Tatínek ve vězení
Dobrý večer.
Máme pětiletou dcerku. Již rok a půl je její otec ve vězení, kde jej pravidelně navštěvujeme. Na návštěvy se vždy moc těšíme, tatínek nám oboum velmi chybí. Po jeho odchodu dcerka nechápala, proč je najednou pryč. Psycholožka nám doporučila říci jí, že tatínek zlobil, a proto nemůže být s námi. On sám jí to řekl a neustále zdůrazňuje, že to nemění nic na tom, jak moc ji miluje. Uplynul však rok a půl a ona už je rozumnější. Začíná mít smutné nálady, je plačtivá (zejména večer), někdy na něho naštvaná. Ptá se, proč nemá telefon, proč nepřijede alespoň na jeden den, které hračky jí tenkrát koupil táta. Cítím z ní vztek, nepochopení, smutek. Z našeho okolí nikdo o jeho nástupu do vězení nevěděl, pouze rodina. Teď je bohužel informace mezi lidmi, zejména díky médiím a amnestii. Nevím, jak jí mám vysvětlit, že tatínek nemůže přijet a musí být stále pryč. Bojím se toho, že jí někdo ublíží a řekne jí to nesprávně. Slovo "vězení" zná, ale doposud si to s tatínkem nespojila. Dnes jsem jí připomněla, že tatínek zlobil. Reagovala pláčem, že se bojí, aby neměl trest. Prý jí to někdo říkal ve školce. Moc děkuji za odpověď.
Mgr.Zajic [Psycholog] chápu, že těžkou situaci musíte denně řešit. To, že někdo dcerce řekne, jak se věci mají, otevřeným způsobem, opravdu hrozí. Uchráníte ji od toho tím, že jí vysvětlíte celou situaci. Čím více toho bude chápat, tím méně bude mít důvodů ke smutku. V 5 letech již chápe hodně věcí, ale jistě trochu po svém. Pokud se zeptá, co znamená trest a amnestie, všechny výrazy jí jednoduchým způsobem vysvětlete. Udržte její důvěru, že vy víte, co tatínek podstupuje. Pokud by jí někdo něco řekl, půjde pak za vámi a zeptá se. Nemusíte se toho bát. Směřujte ji také na dobu, kdy se tatínek vrátí ať má pozitivní výhled do budoucna, Bavte se i o jejím vzteku a smutku, i vy jste jistě naštvaná, že je tatínek pryč. Čím méně budou tato témata tabu, tím více jí můžete pomoci pochopit, co se děje a snížit tak její nejistotu.
Pokud se situace nebude lepšit a dcerka bude dál smutná, poraďte se s dětským psychologem.
Hodně štěstí