Jsem transsexuál? Sebepoškozování.

Dobrý den,
Předem se omlouvám za délku, ale kratším způsobem to nejde. Myslím, že detaily hrají v tomto problému docela velkou roli.
Prosím. Potřebuji poradit. Mám pár problémů a už je prostě nedokážu řešit sama. Je mi 22 let. žiji v perfektní rodině, jsem jedináček, miluji rodiče, mám dost peněz škola mě baví. Všechno by se zdálo být ideální, ale není a já nevím proč. Nechci vypadat jako nějaká primadona, která má všechno a přesto fňuká, ale já už nevím co dál.
Jsem dost oblíbená. Nemám nepřátelé spousta holek za mnou chodí pro radu a hodně kluků mě považuje za fajn holku, ale jak přijde na vztahy jsem ztracená. Pár pletek jsem za život měla, ale nikdy to nedošlo až k sexu. Já prostě nedokážu připustit, aby mě muž ovládal a tak sex vidím... že je to zkrátka nějaký způsob kdy muž ženu dobývá. Já nejsem ten typ, co by se nechal dobývat.
Chci být dobyvatel. Představa sexu kdy já jako žena mám (v jakékoliv poloze) do sebe "pustit" muže mi přijde strašidelná. Hrozně se začnu bát, stáhnu se do sebe a začnu se třást a je mi zle. Žádný vztah mi nikdy dlouho nevydržel, i když ti chlapci nebo muži byli naprosto skvělí, trpěliví, milí, ale prostě to nevydrželo. Odehnala jsem je od sebe. Popravdě mi začali lézt na nervy. Přišli mi odporní. Hnusní. Začala jsem o tom přemýšlet. Už hodně dávno. Okolí mi pořád říká, že mám na všechno spoustu času. A já je dlouho poslouchala, ale už nemůžu. Tohle je jen část problému. Váže se na něj další, daleko horší. A to je sebepoškozování.

Komentáře uživatelů ...

ryusuke

18. 3. 2011 2:34:01

začalo to prostě jednoho dne. Už nevím kdy... ale ještě na základce. Začala jsem si vytrhávat řasy a vlasy. Vypadala jsem divně (jako žába). Samozřejmě, že si toho okolí všimlo a začalo se chovat... inu... podezřívavě. Rodiče tehdy asi udělali chybu, že mě nevzali k psychologovi... ale nemůžu jim to zazlívat. asi je nenapadlo kam až to dojde... Když už to trvalo moc dlouho a mamka začala být utrápená a ptala se pořád proč... tak jsem zatnula zuby a přestala jsem. šlo to... ale bylo to, jako zbavit se nějaké drogy... pořád jsem na to musela myslet. Ale dokázala jsem to. říkala jsem si, že mám boj vyhraný... za pár let to přišlo znovu. Ale v horší míře. řasy a vlasy dorostly ale kůže ne. Tehdy mi narostla prsa (a to jakože do dost enormních rozměrů)... a já si začala ubližovat na nich. je to, jako bych si (promiňte za ten příklad) vymačkávala pupínek... ale bez toho pupínku. Nehty projdu až k masu... a teprve, když to moc krvácí a mám ruce od krve tak přestanu. Já vím, že to dělám... předtím a potom.. ale během toho... jako bych úplně vypnula... vnímám jenom zvuky, kdyby někdo přišel. Pak se očistím, rány schovám pod šaty a žiji dál. Není mi lépe ani hůř... necítím nic (proto nechápu, proč to dělám... slyšela jsem, že lidi co si ubližují cítí úlevu... ale já nic takového nepociťuji). ty jizvy už jsou hrozně hluboké... ale znovu jsem to jednoho dne zkusila... zatnout zuby a nedělat to. Bylo to jako dát si facku, když začal přicházet ten pocit "vypnutí"... a dokázala jsem to. Znovu jsem tu bitvu vyhrála... a pak o pár měsíců později jsem zase změnila lokaci. Místo prsou je to klín. úplně stejná procedura. Nehty až do masa... jizvy a rány. Vzdala jsem to a teď si ničím i ňadra i klín.

