějaký problém ve mě protože se mě zdá,že se poslední dobou prohlubuje a roste.Ať už je to při pracovní nebo osobní stránce.Pracuji jako živnostník(v dnešní době se nedá říct podnikatel),ještě před dvěma lety se nám s firmou dařilo až pohádkově a ani jsme se nezastavili.Teď se stále uživíme bez problémů,ale té práce je míň a tím i víc volného času.Mám den,kdy plánuju práci do budoucna a co a jak bude a pak jsou ty dny,kdy se naprosto nedokážu soustředit na práci,nic mě nebaví jsem jen uzavřený do sebe.Horší je,že nedokážu ani jíst,jak se to ve mě vše svírá.Tím pro mě pak nejsou neobvyklé výkyvy váhy plus mínus pět kilo behem třeba dvou třech dnů.Navíc mám problémy s tím spojené a to je nespavost.Hodně jsem těmyto stavy ublížil i své přítelkyni,kdy jsme ve fázi že zvažuje zda spolu dále budeme či nikoliv.Má proč protože jsem se k ní často nechoval zrovna,jak by si zasloužila.Poslední dobou se ale snažím ji vše vynahradit a začít se také podle toho chovat.Tyhle stavy úzkosti mě však napadají čím dál častěji.Začal jsem vše řešit ne zrovna správnou formou a to alkoholem.Sice pocity utlumí,ale určitě nepomáhá a pak to bývá kolikrát mnohem horší.Jsou chvíle kdy jsem šťastný,jsem s rodinou,plánujeme děláme výlety a pak mě to přepadne a nikdo se mnou nedokáže nic.Nemůžu sportovat,jíst,smát se a komunikovat,pracovat,nevidím žádnou budoucnost a vše pro mě ztrácí smysl,jen ležím,nebo chodím bez duše po pokojích sem a tak.Na sebevraždu myslím jen okrajově,neudělal bych to,jen si představuju,že by bylo po problémech.Nerad bych se však dostal do stavu,kdy by mě i tohle bylo jedno.
Měl jsem strýce,který měl také nějakou podobnou poruchu,hodně kombinoval prášky s alkoholem a v necelých čtyřiceti zemřel.
Možná nepíšu na tu správnou adresu,kde by mě někdo poradil nebo pomohl,ale musel jsem to už někam zkusit.Nevím,zda bych měl a koho navštívit,aby mě poradil.Vím že to možná je na psychiatra,ale já se bojím zaprvé záznamu ve zdravotní kartě a zadruhé,že budu muset brát do smrti nějaké prášky,abych si dokázal užívat života.Teď to určitě nedokážu,jen vždy čekám,až se jeden den přesune ke druhému.
S pozdravem
R.
PhDr.Burdova [Psycholog]