Nikdo mě nechápe a jsem na dně svých síl
Nevím,co mám dělat. Je toho moc.Jsem ve čtvrťáku a maturuju.Máma čeká dítě s přítelem,se kterým se nemáme v lásce.Má se narodit v době,kdy se budu na maturitu připravovat.Bojím se,že bude ubrečené a já se nenaučím,protože mám problémy s učenim-potřebuji absolutní klid.Přijde mi,že mámě na mě nezáleží.Nejde tu jen o její rozhodnutí s dítětem,ale vážně se chová,jako bych byla stín a ne její dcera.Stalo se kolikrát,že nic nebylo doma k jídlu-ani na navaření a jídlo dala raději jemu např.-a moho jiného.Přitom já jsem jí vždy pomáhala a nikdy jsem se nechovala jako fracek.On si kolikrát přišel domů opitý-2x do týdne.Navíc se tak trochu nechá živit..Další věc.Od otce odešla přítelkyně a chce se scházet každý víkend se mnou a se sestrou.Já mu napsala,že ano,ale že to nemůže být pořád,jelikož mám dost práce s maturitou,když od unora možná nebude klid.Napsal mi,že to hrotim atd a snažil se mě přemlouvat,že u něj budu mít klid na učení atd.Nebudu.Vím,že by se mi vypovídal o svých problémech,ale já chci klid a ne se zatěžovat.Chápu,že je v hrozné situaci.Vyslechla jsem ho a poradila a utěšila,ale to je vše,co já mohu udělat.Navíc jsem se nemohla potom ani učit,jelikož mě to trápilo.Jeho přítelkyně byla moje kamarádka a rozešli se ve zlém.Mrzí mě,že konečně dělám,co mě baví a chci toho docílit,ale nikdo nad tím nemá pochopení.Svěřila sem se třeba o tátovi sestře.Ta jen řekla ať ho chápu,že nás teď potřebuje a vyčetla mi to.To samé s tím mimčem.Já vím,že otec nás potřebuje a nezříkám se jakýchkoliv setkání.Jen,že tu také nebyl,když já jsem byla v podobných situací a odpálkoval mě.Mrzí mě,že mě nikdo nepochopí......
Zkusím se k vašemu dotazu vyjádřit popořadě. Situace s matkou, která čeká dítě je určitě velice náročná už jen z podstaty jejího těhotenství a příchodu dalšího sourozence, o kterého bude potřeba se starat. Do toho období vaší maturity, což je sám o sobě jistě tlak. Ve vaší situaci by bylo dobré, kdyby se vám podařilo domluvit s mámou na nějakém místě a čase, kde by vás v době, kdy se budete učit a připravovat k maturitě, nikdo nerušil. To, že máte pocit, že mámě na vás nezáleží, může být jen dočasné a způsobené jejím očekáváním a zařizováním okolo budoucího potomka. Pokud jste doteď měla s matkou dobrý vztah, vytrvejte a dejte tomu ještě šanci.
Co se týče situace s otcem, vaším úkolem opravdu není otci poskytovat více, než jen dočasnou a občasnou podporu a útěchu.
Rozumím tomu, že se cítíte v tuto chvíli tím vším děním zahlcená, zkuste se tedy teď soustředit na sebe a na to, co potřebujete vy. Až budete cítit, že jste připravená čelit a pomáhat jim s jejich problémy, pak se do toho můžete vrhnout, ale dokud máte své povinnosti a oni vás spíše zatěžují, věnujte se sobě.
Komentáře uživatelů ...
Děkuji Vám.Snažím se spíše soustředit na sebe,ale jsem na otce trochu telepaticky vázána,takže se občas stane,že mám menší deprese z ničeho.S tím místem na maturitu to je složitější.Bydlíme v bytě a vše je slyšet.Vím to.Máme k tomu ješě nové sousedy a jejich děcka dělají hluk a trošku to slyšet jde.Mám problémy s učením,když nemám klid.S mámou dobrý vztah nemám-nehádáme se,ale řekla bych,že ke mě jako k dceři se nemá.Nikdy ji nezajímalo co si přeju.Má spíše v lásce svého přítele a chce si ho udržet pomocí dítěte-znám ji,protože když mělo jít k rozvodu s otcem,tak se rozvádět nechtěla asi z materiálních důvodů.Její přítel se od ní trochu odloučil za poslední 2 roky,tak si ze strachu to dítě vydupala..Když jsem kdysi přišla s nějakým problémem,nebo trápení,tak mě odpálkovala.Když se tata s ni rozvedl,tak ze dne na den hned po rozvodu si přitáhla domu toho přítele aniž bych o tom věděla,nebo se mě třeba zeptala,nebo mě připravovala na něj způsobem nějakých návštěv a seznamování.Bylo mi v té době 16 a šla jsem na učiliště,plus ten rozvod,plus ještě po-rozvodové deprese ze strany táty,takže citlivé období to bylo a nějakej bezcharakterní chlápek u nás doma byl nevkusný nápad..
To mě mrzí. Zdá se však, podle toho, co píšete, že máte dobře nastavený vztah s otcem, tak by možná stálo za to zkusit přeci jen přemýšlet o možnosti třeba alespoň dočasného azylu u táty, s tím, že by jste si s ním zkusila domluvit určitá pravidla, kdy si budete povídat a kdy se potřebujete učit. Stejně, pokud s ním jste takto spojená, tak cítíte, kdy mu není dobře, i když s ním o tom nemluvíte. Každopádně, ať se rozhodnete jakkoli, blíží se doba, kdy budete dospělá a budete si moci rozhodovat o svém životě zcela sama.
Děkuji Vám.Vážim si Vaší pomoci.Popřemýšlím o tom :-)
Mgr.Trileta [Psycholog]