Dětská nenávist
Dobrý den, mám problém s dětma, dívka 9 let, chlapec 5. Od té doby, co se syn narodil, dcera se k němu chová jako k vetřelci. Od mala mu všechno brala, schválně ho dráždila, ale poslední dobou je to už neúnosné. Před 2 týdny ho shodila z patrové postele, omlouvala se MNĚ (mu ne), že nechtěla, ale jinak žádná velká lítost, projdou kolem sebe a už je křik, hádky, bití. Pokud on jí něco udělá a ona začne brečet, donekonečna se jí omlouvá, a když ona nepřestává vzlykat, on začne taky brečet. Když je každý sám, dcera ani po něm netouží, syn se zase na dceru pořád vyptává, kdy přijde, atd. Už několikrát se mi zmínila, že nechce mít bráchu. Vyhrožuju jim zákazem TV, že jim uteču,že zůstanou doma sami a tím se naučí mít navzájem rádi, ale to jsou jen výhružky, nikdy bych to neudělala. Neřeším to bitím, manžel, ačkoli nebývá často doma, tomu rupnou nervy a dá jim radši po zadku, ale na druhou stranu musím říct, že je pak aspoň chvilku klid a umí se spolu i slušně a normálně bavit. Nevím si už rady, trápí mě to a chtěla bych to nějak vyřešit, ale jak? Budu moc vděčná za radu.
Mgr.Vrankova [Psycholog] Vaša dcéra pravdepodobne žiarli. Veľmi pekne ste to pomenovala, že berie Vášho syna ako votrelca. Presne tak to pravdepodobne je. Skúste si na chvíľu predstaviť ako sa môže vnútri cítiť, predstaviť, že by do Vašeho života, do Vašej rodiny vstúpil niekto, kto by odobral obrovskú časť pozornosti Vašich blízkych, komu by sa presunula láska právom patriaca Vám. Dospelý človek si to ešte k tomu dokáže zhodnotiť a zdôvodniť. Dieťa to však nevie. V tomto žije Vaša dcéra už 5 rokv a teraz pravdepodobne prišla do veku, kedy našla "účinné" zbrane. Získa tým pozornosť od Vás a ešte aj objekt jej trápenia sa trápi. Čo viac chcieť...
Skúste sa s dcérou porozprávať - v 9-tich rokoch už mnohé veci pochopí, skúste ju uistiť, že ich máte rovnako rada a dávať im to aj v reále najavo. Skúste im vytvárať spoločné zážitky, výlety, záujmy, ktoré by ich mohli spojiť, vytvoriť takú rodinnú príslušnosť k sebe navzájom, nejako ju motivovať k nejakej menšej pomoci bratovi, apelovať na jej rozumnosť a vyspelosť oproti nemu a pod. Určite sa im nevyhrážajte ako to popisujete, z toho si dcéra odnesie buď len to, že nie je žiadaná, alebo že treba brata odstaviť, aby prestali problémy a mama nechcela odísť. Obe možnosti len potvrdia jej správanie. Držím palce!