Permanetní únava, ukrutná unuděnost
Zdravím, v prvé řadě nevím jak začít.
Nuže, je mi 18let, studuji a v poslední době trpívám zmíněnou únavou, nedokáži se k ničemu přinutit a hlavně mě vůbec nic krom cvičení na baskytaru nedokáže zaujmout a zabavit. Mezi lidmi bývám povětšinou komunikativní a aktivní - v těchto chvílých únavu necítím. Ale když sednu do autobusu a jedu domů, můžu se zbláznit. Bolí mě celé tělo, zejména krk.. Kroutím se, vystřídám za dvacetiminutovou cestu maximální počet poloh, kterých vůbec lze na té nepohodlné sedačce vystřídat. Navzdory celodení únavě mám problémy s usínáním.. A následně se vstáváním - ráno (i za předpokladu, že jsem v noci spal dlouho) jsou stavy únavy nejhorší.
Je to paradox, člověk by měl být po ránu svěží a pln elánu, zatímco já bych se po ránu na všechno vy****.. Mám problémy s komunikací s cizými lidmi, stydím se telefonovat s neznámým i v případě nezbytné nutnosti onoho hovoru. Nedokážu se z ničeho radovat.. Pomýšlel jsem na sebevraždu (už od mala), ale v mládí jsem byl na to moc velkej srab a dnes jsem tuto myšlenku zavrhnul z důvodů mého křesťanského vyznání.. Neuvěřitelně mě (co se týče názoru na sebevraždu a žití celkově) ovlivnila kniha dr. Moodyho (život po životě, úvahy o....) Nevím jak bych to popsal, vyloženě špatnou náladu mívám tak jen jednou za týden i méně(kdy jsem napruzelý na všechny okolo, nemluvím.
Ale připadám si hrozně neperspektivní, neatraktivní a zbytečně hloupý. Těžko se to popisuje slovy, popsal jsem to jak nejlépe jsem dovedl a i tak to zdaleko nevystihuje skutečný stav mé mysli. Poslední dvě věci - můj vztah z přátely se dá asi nejlépe vystihnout jednou větou - mí přátelé (poměrně uzavřený okruh lidí, kteří jsou mi po rodině nejblíže)jsou lidé které znám ze všech nejvíce. Jenže i tak je neznám takřka vůbec. A ta druhá věc - v poslední době nebylo zrovna štastné období, zejména nesu špatně hádky. A to hádky kohokoliv,ale nejvíc jich slyším od rodičů (resp. matky a otčíma)Kolikrát mám pocit, že jsem daleko víc v prdeli než ti dva hádající se.
Nutno dodat, že jsem převidelným a "intenzivním" konzumentem mariuany s poměrně silnou závislostí na ni. Vždycky jsem si moc dobře uvědomoval její negativní vlivy na mě, zkrátka řečeno jsem blbej jako paprika.. Vždycky jsem se snažil s tím seknout, od té doby co jsem začal užívat. Jenže, pokud jde o trávu, vždy se přepnu do jakéhosi "bezmyšlenkovitého režimu" a "proberu" se až po zhulení, spíše obrazně řečeno samozřejmě. Já sám si myslím, že vlastně doopravdy přestat nechci. Jenom naoko se snažím, protože vím, že bych to dělat neměl.
Rozhodně si nepřipadám jako typický hulič. Doufám, že mě nezavrhnete a omlouvám se za případné stylistické či gramatické chyby a nevhodnosti. Přeci jenom jsem už unaven (ježně usnout nemůžu)
Díky =)
PhDr.Ondrejkova [Psycholog]