Konec života

Dobry den, život pro mě skončil. Nevím jak už dále žít? Prosím poraďte mi, jsem už ztracenej nevím jak dál s životem? Studoval jsem 15 roků školy a teď rok nemůžu najít práci. Připadá mě deprese a nechuť do života. Prosím pomožte mi, jsem už v koncích. Budu rád když případně na sebe necháte kontakt. Hezký den, aspoň pro tebe. Mockrate dekuji za vaše reakce. Mejte se, Pavel

Komentáře uživatelů ...

marabu

20. 2. 2012 3:54:25

Rok nemuzes najit praci!!!??? Sakra seber se!! Jsou mnohem horsi veci, ktere se ti muzou stat! Me pred par rokama umrela moje zivotni laska na rakovinu a dostal jsem se z toho! Tak mazej na pracak a nedepkuj!!!

loket

20. 2. 2012 13:32:15

Ztratí-li člověk iluze, znamená to, že ty iluze byly falešné a že tedy není třeba litovat té ztráty. Ty jsi žil v iluzích, že žiješ v báječném zřízení, které si váží vzdělabých lidí a využívá jejich znalostí, že stát má schopné úředníky, třeba ty na pracáku, kteří se zodpovětně starají a to, aby uchazečům pomohli. Teď jsi se přesvědčil o tom, že tomu tak není. Jesli dál nechceš žít v beznaději a propadat depresi, musíš udělat dvě věci: 1. nespoléhat na líné a neschopné úřednice ÚP a najít si sám obživu, třebas zatím i neodpovídající tvé kvalifikaci a oboru. Máš přece internet, umíš pracovat s PC, určitě seženeš třeba práci z domova, což je vlastně nejpříjemnější. 2. máš teď zkušenost, jaká je pravá tvář této kapitalistické pseudosvobodné lžidemokracie. Dej se dohromady s dalšími mladými lidmi, kteří třeba v nějaké komunitě společně pracují na likvidaci tohoto zločinného režimu. (a ještě 3. rada: Takové rady, jako píše Marabu, raději ani nečti. Radost z cizího neštěstí tě šťastným neučiní, ale mohla by ještě prohloubit tvé deprese)

pawloska

21. 2. 2012 13:35:23

Co nastartovalo tento stav? To je těžké. Měl jsem takové pocity už od dětství. Měl jsem nechuť k sobě a nechtělo se mi už žít. Proto jsem před deseti lety se proletel z 15m výšky přímo na beton. Ale bohužel při měli stáli strážní andělé a nenechali mě odejít. Pět roků jsem bral antidepresiva, ale ty byly k něčemu a bylo mi z nich špatne a nepomahali mi. Tak to je asi můj příběh, který jsem nikomu neříkal. Nevím jak už dále pokračovat v živote? Prosim pomozte mi. Mockrate děkuji za vaši radu.

Bader

22. 2. 2012 9:55:28

Život nie je jednoduchý a je veľmi dôležité ako sa k nemu postavíme. Vlastný psychika je najdôležitejšia a pozitívny prístup k životu vyrieši veľa a hlavne stresy okolo nás. Nechať sa ubíjať problémami je snáď najhoršie. Žiaden problém nestojí za to aby sme sa mu poddali. Ak neviete kde začať prečítajte si knihu "The Secret" stojí okolo 12 €. Priebežne s čítaním si stanovte!!! ako chcete žiť. Čo sa vám páči!!! a určte čo nie. Napíšte si to do dvoch stĺpcov. To preto aby ste mal na očiach čo musíte robiť pre seba!!! a čomu sa navždy vyhnete. Dôležité je nebyť sám. Od prírody sme spoločenské tvory i keď si to možná o sebe nemyslíte. Šport, vychádzky, obstarať si psíka. To všetko vám len prospeje. A verte len čo trochu zmeníte myslenie objaví sa to na tvári na celkovom vašom výraze a budete mať lepší predpoklad sa uchádzať o prácu. Veľmi vám držím palce.

NemajStrach

22. 2. 2012 22:06:29

Ja som toho nazoru, ze v zivote sa treba tesit z malickosti...vsade je velky zhon, kazdy sa niekde ponahla, zivot stoji viac-menej na praci a peniazoch a na veci, ktore nas kedysivdokazali robit stastnymi zabudame. Tiez som mal podobne pocity. Nic ma nebavilo, v nicom som nevidel zmysel, ani sam neviem ako som sa z toho dostal. Asi tym, ze som sa zbytocne v tych pocitoch neutapal. Teraz sa jak male decko tesim z toho, ze svieti slnko, tesim sa na to, ked sa budem moct poprechadzat v lete po zahrade, tesim sa ze pojdem na kupko a blbosti. Teraz studujem a rano chodim do skoly vysmiaty jak lečo. Mozno si niekto pomysli, ze beriem fet, ale jednoducho aj napriek problemom so skolou, samozrejme s peniazmi a mnohym dalsim sa dokazem nad to vsetko povzniest lebo to pre mna v zivote nieje to podstatne. Urcite zacni hladat pracu ako pise loket a potom najdi v zivote to prave-lasku, priatelov a tes sa z malickosti a z toho co mas...