Podvedl mě s matkou?
Dobrý den.
Je mi 20 let, mám manžela a s ním pětiměsíčního syna. Manžel jezdí na kamionu a doma bývá jen o víkendu, tak dočasně bydlíme u mé matky. Občas se hádají, občas si rozumí. Jejich vztah je velice složitý. Jelikož v našem městě můj manžel mnoh lidí nezná, tak o víkendech chodí spolu na pivo, jelikož já jsem s naším synem doma. Ještě bych měla podotknout, že můj manžel je ve věku mé matky. tento víkend přišli pozdě v noci. Já jsem se vzbudila a zahnala je do pokojů,aby mi nevzbudili malého. Manžel si vlezl do naší postele. Když si myslel, že už spím, zvedl se a odešel. Já myslela, že šel na toaletu, tak jsem chtěla usnout, ale nějak mi to nešlo. Po nějaké době mi přišlo divné, že tady stále není a v celém bytě je ticho, tak jsem se rozhodla, že se půjdu podívat, kde je. Vyšla jsem z ložnice a všude bylo zhasnuto, až na pokoj mé matky. To už mi opravdu přišlo divné a tak jsem šla po tmě, jenže jsem omylem vrazila do židle, což udělalo hrozný humbuk. Nic jsem stále neslyšela, tak že půjdu dál, ale z ničeho nic se začly otevírat napůl zavřené dveře, které vedou z pokoje mé matky do koupelny a tam stál můj manžel úplně nahý a zdálo se mi, že zadýchaný. Já tam stála jako přimrazená, dokud mi nedošlo jak to rozhodně vypadá a utekla jsem do ložnice. Manžel za mnou nešel. A pak mi došlo,že bych se do toho pokoje měla jít podívat, co se tam teda děje. Když jsem tam přišla, tak deka z postele ležela na zemi a oba byli oblečení a dělali, že koukají na televizi. Manžel posléze přišel s tím, že se chtěl jít oprchovat a matka na něj volala a povídali si, jenže já mu to nevěřím. On přísahá, že nic nebylo a podobně. Já ho velice miluju, ale prostě co je mo, to je moc. Přece se nenechám tahat za nos. Od té doby nemůžu myslet na nic jiného. Oba zapírají, ba dokonce dělají ukřivděné a matka se se mnou odmítá bavit. Mám pocit, že už to všecko nezvládám. Přece jen, za posledních pár měsíců toho na mě bylo až příliš:maturita, svatba, porod, výchova a teď tohle...co si s tím mám počít? Nepředpokládám, že by mi to někdo z nich přiznal.
Mgr.Vrankova [Psycholog] Z toho, čo popisujete to naozaj vyzerá pre Vás dosť nepriaznivo. Chápem ako sa asi cítite, napriek tomu by som si to na Vašom mieste potvrdila. Nepíšete nič o Vašom vzťahu s matkou, ani o tom ako sa k Vám správa Váš manžel, teda či aspoň máte sama pocit, že Vás ľúbi rovnako ako to píšete o sebe smerom k nemu. Ste vo veľmi zložitej situácii. Skúste manželovi navrhnúť osamostatnenie sa, napriek tomu, že by ste mala byť v týždni sama - veď napokon, keď nie je doma, môžete za matkou ísť. Ak na to nepristúpi, budete to mať ťažké, lebo podozrenie je ako tŕň v oku, ktorý sa ťažko vyberá. Pokúste sa mu vysvetliť svoje pocity a obavy, je však možné, že ak sa aj naozaj niečo stalo, nikdy sa Vám nepriznajú. Ak mu chcete odpustiť, snažte sa zabudnúť a viac radšej nič neskúmajte (ak sa to samozrejme nezopakuje). Ak nie, porozmýšľajte aj nad alternatívou rozchodu. Držím palce!