Pořád brečím
Dobrý den,
mám problém s tím, že pořád brečím, když jsem sama. Je to hlavně kvůli příteli, ale nemůže za to. Pořád potřebuju abych mu byla na blízku, a když ne, tak abych si s ním pořád psala nebo volala, ale on na to nemá čas, musí stále pracovat nebo se věnovat svým aktivitám, jinak se mnou je, kdy může. A to moje brečení už ho začíná taky štvát, jako mě. Ani jeden nevíme, co bych s tím mohla udělat. Doufala jsem, že by mě to mohlo třeba přejít, protože jsem taková nikdy nebývala.
A i když je všechno v pořádku, tak stejně pořád brečím, pořád mám pocit že je něco špatně, ale přitom vím, že není. Ale když jsem ve škole nebo s kamarádkama (které o tom neví), tak je to jako kdyby mi nic nebylo, ale hned jak přijdu domů, tak se zase rozbrečím klidně i bez důvodu, už nevím co s tím mám dělat, chci být taková jako dřív. Nemůžete mi nějak poradit?
Bolo by treba preskúmať, prečo a v akých situáciách sa Vám plač spúšťa. Na to by bolo najlepšie navštíviť psychológa alebo psychiatra. Nie je v poriadku, že ste taká plačlivá bez príčiny a samozrejme aj prílišná závislosť na partnerovi vzťahu neprospieva, dokonca naopak, môže ho poriadne ničiť. Skúste zájsť za odborníkom a prebrať všetko čo Vás trápi a pokúste sa s ním prísť na príčinu, čo sa deje.
Komentáře uživatelů ...
A proč kvůli tomu brečíte, že nejste spolu? Chce to mít koníčky, dělat to, z čeho máte radost, abyste se na sebe s přítelem mohli těšit. Jak dlouho jste spolu?
11 měsíců, já mám koníčky, ale to mi nepomáhá, hned jak přijdu dom tak je mi zase strašně, a není to jenom kvůli tomu, že se moc často nevídáme, většinou se prostě rozbrečím jen tak, a až pak hledám důvody a třeba si i nějaký vsugerovávám... Ať se bráním jak chci, tak to takhle dopadne vždycky, každý den.
Nemůže být problém někde v psychice, nějaký jiný důvod? Že ti třeba jen blízkost přítele pomáhá na to zapomenout? Nemáš nějaké problémy doma? Určitě bych to probralas psychologem.
Možná to může být kvůli tomu, že se naši rozvedli, když mi bylo 7 let. K taťkovi jezdím každý druhý víkend a ten se mi pořád věnuje, ale bydlím s matkou a otčímem, ale s tím se nebavím a mamka na mě nikdy nemá čas, je možné že by se nedostatek mateřské lásky (nebo jak to říct) mohl projevit až po osmi letech? Ale to, že se mi matka nevěnuje mi i celkem vyhovuje a nevadí mi to.
Áno, je to možné. Dokonca sa Vám možno tento starostlivý partner spája s Vašim starostlivým otcom a ste nešťastná, že nemôžete byť tak často spolu ako by ste chceli. Naopak ste niekde, kde mamina sa Vám až tak nevenuje a s otčimom sa nebavíte. Bolo by to však treba prebrať v terapii a na to sú najlepšie psychologické ambulancie. Lebo toto môže byť len taká domienka a v skutočnosti tam môžeme nájsť ešte ďaleko viac problémov.
Dobry den, take jsem plactiva, ale nevim cim to je. Brecivam v situacich, kdy mam neco citliveho rict. Poprat k narozeninam, rict obycejnou vec, ktera me dojima, nebo se mi nejakym zpusobem libi a vadi mi to v zivote. Tehotna nejsem, ale prijde mi, ze jsem sileny melancholik. Potrebovala bych nejakym zpusobem poradit co s tim, protoze mi to vadi i v profesnim zivote. Edita
PhDr.Ondrejkova [Psycholog]