Syndrom vyhoření
Dobrý den,
obrátila jsem se na Vás, protože mám strach o svého taťku. Už asi šest let pracuje od nevidím do nevidím, vrací se domů celkem často tak okolo 10. hodiny večer a ještě doma chvíli dělá ,,papíry". Neustále u toho usíná, ale na to jsme si už tak nějak zvykli. Ráno stává okolo páté, ale když čas tlačí, je schopen vstát okolo třetí nebo čtvrté ráno. Zdálo se, že to celkem zvládá, ale i tak jsme měli o něj strach. Jenže toto jaro má hrozně moc práce(je podnikatel) a většinu práce dělá sám. Začal si stěžovat, že ho to nebaví(což se mu nedivím),že nestíhá a přemýšlí co bude dělat dál, jestli to má vůbec smysl. Dovolenou si vzít nechce, ale opravdu by jí potřeboval. Prosím, poraďte, jak se máme k němu chovat nebo jak mu jakkoliv pomoct, aby jsme předešli syndromu vyhoření. Mám o taťku strach a vím, že nejsem jediná.
Mgr.Zajic [Psycholog] chování, které popisujete vystihuje poměrně dobře workoholismus. Doporučuji se s tatínkem dohodnout na návštěvě psychologa či psychiatra. Zkuste vyhledat psychologa věnujícímu se systemické psychoterapii, logoterapii nebo KBT. V zájmu svého zdraví a pohody, by měl mírně změnit svůj životní styl.
Bude se muset naučit respektovat to, že tělo i duše snesou omezenou zátěž. V případě, že se člověk přetěžuje a nedovolí si odpočinout, tělo si daň vybere jinde.
I ti nejúspěšnější podnikatelé vědí, že všechno stihnout nelze. Něco je třeba přenechat kolegům, podřízeným, něco je třeba naplánovat do delšího časového úseku. Je dobré mít čas, kdy práce spí, kdy nelze klientovi zvednout telefon, kdy je internet vypnutý, mít prázdniny od práce.
Pokud Váš tatínek nebude ochotný něco v podobném duchu změnit, obávám se, že ho k tomu později přinutí zdravotní stav a lékaři.
Když mu řeknete, že o něj máte obavy a zda by kvůli sobě i Vám mohl někam zajít, jistě bude ochotný někoho kontaktovat. Nebo ho můžete doprovodit.
Hodně štěstí.