Bez pohlavného styku
Dobrý večer,
potrebovala by som od vás radu, lebo ja sama už neviem, čo mám ďalej robiť. Mám manžela cudzinca. Brali sme sa v marci 2010. po všetkých tých úradných záležitostiach mohol po 5 mesiacoch po svadbe konečne pricestovať. Bývali sme u mojej matky, ktorá začala postupom času nášmu vzťahu ubližovať, preto sme si teraz v decembri našli prenájom a osamostatnili sa.
Manžel si od januára našiel prácu, takže všetky problémy, ktoré ho zaťažovali sa vyriešili. jediné čo sa nevyriešilo je náš sexuálny život. Pred svadbou všetko fungovalo, milovali sme sa každý deň, viackrát denne, v ktorúkoľvek hodinu. po jeho príchode sem som predpokladala, že bude šťastný, že je konečne so mnou a nebudeme sa vedieť nabažiť jeden druhého. lenže deptalo ho to, že nemá prácu a moja matka. toto sme poriešili a stále je to na bode mrazu. Pokúšala som sa s ním na túto tému viackrát baviť, no nikam to neviedlo. Aako keby ani nemal záujem to riešiť. Jeho odpoveď bola nech mu dám čas, lenže koľko času? Ja už mám z toho depresiu, neviem sa na nič sústrediť, v robote potrebujem byť sústredná, nie stále premýšať, kde je chyba, tak ako to robím teraz a idem z toho zošalieť. cez deň je všetko v poriadku, bozky, objatia, krásne slová a gestá, no príde večer a s ním príde chlad. mám 37 rokov a chcela by som prvé dieťa. Nechcem ho vychovávať vo veku, kedy sú už moje rovesníčky babky - tým sa nechcem nikoho dotknúť. predtým o dieťati rozprával aj on, túžil po ňom, no teraz je ticho. Za tých 5 mesiacov, čo je tu, sme spali asi 8x. ako to mám riešiť? už sa s ním bojím rozprávať, aby nemal zase pocit, že na neho tlačím, registruje ma bez nálady, no má pocit, že som nervózna, nie že ma niečo trápi.
ďakujem za odpoveď, pokiaľ existuje
Sexuální potřeby Vašeho manžela budou v rámci normálu, který Vám vyhovuje, to vidíme z vašeho období před svatbou. Také vztah sám se zdá být dobře fungující. To sama čtete z jeho jiných projevů, polibky, fyzický kontakt, pěkné chování k Vám.. Co se stalo, že jsou najednou jeho potřeby na bodě mrazu, mi ale přijde úplně evidentní. Poté, co si 5 měsíců vyřizoval občanství a další papíry, se najednou ocitl v podstatě v cizí zemi, a najednou také ženatý. To jsou dvě obrovské životní změny v jednom. Do toho ani bydlení, nové, u tchýně, pro něj nebylo úplným zázemím, do toho si tolik měsíců hledal práci! Jasně, že na sex teď nemá ani pomyšlení. Vaše situace se teď o dost spravila, máte od prosince bydlení, od ledna má práci, ale věřte, že potřebuje taky nějaký čas na zotavenou a na adaptaci. Myslím, že se nemáte čeho bát, vypadá to, že s vaším vztahem se nic závažného neděje. Odhadovala bych, že opětovné načerpání sil, a adaptace na nové bydlení a práci těď může zabrat i něco kolem dalších 3-6 měsíců. Tak zkuste ještě vydržet. O dítěti samozřejmě mluvte, jak to vidí, možná si nedovolí o dítěti uvažovat právě v okamžiku, kdy není sil ani financí pro Vás dva, natož pro rodinu.
Komentáře uživatelů ...
Ťažká rada. Prepáčte ale vyzerá to na zložitejšie. Na vašom mieste by som sa poradil i s psychológom. Tých otázok okolo vášho spolužitia bude asi dosť.
Ďakujem za odpoveď pani Lenka, neviem, či sa ešte dostanete k mojej odpovedi, lebo chcem ešte doplniť pár nových informácií. Opäť sme s manželom otvorili diskusiu. Bolo to ťažké, lebo som sa asi trochu psychicky zložila, veľmi som sa rozplakala a nešlo to zastaviť. Ukľudňoval ma, nech neplačem. Stále sa však cítim rozladená a stačí akýkoľvek malý podnet, aby som sa opäť rozplakala. Rozprávame sa už druhý deň o tom, čo sa v ňom ukladalo za celý ten čas odkedy prišiel, čo som zostala prekvapená a dochádzame na plno vecí, kde sme robili a kde robíme chyby - vyzerá to, že väčšinou ja, nechávam ho, nech zo seba všetko dostane a otvára mi to oči, čo som predtým možno nevidela alebo neregistrovala a uznávam, že vo veľa veciach má pravdu. Bohužiaľ, z toho, čo som sa dozvedela, v určitých veciach som reagovala dosť podráždene, čo ho vždy schladilo, no ja som si to ani neuvedomila. Aj keď sa mu snažím vysvetliť, prečo som tak reagovala. Tých 5 mesiacov som s ním však prežívala aj ja (maximálna psychická podpora pri zmene prostredia, pomoc pri hľadaní práce, financovanie, hromozvod medzi matkou a ním, aby to tak ťažko nevnímal - to už som bola na dne so silami atď.), aj keď pre mňa v domácom prostredí a tiež som veľmi unavená a tiež som prvýkrát vydatá ;) je to pre mňa nové a musela som si svoje priority upraviť...
To, že zatnem zuby a budem musieť čakať a ani slovkom nespomenúť, že mám potrebu, som si uvedomila. On má za sebou 8ročný, podľa neho kvalitný vzťah. Moje vzťahy boli veľmi plytké a teraz, keď som šťastná a mám pri sebe najúžasnejšieho manžela, zase to má chybu inde. Potrebujem mať pocit, že som žena, nie stroj na varenie, upravovanie, pranie a žehlenie.
Ešte k tomu dieťaťu, trochu sa obávam otvoriť diskusiu, keďže zase zatnem do živého a zase ho možno schladím...
Samozřejmě, že řešením není zatnout zuby a úplně mlčky jen čekat. Ale to vy dva očividně víte: otevřeli jste dialog a domlouváte se, co dál. Čeho se kdo dál vyvarujete a naopak, co vám pomůže, co funguje. Super. Vidíte, jak Vás to obohatilo: prohlédla jste, co jste nedělala nejšťastněji.. Za druhé jste si uvědomila svoje potřeby. A únavu. Tady bych upozornila i na jednu nebezpečnou věc. Píšete: "po jeho príchode sem som predpokladala, že bude šťastný, že je konečne so mnou a nebudeme sa vedieť nabažiť jeden druhého." Znáte tato nerealistická očekávání? Také asi přispěly k výslednému zklamání. Takže jen tak dál, nechte se dát vést vzájemnou komunikací. Oba si trochu odpočiňte, vylaďte na lepší společnou notu a pak otevřete téma dítěte.
PhDr.Burdova [Psycholog]