Problém so synom
Dobrý deň.
Máme vážne problémy so synom. Nevieme si ich vysvetliť, pretože ani jeden z nás s manželom taký nebol. Má veľmi komplikovanú povahu. Pokúšali sme sa mu dohovárť po dobrotky aj po zlotky. Sľúbi nám, že sa zmení a niekedy vraví, že sa zmeniť nechce. Ak si predstvíte čo by sa ešte mohlo stať tak v našom prípade sa to stane. Najhoršie je, že okolie mu predpovedá väzenie. Klame nám, určite popíja. O fajčení už ani nehovorím. Chytili ho v obchode ako kradne a predpokladám, že kradne aj v škole veci a peniaze svojim spolužiakom. Nás okradol o to málo čo sme mali. Okradol aj starých rodičov z jednej aj druhej strany. Odkedy mu na to prišli nechce tam chodiť. Navštívili sme psychóloga a záver všetkých sedení bol taký, že má takú povahu a ešte môžeme od neho čokoľvek očakávať. Som trochu sklamaná a bojím sa predstavy, čo by to mohlo byť to čokoľvek. Samozrejme aj prospech sa mu zhoršil, pričom profesori tvrdia, že má na viac a kľudne by mohol byť jednotkár alebo dvojkár. Tento polrok dokonca mal z matemetiky 5. O zhoršených známkach zo správania ani nehovorím. Mal ich síce za absenciu v škole a za podvod s ospravedlnenkami. Sme z toho zúfalí. Syn má 18 rokov.
Mgr.Zajic [Psycholog] doporučuji rodinnou psychoterapii. Lidé mají živou povahu, klidnou, ale nikdo se nerodí s povahou okrádací. Jde o to, že Váš syn buď špatně rozeznává hranice, které nesmí překračovat (např. lidé s poruchou pozornosti) nebo je schválně a cíleně překračuje, což je v pubertě a adolescenci časté.
Co s tím? Syn by měl vědět, že ať dělá cokoliv, jste jeho rodiče a máte ho rádi, ale že neschvalujete, jak se chová. Možná se to zdá komplikované, ale to, že se Vám nelíbí, že dostal pětku nespojujte s tím, že z něj nic nebude, že je budižkničemu. Je to Vaše dítě, jistě vidíte jeho dobré stránky, vždy je za co ho pochválit. Člověk, který na sebe slyší jen to špatné, si sám připadá špatný.
U hranic, které jsou zásadní (chození do školy, krádeže), buďte nekompromisní a dohodněte se s ním, jak by Vám doporučoval jejich překročení trestat. U hranic, které jsou v jeho kompetenci (je mu již 18 let) mu nechte zodpovědnost sama za sebe.
V případě, že se situace bude horšit, učiňte kroky ke své vlastní ochraně tak, aby následky svých činů nesl jen on, neplaťte za něj dluhy, neřešte za něj jeho problémy.
Jednou pochopí, že jste neměli jinou možnost, že to byly důsledky jeho vlastních činů.
Stručně: Milujte ho vždy jako svého syna, ale počítejte s tím, že může trvat dlouho, než to ocení. Zároveň respektujte, že na "dělání problémů," má díky svému věku právo a vše co dělá, možná jako zkušenost potřebuje.
Přeji silné nervy a doporučuji se poradit s rodinným terapeutem, můžete ho navštívit i v případě, že syn odmítne jít s Vámi.