Poporodní deprese?
Dobrý den,
ráda bych Vás touto cestou požádala o radu. Před 3 lety jsem porodila císařským řezem chlapečka a po porodu jsem zažívala psychické stavy, které nevím jak popsat - syna jsem milovala, ale měla jsem k němu nějaký blok...někdy jsem třeba nedokázala k němu v noci vstát, i když jsem chtěla, poprvé jsem ho koupala až po 7 týdnech jeho života (do té doby manžel), byla jsem nervózní, a i když to zní šíleně a já se za to strašně moc stydím-lezl mi na nervy. V té době mi moc pomáhali rodiče a manžel. Po několika měsících to samo odešlo, našla jsem si k němu cestu, ale bohužel občas s ním nemám dodnes trpělivost a zakřičím na něho, i když jen maličko zazlobí (přestože je to velice hodné a klidné dítě).
Teď jsem opět těhotná a já mám strašný strach, že to, co jsem cítila u syna budu cítit znovu a mám strach, že to nezvládnu...můžete mi, prosím, poradit co mám dělat? Nepíše se mi o tom dobře, ale vím, že potřebuji názor zda je to normální nebo ne.
Předem moc děkuji.
Příznaky, které popisujete, skutečně svědčí pro poporodní depresi. Ta je v dnešní době velmi častá, trpí jí kolem 10% žen. Jenomže "díky" tomu, že ženy nevyhledají odbornou pomoc, zůstávají s problémem samy a jejich trápení se načítá o špatné pocity ze sebe sama, ze svojí (ne)schopnosti zvládnout mateřskou roli. Nebojte se obrátit se na odborníka, psychologa, případně psychiatra, klidně již nyní. Každé těhotenství, každé dítě je jiné, ale ať to druhé preventivně ohlídáte, ať vše dobře zvládnete.
Komentáře uživatelů ...
Dobrý den,
váš příspěvek mě zaujal, jelikož zřejmě procházím něčím podobným. Po narození syna jsem neprožívala nekonečné štěstí jako většina maminek, dokonce (ač to zní strašně) jsem od té doby dost nešťastná. každý den pláču, nemám na nic náladu - na sex, na jídlo, na sport, prostě na nic...myslim že ho nemám tak ráda jak bych asi měla mít a strašně se za to stydím!! mám pořád strach jestli dělám všechno dobře a připadám si hrozně.. čekala jsem že to samo přejde ale synovi jsou už 3 měsíce a pořád se to nelepší :( za jak dlouho to "samo odešlo" jak píšeš? co jsi pro to udelala? nebo ty pocity mizely fakt samy od sebe?? nevim jestli zavolat psychologovi nebo radši psychiatr? je mi strasne líto že si to krásné zdravé miminko neužívám..
PhDr.Burdova [Psycholog]