Špatné chování osmiletého syna
Dobrý den,
obracím se na Vás s velkou prosbou o radu. Mám syna - 8 let a nevím si s ním rady. Je hrozně drzý, klidně na nás i křičí - na mě, na manžela, ale dokonce i na babičku a dědečka. Nemá z nás žádný respekt. Něco po něm chceme, ale na všechno má odpověď, odmlouvá a vzteká se. Ve všem si najde problém, kvůli kterému je pak následně doma dusno. Snažíme se být důslední, aby pochopil, že jeho odmluvy a vztek mu nepomůžou, za své chování dostává různé zákazy. Nic ale nepomáhá - ani po dobrém, ani po zlém. Už jsem z toho zoufalá a nevím, co mám dělat. Ve škole je vše v pořádku, není agresivní, ani zlý, dobře se učí a nejsou s ním žádné problémy. Na nás doma se ale utrhuje, stojí proti nám a klidně na nás křičí - např. že to a tam to dělat nebude, když to po něj chceme. Máme ještě 4. letého syna, myslela jsem si, jestli to není žárlivost, ikdyž se snažíme být spravedliví, ale chová se takto, ikdyž je bráška třeba u babičky. Už v 6ti letech začal být tak trochu drzý, ale ve srovnání s ostatními dětmi mi to přišlo normální. Stále se to ale stupňuje a teď už je to úplná katastrofa. Doma je kvůli tomu pořád zle, dusno, stres, nic co uděláme tak není dost dobré. Na všechno, co mu řekneme, tak od něj slyšíme odpověď v podobě křiku "Ne, takhle to nebude!" současně s jeho škaredým pohledem. Trváme na svém, což nakonec vyústí v záchvat vzteku a ikdyž tedy pak nakonec udělá to, co po něm chceme, tak je protivnej po zbytek dne. Stačí maličkost a má špatnou náladu, kterou si vylévá na nás. Poradíte mi prosím, co bych měla dělat? Moc děkuji.
Mgr.Zajic [Psycholog] chápu, že Vaše situace není lehká. Zkuste se nejprve zamyslet nad tím, proč ve škole problémy nejsou a doma ano. Co byste se od učitelů či vedoucích mohli naučit? Sourozenecká rivalita se na tomto stavu mohla někdy dříve jistě podílet, ale teď je hlavní hledět méně na to, co k situaci v minulosti přispělo a více na to, co z ní vede. Zkuste se společně domluvit na tom, co chcete změnit jako první a jaká pravidla Vám k tomu pomůžou. Pokud zákazy a pochvaly nefungují, patrně je syn nevnímá jako zákazy a pochvaly ... zkuste najít něco, co bude vnímat stejně jako vy. Uvádíte, že když hodně chcete, Váš požadavek nakonec splní, to berte jako úspěch, alespoň nějak ho vést dokážete! Proč Vás v jiných věcech neposlechne (křik, odmlouvání), co při nich děláte jinak? Každopádně bych Vám doporučil rodinnou psychoterapii v některém ze státních či soukromých zařízení. Počítejte také s tím, že situace se nějakou dobu zhoršovala a žádná změna nebude okamžitá, všímejte si i těch nejmenších úspěchů sebe i svého syna. Budu vám držet palce.