46208
27. 3. 2013 22:46:17
- renuska1993
Depresia
Dobrý deň,
mám 20 rokov a pred 5 rokmi mi zomrel dedko. A teraz pred Vianocami babka. Od toho dňa, ako dedko zomrel naňho myslím každý deň.Každú chvíľu,čo som sama, plačem.Stále sa mi sníva, že žije. So starými rodičmi som mala skvelý vzťah.Chodila som k nim každý deň, celé detstvo som bola s nimi. Strašne mi chýbajú a už nevládzem ďalej.Už ma raz napadlo,zobrať si život a byť znovu s nimi.Neviem zabudnúť a aj keď sa hovorí, že čas vylieči všetky rany, v mojom prípade to neplatí.Nikomu o tom nehovorím,ale cítim sa strašne zle.Viete mi pomôcť?Poradiť, čo mám robiť?
Mgr.Zajic [Psycholog]
Dobrý den,
napadá mne, zda Váš stav nemůže souviset právě s tím, že nikomu neříkáte, že Vám není dobře. Čas většinou opravdu rány léči, stejně důležitá je však často možnost sdílet své zážitky a emoce s dalšími lidmi. Už samotné formulování toho, co nás trápí je důležité. Ztráta blízkého člověka, je velký zásah do našeho světa a musíte respektovat, že pokud babička zemřela před Vánocemi, máte ještě nárok na truchlení. V některých kulturách je dokonce čas na truchlení předepsán.
To, že jsou Vaši prarodiče místně jinde však neznamená, že zmizeli z Vašeho života. I živí známí občas z našeho života na čas zmizí. Zkuste jim oběma přát hodně štěstí na místě, kde nyní jsou a respektujte, že nějaký čas nebudete v přímém kontaktu. Pokud víte, že se s nimi po smrti setkáte, nijak ten čas sama nepřibližujte. Nejen, že by je to patrně samotné mrzelo, ale hlavně - měla byste pak méně zážitků, které byste jim mohla vyprávět ;) To, jaký jste měla život, bude velmi pravděpodobně jejich první otázka.
Pokud Vaše truchlení nebude ustupovat a bude těžké najít někoho, komu byste se mohla svěřit, neváhejte s návštěvou psychologa. I takovéto trápení patří do naší kompetence. Hodně štěstí
napadá mne, zda Váš stav nemůže souviset právě s tím, že nikomu neříkáte, že Vám není dobře. Čas většinou opravdu rány léči, stejně důležitá je však často možnost sdílet své zážitky a emoce s dalšími lidmi. Už samotné formulování toho, co nás trápí je důležité. Ztráta blízkého člověka, je velký zásah do našeho světa a musíte respektovat, že pokud babička zemřela před Vánocemi, máte ještě nárok na truchlení. V některých kulturách je dokonce čas na truchlení předepsán.
To, že jsou Vaši prarodiče místně jinde však neznamená, že zmizeli z Vašeho života. I živí známí občas z našeho života na čas zmizí. Zkuste jim oběma přát hodně štěstí na místě, kde nyní jsou a respektujte, že nějaký čas nebudete v přímém kontaktu. Pokud víte, že se s nimi po smrti setkáte, nijak ten čas sama nepřibližujte. Nejen, že by je to patrně samotné mrzelo, ale hlavně - měla byste pak méně zážitků, které byste jim mohla vyprávět ;) To, jaký jste měla život, bude velmi pravděpodobně jejich první otázka.
Pokud Vaše truchlení nebude ustupovat a bude těžké najít někoho, komu byste se mohla svěřit, neváhejte s návštěvou psychologa. I takovéto trápení patří do naší kompetence. Hodně štěstí
Komentáře uživatelů ...
holbovka
7. 5. 2013 8:08:44
Něco podobné jsem zažila před 6 lety, kdy mi zemřel děda. Taky jsem měla stejné myšlenky, že půjdu za ním, ale nad vodou mě držely mé dvě děti, a hlavně manžel, kterému jsem se se vším svěřila. Nejenže čas už hodně bolesti a smutku odnesl, teď už vzpomínám na ty krásné chvíle prožité s dědou, který i přesto pořád chybí. Doporučuji se svěřit a najít nějakou lásku nebo jinou zábavu, která myšlenky na dědu zažene. Přeji, ať se Vám to podaří.