Patologická žárlivost
Dobrý den,
Problém, který se už přes rok snažím řešit sama - bez úspěchu. Již zmíněná patologická žárlivost. Jsme spolu s přítelem už přes rok a půl a já jsem poprvé za svůj život začala žárlit. Jsem šílená, sama to o sobě vím, nedokážu si sama pomoci, nevím jak z toho všeho ven. Nejen, že to ničí mě samotnou, ničí to i mého partnera a tím i celý náš vztah. Žárlím na věci, při kterých si normální lidé klepou na čelo, když jim to vyprávím. Nikdo mi nerozumí a také to nikomu nemám zazlé, jak by mi také někdo z mých blízkých mohl rozumět, když tou nemocí, co mám já netrpí?
Pro "zdravého" člověka jsou tyto věci zcela irelevantní, oni mají ve svém partnerském vztahu jiné hodnoty, než já. Oni jsou rádi, že je partner s nimi, že je miluje a je jim věrný. Moje hodnoty jsou ovšem úplně někde jinde-jsou nesplnitelné. Miluji partnera jako nikdy nikoho ještě ne, zažili jsme spolu ty nejkrásnější chvíle v životě, milujeme se, jsme si věrní. Ovšem jediný háček jsem já a moje nemoc. Vadí mi úplné banality, jako je například to, že se baví se svou kamarádkou, vadí mi , když ho venku, když jde se mnou pozdraví nějáká kamarádka a usměje se na něj. To je pro mě zcela nemožné, aby mého přítele zdravila nějáká holka s úsměvem. Příjde mi, jak kdyby ho tím sváděli a říkali si v duchu-můžeš mě mít, jen musíš chtít. Přitom já dělám to samé a vím to ! Také zdravím své můžské přátele s úsměvem a nic jiného, než milý a zdvořilý úsměv z toho nekouká. To jen můj mozek má tendence si vše domýšlet,zveličovat,přehánět a překrucovat i když někde v kouktu vím, že je to nesmysl,ale to si uvědomím jen na zlomek vteřiny,pak se zase vrátí zpět ta špatná strana mysli.
Když se můj partner navoní,učeše a jde ven za kamarády (muži) ptám se ho proč se jako voní,proč se tak hezky učesal, takhle se přece neupravuje ani když jde se mnou ven. Vadí mi,když se baví s kamarádkou (znám ji i já a je to má dobrá kamarádka) a baví se s ní o jejich společných zájmech, nechci aby se o tom bavili ! Proč ? Protož se bojím, že uvidí, že je hezčí než já, ona přece taky jezdí na snowboardu jako on určitě musí bejt hrozně sexy když pojede, tohle všechno si hned představím, když se spolu baví o společných zájmech. Sleduji jejich pohledy a vidím za nimi touhu něco spolu mít, kouká na něj jak kdyby ho chtěla zbalit,mít s ním něco. I když to tak není. Včera jsem v proudu žárlivosti ani nemohla dýchat,byla jsem tak vynervovaná, že jsem nebyla schopna normálně myslet, bylo mi jedno co v tu chvíli řeknu...jako monstrum. Stydím se za sebe,za to co dělám a vím že je takhle moc moc špatně. Ale kdo mi může pomoci ? Já sama to nezvládnu, to už jsem zkoušela přes rok. Nikdo z mých známých mi zase pomoc nedokáže, nemají v tomto ohledu takové zážitky a zkušenosti na to, aby mi mi dali radu, která by mi mohla pomoci. Jediné řešení je objednat se do poradny, ale nevím jestli to jde vůbec jednou pro vždy vyřešit,když má žárlivost došla až tak daleko. Až tak na pokraj. Prosím Vás,pomocte mi,ničí mě to.Ničí to můj život...
PhDr.Burdova [Psycholog]