Nesmyslná žárlivost
Dobrý den,
moje největší chybou je žárlivost.Nejhorší je že vím, že si tak ubližuju sama a je v 90% neopodstatnená. Jsem člověk, který je moc komunikativní, mám mnoho známych i přátel, ale vždy se zabývám tím, že chci, aby právé mě měli nejradši. Když mám pocit, že to tak není nebo mě z nejaké aktivity vynechají mučím se myšlenkami na to, proč mě nemají rádi. Krom toho mám zvyk seznámit své přátele s ostatními přáteli a pak, když vidím že si sedli, nebo se baví spolu víc jak se mnou som deprimovaná a nemužu se ani usmát a pak jim vyčítám, že na mě kašlou.) Proto se cítím nejlépe, když mužu být s každým sama, jen my 2.Hodně se kamarádím s kluky a jsem zvyklá na moc pozornosti od nich, ale když ji nedostanu, když vidím, že mě neupřednostní (nékdy i pŕed přítelkyní!), vztekám se a dělám scény. Před rokom skončim muj 5-letý vztah, v kterém mi partner dovolil robit co se mi zachtělo. Mrzí mě, že jsem ubližovala jemu i sebe a nechcu si začít s nikým jiným, kým tenhle problém nevyřeším.
Mám bratra, který je o 4 roky mladší a mnohem chytrejší, šikovnejší a oblíbenejší v kolektivu jak sem byla já (celou základní školu sem se nemohla začlenit do kolektivu byla jsem šikanováná a moc depresivní). Od kdy se narodil naňho žárlím..za to, že ho rodiče mají "víc rádi", že mu dovolí víc než mne, že se mu více darí.Vím, že si to zaslouží, ale myslím, že i rodiče byli na mne mnohem přísnější.Když jsem byla menší, brála jsem mu věci, trhala knížky a břečela, že on muže spát s rodiči a já ne.
Pomužete mi s tím, jak se přestat cítit špatně, když právé nejsem v centru pozornosti? Děkuji, Janie
PhDr.Ondrejkova [Psycholog]