Záleží mi na jejich názoru
Zdravím,
mám problém co se tíče okolí, dost těžko se mi to i opisuje. Když mám jít do nového kolektivu strašně se bojím co si o mně lidi pomyslí, jestli se něčím nestrapním a kdiž jo, je to hotová katastrofa, nedokážu se na nich ani podívat, dostat ze sebe jediný slovo. Jsem o dost jiná jako ostatní dívky v mém věku, taková řekla bych více klučičí, mám proto jenom minimum kamarádek a i kdiž tak je to jen o tom, co bylo na písemce nebo jestli mám úkol z matiky.
Pak je tu další poněkud divný problém kterí to vše možná i zpusobuje. Neumím přijít na to jak to správně opsat, tak zkusím takhle: Kdiž vyjdete z kina, máte chvilku takovej divnej stav, jakoby slabsího vnímaní nebo co, no a já jsem v takovím něčem už přes 2 roky a dost mi to vadí, nevím co to zpusobila a tím pádem ani netuším jak z toho prič. Dík za jakoukoli radu. P.S.: Je mi 14
Jak Vás vidím popisovat ostych z nových situací, neznámých lidí, také, že se již delší dobu necítíte "ve své kůži", vnímáte svět "vzdáleněji", teoreticky by to opravdu mohlo být v rámci Vašeho dospívání. Ale každopádně být to tak nemusí! Není nutné, aby holka Vašeho věku zažívala podobnou nespokojenost ve vztazích. Není ani důvod, proč by nemohla být aktivní, prožívat svět v rámci možností příjemně a úplně. Proto určitě psychologa zkuste vyhledat a to dětského klinického psychologa, který se Vám může věnovat ještě o něco komplexněji, než školní psycholog. Ideální by bylo, kdy Vás vzal do psychoterapie nebo byste mohla připojit do některé psychoterapeutické skupiny. Držím palce a až se ke klinickému psychologovi objednáte, dejte nám vědět.
Komentáře uživatelů ...
A ještě abycj nezapoměla, psala sem si jeden čas s jednou známou z chatu, je jí něco přes 20 a studuje psychologii. Opsala sem jí podrobně muj problém a nevedela mi nijak pomoct. Zkusila sem už i naši školní psychologičku a tá to zhrnula do věty: "To bude dobré, čas je nejlepším lékem, vše se vyřeší časem..."
PhDr.Burdova [Psycholog]