Dítě po rozvodu - slovování nevlastního otce
Dobrý den,
mám dotaz ohledně svého vnoučka. Jde o oslovování nevlastního otce „táta“.
Moje dcera se rozvedla a asi půl roku žije i se svým čtyřletým synem s novým partnerem v jeho domě. Její partner má z předchozího manželství dva syny 8 a 11 let, které si k sobě bere vždy 1x za 14 dní na víkend. Můj vnuk si s novým tatínkem moc dobře rozumí a na jeho syny se vždy těší, myslím, že je spokojený. Ke svému tatínkovi jezdí také jednou za 14 dní na jeden den. Asi po třech nebo čtyřech měsících společného soužití začal můj vnuk oslovovat dceřina partnera „táto, tatínku“, přesto, že mu dcera na začátku řekla, že mu má říkat Ondro nebo strejdo jestli chce. Vysvětlili mu, že jeho opravdový táta je ten jeho (Karel,) a tento (Ondra), se kterým bydlí je táta kluků a jeho jen náhradní. Problém je v tom, že biologickému otci a jeho matce se to nelíbí. Každý prý má jen jednoho tátu a vnoučkovi zakazují, aby tak Ondrovi říkal.
Vnouček teď má zmatek a asi neví jak se má chovat. Dcera bývalému manželovi zase vysvětluje, že chápe jeho odpor, ale že synovi jen zbytečně plete hlavu, že on ví kdo je jeho táta a že ho má rád, ale s Ondrou teď žije v jedné domácnosti, má ho taky rád a přijde mu přirozené říkat mu táto (a Ondra je tomu moc rád). Když se vnuka na to zeptám já, tak říká, že má svého tátu Káju a pak ještě jednoho tátu Ondru.
Poraďte, prosím, zda vysvětlit biologickému otci, že se s tím má smířit a nenutit syna do něčeho jemu nepřirozeného (a že ho k tomu nikdo nenutil, čemuž on nevěří) nebo zda dceři říct, aby malému vysvětlila, že bude lepší nového tátu oslovovat jménem, aby měl klid, když bude u svého táty nebo druhé babičky. Děkuji. Olga
PhDr.Ondrejkova [Psycholog]