Narušené sebevědomí, sebeúcta, úzkosti a deprese
Dobrý den,
již delší dobu mám problémy s nízkým sebevědomím, nízkou mírou sebeúcty a z toho pramenícími úzkostmi, komplikacemi různých denních činností (plnění studijních/ pracovních povinností, telefonování, hledání zaměstnání). Po určitou dobu jsem byl všechny tyto záležitosti zvládat (byť se sebezapřením a pocitem nepohodlí, avšak s myšlenkou, že takováto je má osobnost), avšak vše se změnilo během mého ročního pobytu v zahraničí. Ze začátku jsem se snažil plnit své povinnosti jak nejlépe jsem mohl a na konci měl za sebou řadu výsledků (vše vypracováno v termínech), avšak v druhém půlroce jsem se absolutně propadl v mysli, minimálně vycházel z domu, snažil se spát většinu dne, kdy jsem se snažil udržovat tmu v pokoji, minimálně komunikoval s okolím, začal zanedbávat své povinnosti, opíjel se abych zahnal melancholické nálady a mohl spát. V určitém momentu jsem uvažoval nad sebevraždou jako jediným možným východiskem a ulehčením dané situace (avšak nikdy jsem k tomu nepřikročil kvůli devastujícího efektu na mou matku). V posledních týdnech před mým odjezdem se vše začalo vylepšovat, avšak po většinu času jsem zůstával apatický (nebylo schopné mě plně nepotěšit, nic zásadně ranit). Přestože jsem během tohoto období byl rozhodnut, že musím po návratu vyhledat něčí pomoc, nevěděl jsem jak. Ale vzhledem k tomu, že se můj stav do určité míry normalizoval ke stavu před odjezdem, neměl jsem ani důvod něčí pomoc vyhledávat. Avšak již jsem nebyl produktivní - eliminoval jsem ze svého života odpovědnost a utekl jsem do světa filmů, knih a kulturních akcí. Pouze v relativně krátkých obdobích kdy jsem opět pochyboval o svých schopnostech jsem opět uvažoval o vyhledání pomoci jako prostředku ulehčení.
Bohužel před nějakým časem se celý kruh mizerných nálad vrátil, sice ne v takovém měřítku jako v zahraničí, ale dostatečně natolik, abych se obával, že dojde k jeho prohloubení a aby ovlivnil schopnost soustředit se na mé povinnosti. Myšlenky na sebepoškozování nebo přesunu do bezdomovectví jako jediných forem útěku mám v hlavě neustále.
Měl bych vyhledat služeb psychologa, nebo si vše pouze namlouvám? Bohužel se obávám, že sám si jej naleznout nedokážu.
Pocházím z nefunkční rodiny, mám dlouhodobě problematické vztahy s otcem (posledních 10 let neexistující), jsem student, v tuto chvíli nezaměstnaný (tedy nemůžu hradit jednotlivá sezení a ani na ně doplácet). K dosažení komplexního obrazu je více, ale vzhledem k přílišné délce textu nemá cenu je zde rozebírat.
S pozdravem
TR.G
PhDr.Ondrejkova [Psycholog]