25032  19. 5. 2011 21:31:21 - Johana

Beznaděj

Dobrý den,
Bude mi 33 let a celý život jsem vytěsňovala vzpomínky na dětství. Jsem člověk samotář, i když mám přátelé, ale po 30 letech se mi začaly vnucovat vzpomínky na šikanu mé osoby, kterou jsem zažila na základní škole i pak na dalších. Rodinu nemám, žiju u matky, se kterou nevycházím ani s ostatními kromě tety. Mám bipolární poruchu. Všechno co jsem pečlivě vytěsnila z paměti se mi začíná vracet a nemohu se těch myšlenek zbavit, hodně mě dusí. Už nevím jak to zvládat a nedokážu o tom s nikým „naživo“ mluvit. Ani nevím, jestli by to mělo smysl. Johana

PhDr.Burdova   PhDr.Burdova [Psycholog]
Vaše vzpomínky Vás dusí, není před nimi úniku.. Musí to být veliké trápení. Nemáte chuť se ani o toto s někým podělit? Psycholog, který je profesionál, po Vás nikdy nebude chtít, abyste mluvila o něčem, o čem sama nechcete.
Stává se to nezřídka, že se vytěsněné vzpomínky z dětství se začnou vynořovat až v dospělosti. Ty Vaše myšlenky si teď říkají o to, abyste je nějakým způsobem vzala do úvahy, v podstatě je to příležitost zase se nějakým směrem v životě více rozvinout. Na Vašem místě bych za psychologem zašla, dejte si na jeho volbu čas, vyzkoušejte si vždy první sezení, abyste si vybrala člověka, který si získá Vaši důvěru. Hlídejte si pak, co máte a nemáte chuť mu říct - čili nemáte co ztratit. A získat naopak můžete mnoho: lépe pochopit a uzavřít Vaši kapitolu šikany, poznat zase lépe sama sebe, rozvinout ve svém životě něco nového. Hodně štěstí!

Komentáře uživatelů ...

Johana
20. 5. 2011 15:37:17
Děkuji. Já jednu psychoterapeutku měla, ale moc o tom mluvit nešlo, prostě to nejde. trochu jsem něco řekla, ale já mám těch problémů tolik, že jsme se v tom tak nějak ztratili, nevěděla, co vlastně řešit. Na posledním sezení mi řekla "já Vám neumím pomoct". Hm.Mám od konce srpna někoho nového, koho mi taky doporučila psychiatrička, ale nevím, jestli to vyjde, protože já vůbec o tom neumím naživo mluvit. Nejsem zvyklá veřejně brečet nebo tak, ale u toho se začnu hned zajíkat, že nemůžu ani mluvit a to je konec hovoru, totální blok. A navíc se za to strašně stydím. Děkuji Vám moc a mějte se hezky. J.
22. 5. 2011 12:32:36
Keď nedokážeš hovoriť, skús dať svoje pocity na papier, vypíš všetko, čo ťa dusí, vyrozprávaj všetky svoje krivdy a myšlienky hoci iba sama pre seba, prípadne to poskytni aj tomu novému psychiatrovi, ale možno sa ti uľaví iba tým, že napíšeš všetko a urobíš pomyselnú čiaru za týmto všetkým, za minulosťou a budeš sa snažiť žiť iba prítomnosťou. Ak máš zistenú bipolárnu poruchu, mala by si užívať lieky, ale to snáď tvoja psychoterapeutka vie, tie by ti v mnohom pomohli sa zbaviť otravných myšlienok.
Johana
1. 6. 2011 8:54:56
Ahoj, no já si celý život psala deník, ale poslední roky ne s tím, že už ani to nemá smysl. Zase jsem ho zavedla, ale zase nemám pocit, že bych tam měla něco psát.Já necítím prostě žádný smysl života. Mám kosa a myšku, Čárlíka už 6-7 let a chodím živit toulavé kočky už několik let, to mě drží, jinak bych to tu dávno asi zabalila.papa
PhDr.Burdova [Psycholog]
2. 6. 2011 11:13:49
Když v srpnu půjdete k tomu novému psychologovi, bylo by dobré, abyste hned na začátek řekla, že o Vašem problému / o šikaně nedokážete takto na živo mluvit. Ale že je problémů víc, které byste ráda řešila, tak že byste se nejdřív chtěla věnovat těm ostatním. Často se stává, že je problémů současně celé zamotané klubko. Můžete se doma již na první konzultaci připravit: vemte si třeba Váš deník a zkuste si v bodech všechny problémy konkrétně zaznamenat. Pomůže Vám to udělat si pro začátek jasněji. Držím Vám palec!
Johana
3. 6. 2011 14:38:23
Dobrý den, zkusím si to tak napsat jako seznam, ty problémy a takhle tam s tím přijít. Děkuji moc za nápad paní doktorko...

Nevěra Žárlivost Strach a Fobie Panická porucha Partnerské vztahy