Elektřin komplex I.
Dobrý den,
je mi 17 a mám problém se vztahy. Pokusím se vše napsat stručně ale přece se všemi důležitými informacemi. Od mala vyrůstám bez táty jen s matkou. Matka se o mě ale nikdy moc nestarala a často jsem byla u babičky, protože byla zavřená v psychologické léčebně -deprese, lehká schizofrenie. Dříve mě často bila a slovně hodně hnusně napadala, čímž mi po několik let srážela sebevědomí v tom nejkritičtějším věku. S otcem se občas vídám, vztah je bez konfliktů, avšak bez emocí (to už se ale nezmění). Já jsem emoční typ, velmi inteligentní (po obou rodičích), trochu bohémka, velmi krásná (omlouvám se za narcismus, ale chci, aby jste měli úplný obrázek a pomohli mi vyřešit můj problém) a hodně vyzrálá (rozumím si velmi dobře i s lidmi kolem 40) -ale klidně bych si radši rozuměla více s vrstevníky. Avšak s těmi vedu normální vztahy. Jsem i oblíbená (i když se o to moc nesnažím). Teď k problému. Mám problém se vztahy obecně. Jako malá jsem cítila velký nedostatek "lásky" a proto jsem se každého furt ptala: ,,Máš mě rád/a?". Nikdy jsem lásce od mé matky nevěřila -doteď moc nevěřím. Protože mi stále opakovala opak (jako že jsem se neměla narodit, že toho moc lituje, že mě nenávidí apod.). A teď cítím, že nikomu nedokážu lásku ke mně věřit. Občas se slyším, jak tuhle větu i teď opakuju svým kamarádkám. Cítím, že se dokážu na člověka rychle upnout. Pravidelně se zamilovávám do autorit, např: učitelé, vedoucí apod. S vrstevníkem nebo mladším bych nikdy nebyla schopná mít vztah. Jsem na starší. Což podle mě není (snad) takový problém, protože prostě potřebuji vyzrálejšího muže, ochránce, inteligentního (chci, aby byl chytřejší, než já, nebo podobně) -což se někdy právě dorovná věkem potažmo zkušenostmi. Ale "normální vztah mě "nebaví". Dříve jsem si myslela, že nejsem schopná milovat, pak jsem na lásku přestala věřit, a teď hledám odpověď. Kdybych chtěla, měla bych kluka hned, dost se jich okolo mě ochomejtá, ale prostě mi jakoby nestačí (detailně si prohlížím jejich fotky, a snažím se sama sebe oklamat, že se třeba časem zamiluju -ale nikdy to samozřejmě nevyjde). Hledám něco extra ve všech směrech -jsem moc náročná nebo se jen vztahu bojím a takhle se sama chráním před zklamáním? Ale u starších mužů to tolik nehodnotím, stačí mi jen, že je starší. Mám také občas pocity, že když vím, že na vztah s ním nemám šanci (třeba učitel), tak se s ním chci alespoň "vyspat", a tím si myslím, že mi jako prokáže lásku nebo co, a že ho budu jakoby vlastnit.
PhDr.Burdova [Psycholog] Je možné, že Vám bude celoživotně vyhovovat starší partner, bude pro Vás ztělesňovat ochranu, péči, jakéhosi "průvodce" životem. Pravděpodobně Vám takový muž bude nahrazovat i otce. Toto by stálo za to prozkoumat v psychoterapii, protože vztahy s podtextem rodičovské postavy nebývají tak stabilní a odolné, jako vztahy, které vzniknou běžným zalíbením. Jinak se mi nezdá, že byste ve výběru partnera měla sklon k náročnosti, naopak mezi svobodnými (pohlednými, zajímavými) muži středního a vyššího věku si budete určitě jen vybírat. Na ocet určitě nezůstanete. Spíše potom budete vidět, jaké to pro Vás v tom vztahu bude, jestli budete cítit dostatek lásky, jestli Vás to bude naplňovat, protože máte své zkušenosti z dětství. Kdybyste cítila jakékoli potíže, můžete napsat sem k nám nebo zajít na konzultaci k psychologovi či psychoterapeutovi.