21984 30. 1. 2011 21:25:51 - arwen

Problém s názvom depresia

Dobrý deň,
chcela by som sa spýtať ako sa mám zbaviť mojich depresívnych stavov. Občas mám pocit že je to čím ďalej tým horšie. Nech sa akokoľvek snažím všetko vidím len v tom najhoršom svetle. Mám zo všetkého strach. Podceňujem sa a nakoniec každá moja činnosť skončí plačom. Mám 20 rokov a tieto problémy už trvajú minimálne 5 rokov. Mala som ťažšie detstvo a ani teraz to nemám ružové. Študujem na vysokej škole a myslím si že to nezvládam. Mám nesmiernu paniku z každej skúšky a ak sa mi niečo nepodarí skončí to vždy s plačom a s obviňovaním samej seba aká som neschopná. Už je to dlhší čas čo sa nedokážem sama pochváliť za výkon, ktorý podám a čoraz častejšie myslím na to že by mi bolo lepšie keby som zomrela. Bojím sa že sa tieto stavy začnú ešte viac zhoršovať. Často krát sa rozplačem len tak z ničoho a nedokážem sa upokojiť a viem že takto to nemôže pokračovať..čo mám robiť aby sa to zmenilo? ďakujem za odpoveď

PhDr.Burdova [Psycholog]

Určitě se nebojte navštívit odborníka, psychologa nebo psychoterapeuta. Možná také zjistíte, že za Vašimi potížemi stojí pouze více "introvertní" dospívání, s více sebekritickými postoji. A možná to také bude příležitost ještě jednou otevřít Vaše bolavé momenty z dětství. A uzavřít je tak, že je budete schopná vzít jako cennou zkušenost, než jako vzpomínku, která bolí. Ale vidím, že se v současné době velmi trápíte a dovedu si představit, že byste nemusela. Běžte k odborníkovi, myslím, že budete spokojená.

Komentáře uživatelů ...

31. 1. 2011 19:52:40

navstiv psychiatra alebo psychologa. bohuzial su tieto problemy dnes bezne, ale urcite existuje pomoc.hlvane necakaj, aby sa to este nezhorsovalo, vyhladaj odbornika, skus si prehodnotit priority, snaz sa byt viac s ludmi, zabavat sa aby si nepremyslala nad problemami.

1. 2. 2011 14:10:48

Naštěstí toto nejsou příznaky skutečných depresí - ty jsou mnohem horší, to člověk není schopen ani ráno vylézt z postele a cokoliv udělat, není mu do pláče, ale jen se uvnitř chvěje strachem z ničeho. U vás je to asi jen přecitlivělost a strach z konkrétní věci - z náročného studia. Zkuste si říci, že když vás vyhodí od zkoušky, nic se neděje - jsou další termíny. Když vás vyhodí ze školy - bóže, i bez diplomu se člověk uplatní. Znáte jistě hodně úspěšných lidí, které by na VŠ vůbec neudělali přijímačky. Samozřejmě, nemělo by to vést k polevování ve studiu. Ale i kdyby, zdraví je přednější než ten diplom. Ty stavy sebepodceňování trvají už 5 let, jak píšete, a přece jste zvládla maturitu, přijímačky a hádám, že i první ročník VŠ, takže se můžete klidně na svět dívat optimisticky. Ale pokud to potrvá, raději se poraďte s psychologem. Tak hlavu vzhůru a zkuste to truchu veseleji a bezstarostněji.