Nedokážu unést rozchod
Dobrý den,
před několika týdny mi přítelkyně řekla, že mě už nemiluje(2 roky vztahu). Přesný důvod mi neřekla, ale bylo z nějaké části kvůli žárlivosti (z mé strany ). Podle mého v tom mohlo být i něco jiného. Řešit proč už asi není tolik důležité. V ten moment kdy jsem se to dozvěděl se mi zhroutil celý svět a nevěděl jsem co mám dělat. Bylo to jako bych se propadl do hluboké propasti, kde je jenom smutek a utrpení. Několik dní po té události jsem skoro nespal a nejedl. Stále mam problémy s příjmem potravy a spánkem. Vzdal jsem se veškerých cílů jako je studium a sport. Zkoušel jsem se bavit s přáteli, nebo jít ven, ale nic to nezměnilo. Strašně mě to dusí, ten pocit samoty, myšlenky na ní, že už to NIKDY nebude. Cítím se, tak prázdný a zničený, jakoby někdo vzal kus ze mě. Napadlo mě, že bych si mohl nějak ubližovat, ale řekl jsem si, že to stejně k ničemu nevede. Nechci mít černé myšlenky a bojím se, že budou častěji a už si to nevymluvím. Jsem na tom velmi zle a bojuji, ale bolest ve mě je silnější než já. Stává se ze mě troska, zhubl jsem několik kilo, nepečuji o sebe a nemám chuť k životu. Vím, že se říká po čase to bude lepší, ale mě přijde, že se to jen zhoršuje. Zkusil jsem sport, kamarády, chodit ven, ale nic to nezměnilo. Kamarádi vědí, že jsem se rozešel, ale nechci jim říct jak trpím, protože by mi to bylo nepříjemné je zatěžovat a aby to o mě věděli. Nevidím žádnou rozumnou cestu jak to zlepšit, protože jsem zaslepen bolestí. Nedokážu se s tím vyrovnat.
Rozchody bývajú zväčša veľmi ťažké. Len málokrát ide o vzájomnú dohodu. Je mi ľúto, že takto ťažko prežívate rozchod. Nuž, láska bolí. Napriek tomu, ak by človek tak občas netrpel, neuvedomil by si, aké krásne je znova niekoho nového nájsť. Je veľmi dobré, že sa do určitých vecí nútite. Naďalej choďte s kamarátmi von, športujte a kľudne sa aj priznajte, že rozchod zvládate ťažko. Určite Vám pomôžu prekonať túto ťažkú dobu. Ale nečakajte, že zajtra bude po bolesti. Bude to určite dlhšie trvať. 2roky sú predsalen už dlhšia doba.
Komentáře uživatelů ...
Stalo sa mi to isté už sú to dva roky. Ale náš vzťah trval 4 roky žili sme spolu a jedného krásneho rána ja nič netušiac som sa zobudila a v telefóne SMS zbal mi veci a prídem si pre ne nechaj ich pred dverami. Panika stres vzala som :) (ironický smille) žiletku a už to išlo. Bolo to hrozné a presne to čo opisuješ sa ma dotýka akoby to bol môj vlastný príbeh. Ako som už povedala sú to 2 roky... Tá bolesť nikdy neprejde... Ak ide o človeka o ktorom vieš že ti bol súdený. Ja len ticho trpím a tvárim sa že je to všetko za mnou, vlastne sama pred sebou skrývam tie pocity... Je to pocit keď hoci čo urobíš povieš tak to aj tak nič na veci nezmení... :-/ Je to smutné ale je to tak... Možno stretneš niekoho iného kto ti potlačí tvoje spomienky a nebudeš ich mať každý deň pred očami.... Navždy však ostanú v srdci...
Tak to mě moc veselá budoucnost nečeká.
To ti zas nechcem povedať možno ešte stretneš niekoho kto bude stáť za viac ako tá osoba pred tým... Ale možno nie... Ja dúfam že je pre mňa stvorený niekto iný pretože ten človek, ktorý mi takto neskutočne ublížil pre mňa umrel...
Prvně jsem doufal, že si to rozmyslí a bude to vše OK, ale pak jsem si uvědomil, že nemůžu být s člověkem, který je schopný udělat tohle. Tak to mám stejný jako ty. Na to, že mám asi ještě velkou část života před sebou, tak jsem si dost zažil, ale tohle byla pro mě poslední kapka. Nevěřím v něco lepšího.
Presne tak aj ja som dúfala ale poviem ti ja som od neho bola o 7 rokov mladšia akože to bolo v poriadku my sme mali krásny vzťah a prišlo to že sa dal do kopy so ženou o 11 rokou staršou od neho... A koľko máš rokov... ja som si toto prežila v 17 viedla som sama domácnosť starala som sa o chlapa robila som mu desiatu do práce varila som upratovala chodila do školy ale nie to nestačilo... :-/ Teraz je pri mne človek o ktorom viem na 100% že by mi to nikdy neurobil a nebojím sa že by mi to vôbec urobil len mi je ľúto že nie je on ten prvý nemusela som zažiť také sklamanie po ktorom mi na tele ostali viditeľné spomienky...
Je mi 20..to muselo být pro tebe těžké se v 17 starat o tolik věcí..Je dobře, že jsi ho našla..
Bolo ale zvládla som to som tu a hoci niekedy ešte trpím... Môžem podať moju skúsenosť ďalej a rada by som ti pomôhla ale viem aké to je že žiadna pomoc nie je dostatočná a jedine ty sám sa z toho môžeš dostať len musíš prijať čo ti okolie ponúka chytiť sa každej možnosti a neuzatvárať sa do seba
Vždycky jsem se ze všeho musel dostat sám a věděl jsem, že to bude těžký, ale že to dokážu...teď už jsem opravdu na dně..a od toho dna nemam sílu se odkopnout..
:-( Ja viem čo cítiš viem to zažívala som to trvalo to kým som sa dostala do tohto stavu ale ver mi prosím že to príde. Viem že by ma to nemalo ani trápiť ani zaujímať ale vždy som hovorila že tú bolesť by som nikomu nepriala a keď viem že tak trpíš ani ťa nepoznám nie je mi to ľahostajné
Rozumné je čekat až se to změní..jenže těžké je hledat rozum..Lidí co dokáže soucítit je málo..měli by si tě všichni vážit.
Mladý muž toto ti veľmi zmeni život. Budeš sa pozerať na svet úplne inými očami. Potrebuješ človeka, čo ťa bude chápať, podporí ťa v každej situácii a nikdy sa Ti neotočí chrbtom. Ak takeho človeka máš či už v rodine alebo medzi priateľmi tak za nim choď a neboj sa vypovedať všetku svoju bolesť a neboj sa, že sa tym bude trapiť, veď na to tých priatelov máš. A podľa tohto čo tu čítam si silný človek, tak len bojuj, zivot za to stoji. Ja tiež zvadzam tento boj uz par ročkov a viem, že to nie je med lizat ale ty to dokazes, len si musis veriť.
Zkusil jsem tedy kamaráda, ale mělo to účinek jen pár hodin. Přijde mi, že si na bolest jen zvykám, ale nezmenšuje se. Lituji toho, že jsem se tolik věřil.
PhDr.Ondrejkova [Psycholog]