Konec vztahu a neschopnost jít dál

Dobrý den,
je mi 17 let a i na můj mladý věk se mě můj poslední vztah dost dotkl a poznamenal. Už několik let se léčím s obsedantně kompulzivní poruchou a najít dívku, která mě pochopí a bude mi chtít pomoci není snadné. Nepiju, nekouřím, nechodím na večírky, nemám rád velkou společnost, jako většina mých vrstevníků. S dost lidmi v mém věku si proto ani nerozumím. Občas prohodíme pár slov, ale velcí kámoši nejsme, protože máme absolutně jiné zájmy.

Slečnu jsem poznal na škole a nyní možná na škodu - chodíme do stejné třídy. Po dobu roku a pár měsíců při mě stála vlastně každý den a byla pro mě podporou, stejně tak, jako já pro ní. Po tom roce už náš vztah měl určité koleje ve kterých jsme byli zaběhlí. Věděli jsme, kam až můžeme zajít a byli si jisti, že druhého neraníme. Byl to nejdůvěrnější a nejsilnější vztah, který jsem s dívkou měl. Není se co divit, je mi teprve 17, ale i přesto to pro mě mnoho znamenalo. Před pár týdny jsme se nepohodli a ona to ukončila.

Prý už nemůže dál, že ten vztah nikam nevede a už dále semnou není spokojená. Já vím, že nejsem dokonalý kluk. Potřebuju poněkud více pozornosti a hlavně pochopení v některých věcech.

Je to opravdu krátká doba a já se přes to nemohu přenést ani trochu. Od toho dne se téměř neustále klepu, byl jsem u mého psychiatra a nikdy se mi nestalo, že bych koktal.. Ten den ale ano. Nemohu se uklidnit, jsem nervózní, potím se, je mi špatně, podlamují se mi kolena.. Do těch všech absurdních strachů, obsesí se přidal ještě ten pocit, že je prostě pryč a kdo ví, třeba s jiným.

Dokonce i moje pocity jsou absurdní. Nemohu se smířit s tím, že moje slečna už není má a vše, co jsem měl od ní já bude mít teď někdo jiný. Ano, teď se zaměřuju na fyzickou lásku. K tomu tvrdí, že může být moje kamarádka, ale po tom všem co se mezi námi stalo? Jak to asi tak může stačit? Cena útěchy za rok vztahu? Věděla o věcech o kterých nevědí ani doma, vlastně nikdo. Tudíž mi mohla pomoci i s těmi nejhoršími strachy a teď jsem na ně zase sám. Nevím co dělat. Vím, že tyhle situace se řeší denně. Někdo někoho opustí, přijde pláč, hádky, smutek... Jenže tohle byl můj první opravdový vztah, první dívka, která o mě věděla vše a k tomu všemu umocněné ještě poruchou.

V posledních měsících se nějak všechno bortí, ale proč píšu je až poslední událost a to je rozchod. Prožívám vcelku těžké období a ten vztah mě držel nad vodou, ona mě držela nad vodou. Potom co mě ale opustila i ona, vlastně jsem zase sám. Samozřejmě, že rodiče mě mají rádi, sestra a další, a já si jich nesmírně cením!, ale jsou tu strachy a obavy, které znala jen ona, protože jsem časem poznal, že ona mě takového dokáže přijmout a cítil jsem, že chce kráčet po mém boku.

Jednoduše nevím jak dál, nemohu přetrpět ani myšlenku na to, že se případně miluje s jiným, že pije někde sama v klubu s opilými kluky.. A domýšlet konce je neskutečně bolestivé, natož možnost, že se to opravdu děje a k tomu moje roztřesené tělo, nervozita, pot a občas koktavý hlas.. Opravdu nevím co teď. A ačkoli je asi těžké nějak poradit, i tak to musím zkusit.

Jak mám tohle všechno zvládnout? To, že už nejsme spolu? Že případně může spát s jiným? Ten stres? Samotu?

Děkuji za případnou odpověď, pokud můj příspěvek nebude smazán jako již několik předchozích, protože mé problémy jsou nejspíše spam.


Josef

Komentáře uživatelů ...