Stres pri dálkovém studiu
Preji hezky den,
uz jsem psala kvuli Pseudohalucinacim. Ale trapi me celkove problemu nekolik. Zacla jsem dalkove studovat a zacinam byt dost nervozni pro nedostatek casu na studium, ucim se systemem cteni a porozumeni a ustnim opakovanim prectene latky. Kdybych si mela vybavit naucenou latku za par dni, nedostanu ze sebe ani vetu. Je mi 29 let a moje "pametove centrum" mi prijde absolutne nefunkcni. Spatne spim, v praci jsem se zacla stresovat a prace me prestava bavit z nekolika duvodu - nenaplneni, ze vztahu, ktere tam panuji-kam vitr, tam plast; "hra na vsechny mozne strany", apod. Jsem posledni mesice neskutecne unavena, dela mi problem i sedet nekdy, odreagovani pro me je jedine jizda na spinn. kole, mezi lidi nechodim, vetsi pocet lidi me vytaci z miry a pusobi na me depresivne. Blizi se se Vanoce vsechno jenom zhorsuji. Porad jsem nekym a nicem nekam hnana proti sve vuli, svym pranim a svym snum. Vzhledem k blizici se tricitce jsem s myslenkama uplne na samem dnu, co jsem "po sobe" zanechala, a kdyz to sectu: tak dojdu k zaveru, ze nic, absolutne nic a ze nic nejsem ani nic neznamenam. Jak mam stihat psychologa, psychiatra, kdyz nemam ani cas na svoje osobni veci a povinnosti? Nechci rano vstat, hnat do prace, z prace mezi ucebnice a to porad dokola. Pri kazde zmene, se na me pohlizi jako na cernou ovci...
Všechny ty potíže: se soustředěním, pamětí, únava a nálada kolem vánoc, to vše je výsledek deprese, která by potřebovala péči. A Vy jste doposud toto nejdůležitější zanedbávala, takže se problémy pěkně nakupily. Takže nyní to bude chtít se do toho pustit pěkně pomalu a systematicky. Podle priorit. Pro začátek upřednostněte Vaše duševní zdraví přede vším: pusťte se do léčby. Pak teprve berte postupně další problémy. Je toho teď moc, ale postupně ten vagón složíme, pojďte do toho. Prosím, opět nám napište - cestou dalšího dotazu do poradny, děkuji. Držím Vám zatím palec.
Komentáře uživatelů ...
Vztahy na pracovišti máte standardní - jinde to je stejné, žijete v tržním hospodářství, proto buďte stejná a ještě hnusnější, než ostatní. Nic nejste a nic nebudete dokud nezačnete být hnusná, zlá intrikářka, co bude do ostatních kopat a šplhat po jejích zádech a je jedno, zda něco umíte nebo ne. Tak to je a čím dříve to pochopíte, tím lépe. Psycholog ani psychiatr vám nepomohou. Pokud máte dobré jazykové znalosti, odejděte někam do zahraničí a tam si najděte partnera a zůstaňtě tam na stálo. Asi spokojená s mým komentářem nebudete, ale odchod z CZ by byl pro vás vysvobozením.
Pozrite sa, poviem vam to uprimne:asi sa vam to tiez nebude pacit, ale vztahy na pracovisku su standard take ake popisujete. Mame v praci take iste, je mi z toho normalne zle niekedy ale nic s tym neurobim, akurat ze budxem uplne nezainteresovana do toho celeho a budem si robit svoju pracu a pojdem domov. Soskolou som na tom opacne, som studentka denneho studia popritom som zamestnana na polovicny uvazok. Dalo sa to stihat, kym este nebolo tej skoly tak vela, teraz robim to co vy. Z prace do skoly, zo skoly domov nad knihy, vikend kompletne vyplneny skolou. Zacalo mi z toho jemne prepinat, nemam na nic cas, tak som v praci dala vypoved, koncim 31.11 a bude pokoj. Lebo neriskujem, ze mi rupne v bedni, to nestoji za vsetky prachy ani vzdelanie sveta. Jednoducho si vyberte priority a uberte tempo, lebo si uzeniete daku chorobu ci uz psychicku alebo fyzicku. Nie je to ziadna hanba, nestihat. Dajte sa dokopy, relaxujte a neskor sa mozte do skoly vratit.
:o) dekuji za Vase reakce, je mi 29 let, a pracovat musim :o)...uz nekolikrat jsem o zamestnani prisla, vlivem toho, co jste tady psali, ze lide jsou hnusni, intrikari apod., hodne jsem si uz uzila zlyho...Do skoly jsem byla dotlacena, pak jsem byla rada, ale kdyz vidim, co to vsechno obnasi...opravdu odrikani...pracuji v zamestnani, kde sedi lidi s ing. titulama a berou stejny plat jako ja? ktera titul nema...k cemu mi ta skola nakonec bude?...mam hodne praxe, dva jazyky cizi, ale dnesni doba je tak strasne tezka, ze zamestnavatele zneuzivaji kde co, a kde koho a nikdo nic nezmuze, pze se boji o misto...a to, ze si uzenu nejakou nemoc, tak to uz se stalo...dva roky beru leky na srdce, ktere mi absolutne nepomahaji, jsem pod dohledem nejlepsich doktoru, ale ani tam se nenaslo reseni, zatim, cekam na kompletni pruzkum meho DNA, shrnu to takto: proste mi prijde ze mi dosly baterky...uz nemuzu....
nemyslela som to tak, ze mate nechat pracu, ale skolu. Je mi jasne, ze pracovat musite, navyse mate skolu. Ak ide vyslovene len o titul, staci si spravit skolu, ktora ich viacmenej udeluje zadarmo, takych je bohuzial dost, ale vasmu ucelu posluzi. U vas je najdoleztejsie eliminovatstres co najviac...lenze to je na vas ako to urobite, vas zivot totiz nikto tu nepozna a nemoze posudit co je ten faktor, ktory vam robi najvacsie problemy.
ano, mate pravdu, rozumim Vam...spis se bojim toho, ze zklamu, at je to skola, osobni zivot, ze budu odmitnuta nekym, nekdy...proste se bojim jakehokoliv selhani...stavim si vysoke late..ja nevim, jsem v tom nejak zamotana...
PhDr.Burdova [Psycholog]