ryusuke

18. 3. 2011 2:34:12

A teď proč ta transsexualita. Mám pocit.. někde hrozně hluboko v sobě, že to dělám jen na místech co jsou typicky ženská... aspoň mně to tak přijde. Jistě.. mám fyzické kontakty s muži (i když bez sexu)... ale snad jen proto, že to po mně vyžaduje určitá společenská norma. Popravdě mám pocit, že bych chtěla být muž. Kdykoliv nad tím přemýšlím (a dělám to dost často)... přistihnu se, jak nad tím tak toužebně myslím... Být chlap... byla bych stejná, ale tak jiná. Já už ani víc muž být nemůžu i když s tímhle tělem. Dělám dost mužské sporty (bojové), ráda se peru. Ráda jdu do hospody a mluvím o autech. Obor který studuji na VŠ je silně mužský (hasič). ale můj vzhled ne. Jsem ženská každým coulem. Dlouhé vlasy, velká prsa, hubená. Umím se hezky malovat a dobře oblékat. Myslím si o sobě, že jsem sakra kus ženské. Ale zároveň taková být nechci. Chtěla bych být sakra kus chlapa. Víte nikdy jsem se nezkoušela oblékat se jako kluk (pokud to nevyžadovala nějaká akce... jako hra na válku), ostříhat si vlasy a vypadat jako kluk? S tím zbytkem?(prsa, ženské rysy) to by bylo směšné... ale taky bych si na sebe asi jen tak nevzala sukni (tak leda na zkoušku. To že to tělo nemám ráda neznamená, že ho nebudu využívat k osobnímu prospěchu). A k tomu je tady můj vztah k mojí kamarádce. Moc kamarádek nemám (spíš kluky)... ale jí... jí prostě zbožňuji. V hlavě si někdy představuji jak jí líbám, jak jsem s ní... ale vždycky jsem (v té fantazii) muž. Chráním jí, hlídám jí a peru se za ní. Dokážu zmlátit každého, kdo se na ní jen letmo podívá. Ona moje city neopětuje, ale nevadí jí(ví o nich). Má mě ráda jako kamarádku, ale já jí asi miluji. Ale neuměla bych si nás představit, jako dvě ženy.

ryusuke

18. 3. 2011 2:34:22

Jsem z toho hrozně unavená. Bojím se sama sebe. Nikdy jsem si nechtěla vzít život... Vím, že až k tomu by nikdy moje sebepoškozování nedošlo. Já mám svět ráda a život taky... ale něco se mnou není v pořádku... a já už prostě potřebuji vědět co. Chci zajít k psychologovi... ale trochu se bojím. Tak zkouším svůj problém snad dost (možná až moc) otevřeně rozmáznout tady. Je to dost anonymní. Což mi vyhovuje. Prosím napište mi váš názor. Já osobně si myslím, že jsem transsexuál. Už jsem si to přiznala, takže mě to netrápí. Co mě trápí je nevědět to jistě. Vím, že píšu hodně rozvětveně.. ale píšu to tak jak to cítím. Neumím to zkrátit, protože mám strach, že by z toho vypadlo něco, co by tam mělo být. Omlouvám se. Předem děkuji za odpověď.

ryusuke

18. 3. 2011 2:34:59

Pardon za to rozdělení... ale nechtělo mi to odeslat zprávu najednou. (ani se nedivím. Píšu vlekle jako Homér)

18. 3. 2011 6:57:44

Všetko ste veľmi pekne popísala ozaj podrobne. Fakt ako Homér. Tu sa vám na pár riadkoch veľmi poradiť nedá. Toto všetko je určite vhodné rozobrať s psychológom a postupne riešiť. Viete všetko nazvať pravým menom preto sa zdá že pri konzultáciách sa pre vás nájde správna rada a odporúčania. Vy konzultáciu potrebujete minimálne preto, aby ste si ujasnila kam sa zaradiť. Veľmi vám držím palce.

18. 3. 2011 8:52:55

Suhlasim. Drzim prsty.

20. 3. 2011 21:11:56

Dobře.. když jsme u doktorů... Asi nejde tam jen tak nakráčet že ne? Musím se nejprve nějak objednat přes svého normálního doktora? nebo se můžu rovnou objednat u psychologa nebo psychiatra? Víte já mám dost velký problém s tím, že jakýkoliv záznam o duševním zdraví, by mi mohl udělat velký problém co se týče pozdější práce.

27. 3. 2011 10:46:33

u některých dokotorů to jde i bez obědnání pres obvoďáka.... prostě zavolat přímo psychologovi

19. 11. 2011 20:59:47

Domnívám se, že se skutečně jedná o transsexualitu, z toho důvodu doporučuji vyhnout se psychologovi, a jít rovnou za sexuologem, nejlépe do Prahy k paní doktorce Fifkové. Hodně štěstí v léčbě!