Citová závislost
Dobrý den,
mám dotaz ohledně závislosti k partnerovi. Nevim co s tim, on je skvělý, krásný, ale problém je ve mně. Jsme spolu téměř 2roky, z toho rok bydlíme u mých rodičů (v květnu mi bude 18 a příteli je 19), asi dva měsíce jsme zkoušeli bydlet sami v nájmu - přítel se chtěl osamostatnit a já chtěla být s nim, ale psychicky jsem to hodně špatně nesla, večer jsem půl noci probrecela, protoze přeci jen to bylo dost narychlo a já od rodičů ještě nikdy déle nez dva týdny nebyla,, natož abych se stehovala, ráno jsem se klepala, a i kdyz jsem se snažila, nešlo s tím nic dělat. Teď (od prosince) bydlíme zase u mých rodičů, ale mám problémy se závislostí na partnerovi, nejradši bych s ním byla furt i když vím, že to nejde. Ráno když mám vstávat do školy, mám sevřený žaludek, pocit úzkosti, z toho, že od něj odjedu (i když vím že odpoledne se vrátím). Bojím se hrozně toho, až bude opět chodit do práce(pracuje od 5ráno do 8), mgomentálně je doma nemocný, ale mám hrozný strach až tam znovu půjde, když ráno ve 4 odjede, už nemůžu spát, bez něj neusnu, když mám jet do školy, nejraději bych zůstala doma a pockala na něj. Mám panickou hrůzu z toho, až si najde praci na plný úvazek, kde bude třeba od 7 rano do večera, ja nevim co bez něj doma dělat a představa, že rano nez pojedu do školy odjede a vrátí se až večer, to je pro mě nepředstavitelné. Hrozně ráda bych se chovala jako dřív, kdy jsem bez něj dokázala usnout a neomezovala jej. Nyní, kde jsem já, tam je on a obráceně, nedovedu si představit, že by šel někam beze mě nebo já bez něj. Pokaždé, když mu zvoní mobil, bojím se, že volají z nějaké firmy, že ho přijali na plný úvazek,, sevre se mi žaludek a nejsem schopná ničeho, jídla, soustředění, zkrátka ničeho. Když mám jídlo, at uz doma nebo svačinu ve škole, vždy mu něco nechám, abych mu udělala radost. Všechno své úsilí vkládám do něj, hrozně ho miluju a snažím se, aby byl se mnou šťastný. Poraďte mi prosím, jak se zbavit úzkostných stavů, které mám bez něj. Ale nejsem s ním jen kvůli závislosti, miluju ho, ale s tou závislostí mam pocit, že sama nemůžu nic, ne že bych někdy nechtěla, ale psychika a moje úzkostné stavy mně to nedovolí. Nevim co s tim :-( . Děkuju za pomoc.
Mgr.Vrankova [Psycholog] Úzkosť a strach, ktorý popisujete asi nesúvisí len s Vaším priateľom, keďže ste podobné pocity mala aj pri odchode z domova od rodičov. Vyzerá to, že sa celkovo bojíte opustenia blízkymi osobami a to môže mať hlbšie korene. V tomto štádiu to môžete jedine skúsiť prekonať. Napríklad skúste porozmýšľať nad nejakým Vašim záujmom, koníčkom a skúsiť aspoň raz za týždeň ísť niekam sama. Podobne by som radila Vášmu partnerovi, aby Vás nechal samu zaspávať a pozrel si ešte TV. Môžete vyskúšať v posteli nejaké uvoľňovacie techniky, aby sa Vám myseľ nezameriavala len na to, ako sa bojíte. Musíte si vytvoriť nejaký postup pre Vás prijateľný a postupne sa "odcitlivovávať". Pretože tak ako to robíte sa do toho len viac a viac zamotáte. Ak to však nepôjde, odporúčam navštíviť psychológa.