Syn si vymíšlí
Dobrý den,
mám doma 8mi letého syna, který se mi nejspíš snaží vypudit přítele. Syn s svého pravého otce nikdy nepoznal, nejevil o něj zájem. Když mu byli 3 roky, našla jsem si přítele, kterého přijal za otce. Vše probíhalo dobře, říkal mu tati a nikde nebyla chyba. Časem ale začal náš vztah jít ke dnu a když bylo synovi skoro 6 tak jsme se rozešli. Syn o tom nevěděl vymlouvala jsem se, že je pořád v práci a proto tu není atd. Protože přítel se nechtěl sejít ani s ním a aspoň mu to vysvětlit. Po 2-měsíčním lhaní jsem musela s pravdou ven, že už s námi není že musel odjet a taky jsem musela i přiznat, že to jeho otec vlastně nebyl. Začali výzvědy kdo je jeho otec a proč za nám nepřijde, proč se přítel na něj vykašlal. Byli to nehorázné muka. Nechtěla jsem ho nikdy před ním shodit ale když i po půl roce bylo furt jedno a to samé musela jsem mu říct, že to nebyl nejspíš dobrý člověk a že je lepší, když je pryč. Syn se uzavřel do sebe. O příteli už nepromluvil ale začali pro změnu problémy ve škole, bitky, útěky, schovávání. Řešili jsme to i s psycholožkou ale více méně pouze tu školu. Po roce jsme se dali s bývalým přítelem zpátky dohromady. Syn byl z toho nadšený, vše se spravilo, škola, spolužáci... Ale časem to začalo být ještě horší. Zhruba po půl roce začal syn mluvit, že ho tady nechce, že se ho bojí, že nám bylo lépe když jsme byli sami atd. Přítel syna nikdy nezbil, spíš zvyšuje hlas což ho vyděsí, max. dostal pohlavek za lhaní nebo neposlouchání. Teď ale začal mluvit ve škole, že ho přítel bije, že modřiny má od něho, cokoli se na jeho těle ukáže udělal to automaticky přítel. Přitom vím, že on nemá kdy, je neustále v práci a se synem sám doma nikdy není. Už nevím co mám dělat. Nejhorší na tom všem je, že syn to umí tak šikovně podat, že mu to každý uvěří... Moc děkuji za odpověď Anna
Mgr.Zajic [Psycholog] velmi vřele Vám doporučuji navštívit psychologa, který umí poskytovat rodinnou psychoterapii. To, že dítě nezná svého otce, je poměrně výrazná predispozice k tomu, že pak obtížně zapadá do jakéhokoliv rodinného uspořádání, mezi další lidi. Ať se nám to líbí nebo ne, každý z rodičů znamená polovinu našeho já. Je to často těžké, ale i vykreslování pravých otců negativně, vede k velkým problémům. Jak mohu mít rád sebe sama, když nenávidím, některého z rodičů?
To, že byl syn zraněn hned dvakrát (když Váš partner odešel), mohlo vést k tomu, že jeho základní citové vazby byly narušeny. Jak má dítě věřit v lásku a a bezpečí, když z jeho života lidé odcházejí a přicházejí bez pochopitelných souvislostí? Projevy ve škole - zlobení, praní, jsou neklamné známky toho, že je opravdu nutné jeho stav řešit s rodinným psychologem. Napište mi prosím na mail: martin.zajic@bez-tize.cz a já vám doporučím některé pracoviště. Potíže, které popisujete nijak nesouvisí se školou, tam se jen projevují důsledky jeho zkušeností a traumat, proto nemá smysl nyní řešit školu.
Dobré na všem je věk Vašeho syna, pokud budete situaci řešit co nejdříve, je velká naděje, že do nástupu puberty se situace zlepší natolik, že jeho chování nepřeroste do větších problémů.