Sebepoškozování
Dobrý den,
máme kamaráda, který se nám (svým třem nejbližším přátelům) nedávno svěřil, že má dlouhodobý životní problém (ten jsme již trochu tušili) s niž si už ale přestává vědět rady a rád bych Vás touto cestou požádal o radu, jak dále postupovat a kam se nejlépe obrátit! Dotyčnému je 34 let, žije u rodičů a dlouhodobě má problém navázat trvalejší vztah s ženou. Těch několik málo co bylo, brzy krachly, což bylo a je příčinou řady „depresí“. Nyní se nám však svěřil, že jeho problém je bohužel hlubší.
Již od svých sedmi let v sobě objevil jistou „zálibu“ si fyzicky ubližovat. Nejprve to prý vnímal spíše jako určitou „hru“, později mu došlo, že touha si ubližovat je v něm „hluboce“ zakořeněná. Začal sebepoškozování (tedy nejspíše formu masochismu) praktikovat při masturbaci a jak nám sám říkal po vyvrcholení byla někdy koupelna celá od krve… Až potud bychom asi mohli říci, že jde o (relativně) „běžnou“ formu masochismu. V případě našeho kamaráda ale problém – jak říká – je v tom, že když je po všem (po orgasmu), cítí obrovské výčitky toho co udělal a jak to udělal. Jinými slovy ačkoli násilí mu dělá dobře a potřebuje ho k sexuálnímu uspokojení masturbaci) svým rozumem ho odsuzuje a nenávidí.
Problém má však další rovinu: dotyčný se nám rovněž svěřil, že tato nenávist a násilí provozované vůči sobě zmizí v okamžiku, kdy se zamiluje do nějaké ženy a kdy tato láska je mu opětována. Jinými slovy partnerský život a partnerský sex ho po dobu trvání svazku jeho násilnických choutek zbaví a vše se – jak říká – přetaví naopak v lásku a něhu vůči dotyčné. Prý v sobě cítí onu rozpolcenost, chuť k násilí na jedné straně a chuť dávat lásku a něhu na straně druhé. Každopádně ve vztahu je pak spokojený a díky tomu duševně vyrovnaný. O to bolestnější je pak rozchod neboť vedle běžného smutku z opuštění se přidává i zoufalství z opětovného návratu do bludného kruhu sebe-ubližování. Pravdou je, že jeho několik vztahů trvalo vesměs jen v řádu měsíců, ale po tu dobu s ženou žil i nějaký čas ve společné domácnosti. Důsledkem výše uvedeného je pak jistá, možná až zoufalá, snaha se s ženou seznámit, navázat vztah a hlavně si ho pak udržet, což asi řadu žen odrazuje a jsme opět v bludném kruhu.
V minulosti své „depky“ řešil někdy pitím, jindy sportem a v posledních letech pak zájmem o východní filozofie a nauky. Nic z toho mu však patrně nepomohlo a tak v současné době u něj tyto problémy (chybějící partnerka, řada ztroskotaných pokusů, nástup středního věku, trvající sebe-poškozování bez perspektivy se toho zbavit, jistá frustrace z práce a celkově žádná pozitivní perspektiva, viz třeba hláška: „k čemu vydělávám peníze, když stejně žádnou rodinu ani reálnou naději na ní nemám…“) patrně kulminují, nejspíše proto se nám při společném posezení, po několika skleničkách, takto svěřil. Jeho následná reakce (slzy, nutnost obejmutí, celková rezignovanost, sklíčenost…) závažnost věci podtrhovaly. V současné době už asi moc nevěří, že mu něco nebo někdo může pomoci (nevěří ani, že se svých násilnických choutek může úplně zbavit – což ovšem ani my nevíme, je-li to možné).
Otázkou je i možná příčina jeho sklonů. Víme, že žije v rodině s poměrně přísnou výchovou. Na druhou stranu, ale nemáme dojem, že by jinak v rodině bylo (i v minulosti) něco patologického, krom toho by nám to asi při své „zpovědi“ svěřil.
Zkrátka vidíme na něm, že neví jak dál se svým životem a popravdě obáváme se i možné sebevraždy, proto píšeme a hledáme pomoc, kde se dá! Prosíme tedy jednak o zhodnocení jeho situace a nastínění možností jak se s ní vypořádat (zejména jak se smířit se svými násilnickými potřebami nebo je nějak minimalizovat) a též doporučení nějaké dobré poradny, psychologa/sexuologa, kam bychom ho měli nasměrovat. Myslíme, že když to dokázal říci nám, svěří se i zde (ostatně na nějakých terapiích s „východní“ tématikou prý tento problém již také svěřil).Předem děkujeme za pomoc!
Filip, Kája a Dan
PhDr.Burdova [Psycholog]