Ranní stres
Zdravím.
Před pár měsíci mě začala sužovat ranní nevolnost spojená se zvracením. Po sérii vyšetření na žaludeční vředy stále nikdo nevěděl, co se mnou je. Doktoři se mě často ptali, jestli nejsem ve stresu, ale já žádný stres nepociťoval. Když jsem pak ukončil pracovní poměr, příznaky samy rázem odezněly. Dál jsem to neřešil - byl jsem rád, že už je mi dobře. Nyní jsem si ale našel novou práci a symptomy se znovu vrátily. Ráno se prouzím velmi brzo a je mi strašně špatně od žaludku, zvracím, mám stažený žaludek, první jídlo jím až kolem poledne.
Jsem tak nervózní z práce. Nevím proč tomu tak je, ale po příchodu do práce stres postupně odezní. Došel jsem k závěru, že jsem si tento strach vypracoval na střední a posléze vysoké škole, kdy člověk čekal třeba celý den na zkoušení a po celou dobu se v něm hromadil stres. V každém případě nevím, co s tím mám dělat. Dříve, když mě třeba čekalo rande, byl jsem hodně nervózní, ale ne takhle moc. Teď už bych ani na rande, ani na zkoušku nedokázal jít (resp bych tam došel, ale před tím bych musel určitě zvracet).
Snažil jsem se přesvědčit sám sebe, že není žádný důvod být nervózní, snažil jsem se relaxovat, zklidnit se, ale ačkoliv mozek ví, že je vše v pořádku, tělu poručit nedokáže. Zkoušel jsem též přijímat hořčík, prý je dobrý na nervy, ale všechno marné. Zajímalo by mě, jak se tohoto chorobného strachu zbavit. Děkuji
Bylo by dobré, kdyby se Vám podařilo najít, čeho úplně konkrétně se bojíte. Může to být třeba strach, že nějak "neuspějete", strach, že budete kritizován nebo cokoli. Takové strachy jsou poměrně běžné, ale jsou v nás hlouběji uložené, protože si je s sebou nosíme již dlouho, často od dětství. Nejlépe uděláte, když půjdete do psychoterapie, kde Vám odborník pomůže nalézt příčinu a také řešení Vašich nevolností.
Komentáře uživatelů ...
Deprese. S tím co nejdřív naklusejte do psychiatrické poradny, než se to rozjede. Mohlo by se z toho vyklubat doživotní peklo.
s tym iba k psychiatrovi a co najrychlejsie, aby to nepreslo do niecoho horsieho
Tak to jste mě nepotěšili...
Nepotěšili, ale dali jedinou možnou radu. Tady není potřeba utěšovat, tady se musí s tím co nejdřív něco dělat.
Však já to myslel jen jako povzdech. Jestli se tedy ještě můžu zeptat, to člověk má jít rovnou k psychiatrovi, nebo by měl nejprve ke svému praktickému lékaři pro nějaké doporučení? Chápejte, s tímhle nemám žádné zkušenosti.
Děkuju ještě jednou za všechny odpovědi, v pondělí jdu k psychiatrovi, takže sem ještě potom napíšu, co mi poradil on.
Nevím, jestli to tu někdo čte, ale slíbil jsem, že napíšu. Takže: Psychiatr byl moc milý, pochválil mě za to, že jsem přišel tak brzy (lidé tam přichází v mnohem horším stavu) a můj stav označil za depresi a úzkostný stav. Dle jeho slov by to mělo jít poměrně lehce přeléčit. Dostal jsem prášky, které jsem dnes poprvé ráno otestoval a bylo mi skutečně mnohem lépe. Horší zprávou je, že jsem zároveň vyfasoval i antidepresiva, které se musí brát každý den minimálně půl roku.
Děkujeme, že jste o dalším průběhu napsal. Vidím, že jste nakonec přecejen volil cestu psychiatrické péče. Léky Vám přinesou brzkou úlevu, budete se moci zase "svobodněji nadechnout" a možná by tím Váš problém mohl i definitivně odeznít. Kdyby náhodou ne, nezahazujte úplně tu myšlenku psychoterapie. Nebo, v ideálním případě, nyní zkombinujte obojí.
Jestli se muzu zeptat, jak se Vam dari po tom puroce antidepresiv? Pomohlo to?
PhDr.Burdova [Psycholog]