Neadekvátna reakcia
Dobrý deň,
nie som si istý, či dostanem , resp. či môžem žiadať objektívnu odpoveď "na rovinu", ale skúsim. S manželkou som po dlhšej snahe, mojej snahe , navštívil psychologickú poradňu. Nebudem problém nijako rozpisovať. Nakoľko moja manželka mala určité predsudky a obavy z objektivity odborníka- psychológa v mužskom prevedení , tak sme napriek tomu, že som už sám v minulosti o probléme s psychológom- mužom toto riešil individuálne, tak som na žiadosť manželky súhlasil a vyhľadal som psychológa -ženu. Stavil som na určité atribúty , ktorými bol vek psychologičky / cca 50rokov / a jej dlhoročnú prax- teda aspoň tak to osebe uvádzala. Na moje prekvapenie však som sa z veľkej časti nestretol s profesionalitou a už vôbec nie s objektivitou. Ja som nešiel do poradne , aby som tam "víťazil" nad manželkou, ani si dokazoval aký som ja nad vecou. Existoval problém, ktorý sme nevedeli spoločne riešiť, preto sme to na moje naliehanie riešili takto. Problém je v našej komunikácii. Manželka totiž reaguje veľmi impulzívne , až hystericky a tým sa do každej, čo i na začiatku zdravej konfrontácie ,vkradne totálna deštrukcia a je po rozhovore. Tento jej doslova fenomén sa v plnej kráse prejavil aj na samotnom sedení u psychológa. Všimol som si , že pani PhDr.... to jasne taktiež eviduje. Napriek všetkému sa bohužiaľ pani "poradkyňa" myslím nedokázala nad veci povzniesť a reagovala / prepáčte mi všetky rozvážne ženy / čisto žensky. Napríklad vo chvíli keď moja manželka istým výrokom argumentovala na istú situáciu a podotýkam , že jej argument bol nezmysel / čo však poradkyňa nemohla vedieť / tak psychologička normálne vybuchla smiechom so slovami "no a máme odpoveď na otázku". Nejednalo sa o žiadnu žartovnú situáciu, predsa len tak sme poradňu z dlhej chvíle nenavštívili! Prišlo mi to hodne neprofesionálne, ak nie úplne uletené. Takáto situácia sa zopakovala ešte dvakrát !!! Pokiaľ niečo vysvetľovala mojej manželke, jednala "v rukavičkách", pokiaľ niečo chcela vytknúť, či vysvetliť mne, "nedávala si servítku pred ústa". Chápem , že evidovala, že manželka je emočne značne rozpoložená a ja som celkom pokojný, no tento prístup, ktorý by som označil až za takmer tendenčný a feministický ,mi vzal všetky ilúzie o jej profesionalite. Pre porovnanie , keď som pred cca rokom situáciu individuálne konzultoval s psychológom - mužom a taktiež mu popísal objektívne problém som ani zďaleka tento pocit nemal. Tiež ma síce vo veci mojich prešľapov nešetril a nazval to pravým menom, ale od toho tam predsa bol ! Naše spoločné sedenie u psychologičky mám nahraté v celom rozsahu na diktafón a k tomuto záveru som prišiel po niekoľkokrát sa opakovanom prehratí záznamu, nakoľko som trochu pochyboval , či som situáciu nevnímal subjektívne, no bohužiaľ nie. V zásade otázka znie: je normálne , aby tento proces-párová terapia bola vedená zo strany odborníka týmto štýlom? Ďakujem.
Mgr.Zajic [Psycholog] definovat "správnou" terapii, je poměrně komplikované. Kolik je lidí, tolik je názorů, takže mne napadá otázka, jak situaci viděla Vaše paní? Ono někdy nemusí být na první pohled jasné, co je záměrem terapeuta, někdy je to patrné až z výsledků, někdy se důvod k jednání psychologa ani nemusíte dozvědět.
Hlavním ukazatelem terapeutových schopností je spokojenost klientů, takže pokud máte dojem, že paní psycholožka "do Vás příliš šla" a nebyla neutrální tak, jak byste si přál, najděte zkrátka jiného psychologa. Terapeutických směrů je celá řada a i v rámci jednotlivých zaměření se liší přístup člověk od člověka. Tím nejdůležitějším v terapii je to, jak Vám daný terapeut vyhovuje. Pokud nikoliv, nemá velký smysl v terapii pokračovat.
Co se smíchu týká: Někteří lidé, například i já, humor v terapii běžně využívají. Neměl by se však nikdy klienta dotknout, útočit na něj.
Terapeut by nikdy neměl být vnímán jako rozhodčí. Ani jeden z páru by neměl mít dojem, že druhému nadržuje, nebo že někomu dokonce škodí. Tyto pocity jsou velmi subjektivní, takže stejná reakce terapeuta u někoho může být přínosná a u někoho méně. Také mne zaujalo, že jste si celé sezení nahrával na diktafon. Napadá mne, že jste možná neměl k psycholožce důvěru již před samotným sezením.
Mám z Vašeho textu dojem, že Vám na rozlišování "mužského" a "ženského" uvažování nebo reakcí, poměrně záleží. Mohli byste zkusit najít pracoviště, kde terapeuti pracují v páru. Muž a žena. Mám s tím sám velmi dobré zkušenosti.
Hodně štěstí.