Úzkostná porucha (strach ze zvracení)
Dobrý den,
už od malička trpím panickou poruchou ze zvracení. Na nějaký čas ( asi pět let mi tato fóbie přestala ztrpčovat život), ale teď nedávno se u mě zase projevila a to ve velké míře. V podstatě mám strach ze zvracení skoro neustále..stačí mi pomyslet na to, že mi bude špatně a hned se začnu dávit (ikdyž nezvracím). Vrátilo se mi to v 10/12 v okamžiku, kdy se mému tatínkovi udělalo špatně, začal zvracet krev a byl v ohrožení života. V listopadu jsem si zašla ke své obvodní lékařce a ta mi předepsala antidepresiva Mirzaten 15 mg (1/2 tablety večer před spaním), antidepresiva mi pomáhají. Začala sem i docházet k psycholožce na terapie, kde mě paní doktorka naučila 2 způsoby dýchání, jak tu situaci strachu překonat. Než sem začala užívat antidepresiva, užívala sem velmi často Diazepam 5 mg..s tím sem tedy úplně přestala po předepsání Mirzatenu. Nicméně, od února je to s mým tatínkem špatné a je neustále v nemocnici. Teď už ikdyž beru antidepresiva nemám strach v plné míře, ale mám. Pořád myslím na to, že mi bude špatně a jen vstoupím do nemocnice a je mi divně. Neustále se mi honí myšlenky o tom co bych dělala kdybych svoje nejbližší ztratila, že bych takhle v nemocnici nikdy nechtěla ležet. Prostě přemýšlím nad věcmi, nad kterými sem nikdy dřív nepřemýšlela. Nedokážu se pořádně z ničeho radovat, pořád myslím jen na nemoci, na to že mi bude taky špatně, že až budu starší že taky můžu být takto nemocná a co budu dělat. Paní doktorka mi pro takové krátkodobé stresy předepsala Helex Retard 0,5 mg, když si vezmu půlku je mi líp. Snažím se to překonat a začít myslet na něco pozitivního, ale moc mi to nejde. Co byste mi poradili ? Moc Vám předem děkuji za Váš čas a za Vaši odpověď. Thea
Mgr.Zajic [Psycholog] doporučuji důvěřovat Vaší psycholožce a pokračovat v psychoterapii. Vaše stavy se mohou zlepšovat jen pozvolna, nikdy není dopředu jasné, jak dlouho Vás bude problém zatěžovat. Pokud k psycholožce nemáte důvěru, nebo se Vám zdá, že postupujete příliš pomalu, řekněte jí to, třeba Vám navrhne jiného kolegu, který používá jiný přístup.
Nepíšete kdy Vás problémy nechaly vydechnout, ani kolik Vám je let. Všímejte si situací, kdy Vás nic netrápí, než naopak. Kdy se cítíte lépe? Necháváte své tělo dostatečně odpočinout? Dopřejte si oddych a relaxaci, sportujte. Radujte se i z malých úspěchů, jsou mnohem důležitější než neúspěchy. A ještě lépe, i neúspěch má pozitivní smysl, je to zkušenost, na které můžete příště stavět.
Držím Vám palce. Myslete na to, že nějakou dobu se Váš stav zhoršoval a může trvat stejnou dobu, než necháte problémy plavat úplně.