47918
19. 6. 2013 18:48:54
- katka694
Emócie
Dobrý deň.
Mám taký problém. Prevládajú u mňa určité emócie a tie zabranujú tým dobrým sa prejavit. Dáva vám to zmysel? Nedávam do svojho prejavu emocné podfarbenie, nedokážem byt sama sebou. Neviem ko by som vám to popísala lebo necítim svoje vnútro. Nechcem byt taká umelá a hrat sa na takú sebavedomu lebo sa pritom necitim sama sebou a niesom to ja. Nemôžem ale taka byt. Nemozem byt sama sebou. Nejde to :/
Mgr.Zajic [Psycholog]
Dobrý den,
napadají mne dvě možnosti. Buď jakékoliv emoce prožíváte velmi slabě, což souvisí s impulzivitou. Nebo své emoce spíše cíleně tlumíte, nevšímáte si jich, nedokážete je dostatečně rozlišovat. Na vše bych doporučil hledat odpovědi s klinickým psychologem. Ještě si uvědomuji, že neuvádíte svůj věk. Stavy, které uvádíte jsou poměrně časté v dospívání, kdy je tělo plné hormonů a bouřlivých procesů. Je velmi těžké v tuto dobu rozumět sobě samému i emocím, které nabývají nových rozměrů. Pokud je to Váš případ, nechte si nějaký čas na objevování nové rovnováhy.
Napadá mne otázka, když říkáte, že se necítíte být sama sebou, jak vlastně víte, jaká jste? Najít sebe sama, je poměrně těžký úkol a je v podstatě celoživotní, nekončící. Někdy se také dá leccos nalézt i bez hledání a bez důkladného pátrání. Jistě znáte ty povídačky o mužích, kteří hledají pivo v lednici 5 minut a manželka řekne "vždyť je tady uprostřed."
Tedy: Ohledně emocí doporučuji konzultaci s klinickým psychologem. Uvádíte totiž, že neprojevujete ty dobré emoce, takže ty negativní máte? Silné, slabé? Co se týká "cítění se sama sebou" neumím odpovědět, jak k takovému stavu dospět. Pokud jste ho někdy zažila, vzpomeňte si, co k němu vedlo.
Hodně štěstí.
napadají mne dvě možnosti. Buď jakékoliv emoce prožíváte velmi slabě, což souvisí s impulzivitou. Nebo své emoce spíše cíleně tlumíte, nevšímáte si jich, nedokážete je dostatečně rozlišovat. Na vše bych doporučil hledat odpovědi s klinickým psychologem. Ještě si uvědomuji, že neuvádíte svůj věk. Stavy, které uvádíte jsou poměrně časté v dospívání, kdy je tělo plné hormonů a bouřlivých procesů. Je velmi těžké v tuto dobu rozumět sobě samému i emocím, které nabývají nových rozměrů. Pokud je to Váš případ, nechte si nějaký čas na objevování nové rovnováhy.
Napadá mne otázka, když říkáte, že se necítíte být sama sebou, jak vlastně víte, jaká jste? Najít sebe sama, je poměrně těžký úkol a je v podstatě celoživotní, nekončící. Někdy se také dá leccos nalézt i bez hledání a bez důkladného pátrání. Jistě znáte ty povídačky o mužích, kteří hledají pivo v lednici 5 minut a manželka řekne "vždyť je tady uprostřed."
Tedy: Ohledně emocí doporučuji konzultaci s klinickým psychologem. Uvádíte totiž, že neprojevujete ty dobré emoce, takže ty negativní máte? Silné, slabé? Co se týká "cítění se sama sebou" neumím odpovědět, jak k takovému stavu dospět. Pokud jste ho někdy zažila, vzpomeňte si, co k němu vedlo.
Hodně štěstí.