Změny v chování

Dobrý den,
potřebovala bych nějakou radu,já už nevím co dělat dál. Mám přítele a jsme spolu rok a půl. Ten rok s ním byl vážně pohádkový, byla jsem spokojená ikdyž jsme neprožívali spolu jen to krásné ale špatné zvládli jsme to. Od předchozích vztahů jsem si byla jistá,že s ním chci zůstat a být šťastná, dávali jsme si navzájem lásku a chovali se k sobě jako nejlepší přátele. Teď je to půl roku moc složitý,já s ním nemohla být a vídali jsme se hodně málo, štěstí nám nepřálo,ale i tak jsme spolu byli a užívali jsme si spolu ty krásné chvíle,ikdyž to nebylo dokolalý. Za poslední tři měsíce jsme se viděli jen jednou teď mám já čas ale on né, nemůžeme se vidět,chodí do práce a pomáhá svýmu otci ale peníze za to nedostává, bydlíme od sebe daleko ,takže bez peněz je to docela na nic, on se moc snažil, vydělával a vídali jsme se víc a i on byl šťastnější, ale teď mi příjde, že ho zníčilo to,že dělá momentálně věci,které dělá nerad.

Nejpíš je na sebe dost tvrdej. Říkám mu,že to záleží jen na něm co udělá a on mi odpoví,že ví ale že neví co má dělat, určitě by nechtěl rodiče nechat samé,když s ním počítají a pomáhá jim,ale přece je nesmysl aby se takhle do sebe uzavřel a nic nechtěl řešit a byl upjatej na to, že to bude dělat navždy.On takový nikdy nebyl,byl vždycky plný energie a plný života ale teď mě moc mrzí, když se mu nedaří,když se ho zeptám na budoucnost a na to co by chtěl dělat dál, tak se o tom nechce bavit,nebo mi řekne,že by chtěl být jednou semnou ale že není konce. Tím myslí jeho práci,rodiče za něj rozhodli a on to přijal,protože jinou práci hned nesehnal, je tam od rána až do večera zadarmo, kdyby to nepřijal musel by si hned najít jiné bydlení a hledat si něco jinýho bez peněz to je složitý. S kamarády už asi taky tolik nebývá..Má to složitý ale myslím,že to nemá složitý natolik, aby ztratil smysl života, je bez nálady a věčně unavený a pak je zlý i na mě.

Nabízím mu toho tolik,snažím se být na něj milá ale jakoby mě snad ani nevnímal,vadí mi,když nechce příjmout mou pomoc,ale on to vidí jinak, bere to spíš,že po něm něco chci a že se mi nic nelíbí. Je těžký se s ním o něčem bavit, když si jen píšeme a těžký všemu porozumět a on se oničem bavit nechce,nabídla jsem mu konec, protože mi připadá, že už ke mě asi nic necítí,nebo možná nejsem dobrá partnerka a potřebuje jinou, nevím co si myslet,když mu poslední dobou na mě ani nezáleží odpověděl mi,že mě miluje a že mě pořád chce ale že toho má moc ale já vůbec nevím čeho moc, nevyjadřuje se,odstupuje od rozhovoru,nebaví ho nic řešit,prý si to všechno myslím jinak,než to je ale nic mi nevysvětlí odejde s tím,že je unavený a já mám tolik otázek a nikdo mi na ně neodpovídá nejspíš on sám na ně neumí odpovědět.

Nevím na čem jsem a hlavně jsem v hrozné nejistotě. Pak mu třeba něco vyčtu jsem na něj zlá ale vážně už nevím jak se k němu chovat.Nejhorší je,že jsem hned za tu špatnou a prý všechno zhoršuju tím,že chci po něm aby jsme to vyřešili,prý se stejně nic nevyřeší a že je to pořád dokola...Ukončit to nechci, nechci se ho vzdát,bylo to s ním všechno vážně moc krásný,když se snažil víc a dával mi najevo,že o mě stojí ale co teď? Je bez citu, jednu dobu jsem se chovala jako stíhačka, protože jsem si myslela,že má někoho jinýho ale asi by se mi neozýval a nejspíš by mi to řekl,než by si zachovával vztah na dálku,tak by nejspíš byl s někým jiným ale myslím,že by pro mě bylo jednodušší,kdyby mi hned všechno řekl a přijal mou pomoct, než aby byl tak uzavřený, tím netrápí jen sebe ale i mě ale nevím jak se k němu chovat.

Mám tolik nápadníku ale nemá odvahu,nebo motivaci k tomu aby zamnou přijel. Je tvrdohlavej a urážlivej. Radši je doma aby mu rodiče nic nevyčítali. Co mám dělat,jak se k němu chovat?!

Komentáře uživatelů ...