Osobní problémy
Dobrý den!
Nyní jsem nastoupila do maturitního ročníku střední hotelové školy a už teď v září mám veliký strach, že maturitu neudělám. Neučím se nijak špatně, ale také rozhodně příliš nevynikám. V jazycích je to se znalostmi trošku horší, a proto z nich mám největší strach. Sehnala jsem si doučování a snažím se dělat vše proto abych uspěla, ale přesto si říkám, že je to všechno úplně zbytečný, protože stejně nemám šanci maturitu z angličtiny a němčiny udělat :-/. Do toho se moje máma minulý rok o Vánocích psychicky zhroutila. Vyhledala odbornou pomoc, ale přijde mi, že léky jí moc nepomáhají, a tak je to sní velmi těžké. Všechny problémy, které se u nás v rodině vyskytnou hází jen na mě. I přesto, že za to vůbec nemohu, seřve mě. Občas na mě řve jen tak bez důvodně a říká věci, které mě velmi mrzí. Sice třeba za hodinu přijde a omluví se, že to tak nemyslela, že za to může ta její nemoc, ale ve mě to všechno zůstává. Do toho se cca před 2 měsíci se mnou rozešel po ročním vztahu přítel a já vůbec nevím, jak dokázat hodit všechny starosti za hlavu a snažit se soustředit převážně na učení a najít nějakou chuť do života. Vždycky zasednu k učení a začnu myslet na bývalého přítele, na maturitu, na problémy s mámou, a pak samozřejmě se nic nenaučím, protože se rozruším. Nemyslím si, že bych trpěla depresí. Normálně chodím do školy, kde jsem se spolužáky ráda (tedy s některými, ale kde i ve třídě nejsou rozepře), snažím se aspoň 1x týdně chodit cvičit a získat tím trochu větší sebevědomí, chodit na brigádu, ale nepopírám, že někdy nezalehnu do postele a všechno to na mě padne a vydržím brečet třeba i hodinu (je to tak cca 2 - 3x do měsíce). Snad jsem popsala všechno důležité :-). Předem mnohokrát děkuji za odpověď a všem přeji pěkný zbytek dnešního večera. Lucka