Vztahový problém - změna povahy, strach

Dobrý den,
hledala jsem, zda tady podobný problém již není zveřejněný, ale nic identického jsem nenalezla. Před dvěma lety jsem se seznámila s mužem, který je o pár let starší jak já. Do té doby jsem měla jeden trvalý vztah, který mě nenaplňoval. Krátce po ukončení zmíněného vztahu jsem potkala přítele. Takřka od počátku jsme s spolu trávili každý den. Po dvou měsících jsme se k sobě nastěhovali. Asi rok bylo vše nádherné. Poznávali jsme nová místa, našli společné přátele, přítel plánoval děti (já zatím ne), rozuměli jsme si takřka ve všech rovinách. Po uplynutí roku se však začal postupně měnit a já s ním. Dřív jsem byla hrdá a nezávislá dívka, ale čím většími problémy procházelo moje soužití s přítelem, tím více jsem se začala měnit (to ovšem vidím až teď). Stal se ze mě člověk bez energie, chutě do života, bez naděje. Přítel naopak začal procházet stavy, kdy bez vysvětlení změnil veškeré svoje představy o budoucnosti, sbalil si věci a odešel ode mě s poznámkou, že nám bude lépe bez sebe. O dva dny později stál před domem jak spráskaný pes a prosil o odpuštění. Vždy nezapomněl koupit nějakou věc, která mu měla pomoci. Před rokem se tyto "hádky" opakovaly v intervalech maximálně jednou za měsíc. V posledním půlroce jsou tyto scény každý týden. Opakuje se vždy stejný scénář, akorát poslední dobou dodává poznámky typu- nejsem si jistý, jestli tě miluju. Poté pokaždé přijde a já mu odpustím. Nevím proč. Přestala jsem asi tak nějak věřit na štěstí. Nemohu být s ním, ale ani bez něj. Neumím si už představit den, kdy bych se vedle něj neprobudila. Neumím si představit, že by to tak mělo být už navždy. S ním se ale strašně trápím. Nic mě nebaví, jsem jak bez života. Stejný scénář se opakuje, když jsem bez něj. Něco je špatně. Asi to bude ve mě. Doufám, že můj text je alespoň trošku srozumitelný. Doufám, že mi nějak poradíte, i když i v to už nevěřím. Jediné, co jistě vím je, že takhle to dál nejde. Jsem v koncích. Děkuji.

Komentáře uživatelů ...