Návšteva rodičov
Chcem sa opýtať:
liecim sa na uzkost - socialnu fóbiu, byvam s priatelom nie s rodicmi. Raz za 2 mesiace na 5,6dni navstivim rodicou a oni ma zvyknu kritizovat ked som na navsteve bojim sa ci to neuskodi mojmu stavu ako to mam riesit ?ked som minule povedala mame o fobii tak mi povedala, ze to mam z toho a z toho, ze zle som robila to a to ze je to vlastne ako keby moja chyba ze to mam. Mám si zakryt doma usi ked zacnu na mne nieco kritizovat, alebo ako to mam riesit? Viem, že navstevovat ich nemozem prestat ved maju len mna som jedinacik (kedysi ked som byvala doma bolo to na dennom poriadku urazanie mna, kritizovanie obcas som dostala i bitku od otca. Rodicia si rozumeju drzia spolu a nahravaju si proste ked som mala dobru naladu volajako mi ju vedeli pokazit dobra nalada u nas znamenala zit beztarostny zivot takze stale si nieco nasli aby mi naladu pokazili tak potom radsej som neukazovala ked som mala dobru naladu a radsej som sa niecim trapila) inac este chcem k tomu dodat nikdy mi nezatelefonuju telefonujem domov len ja, viete snazim sa ako mozem aby som sa fobii zbavila kupila som si i knihu o socialnej fobii a o okamzitom sebavedomi zmenila som aj lekara, pretoze predosli lekar ma zacal urazat tak zajtra idem k novej lekarne snazim sa ako sa da. Poradte dakujem
Vaši rodičia majú veľmi nevhodnú formu kritiky a je jasné, že Vás to bolí. Skúsili ste im to povedať? Povedali ste im niekedy, že k nim síce rada chodíte, ale že vždy Vás urazia a kritizujú a že nikdy Vás za nič nepochvália? Mohli by ste to skúsiť. Inak máte už len dve možnosti: prestať k nim chodiť aj napriek tomu, že ste jedináčik, ale vášmu zdraviu to naozaj neprospieva. Alebo spolu s psychoterapeutom pomaly budovať na Vašom sebavedomí, aby ste tieto urážky dokázali filtrovať. Niekedy však stačí rozhovor a rodičia možno zmenia svoje správanie k Vám, aj keď možno nie po prvom upozornení.
Komentáře uživatelů ...
dakujem rodicom som to uz povedala vela krat ,ale oni ziadna zmena ,..
Dobrý den tuhle situaci mám také trosku jinou je mi 17 let a doma mně neustále kritizují pokaždé vždy jsme před nimi špatný jen já. Jezdím k přítelkyni na víkendy ale oni to zakazují utíkám z domu vím že to není řešní uvědomuji si že to není to pravé ale tu holku miluji a na druhou stranu nechci ubližovat rodičům přejí si aby jsme spolu byly co nejméně. Pokaždé když se snimi o tom chci bavit přijud a řeknu že y jmse si o tom mněly promluvit ale oi jen mně zkrituzují řeknou jaká jsme nula a řeknou že o víkendu nikam. Uražky se týkají školy,pracovitosti a vyčítají mi dokola že na ně kašlu . Dá se to nějak řešit rád bych odešel mám kde bydlet v rodiném domku u přítelkyně ale bohužel je mi 17 let.Neexistuje zákon že bych se nějak mohl dostat ze svého domu a zaroveň k přítelkyni po každé hádce se hrozně zadýchávám a bolí mně na srdci je mi do zvracení a bolí mně hlava. Doufám ve vás nevím už jak jinak to řešit.
PhDr.Ondrejkova [Psycholog]