Obavy z budúcnosti
Práve som vyštudoval ekonomickú a po prvotnom nadšení prišla studená sprcha. Prácu si hladám približne len dva mesiace. Odnikial sa neozývajú a keď ma aj pozvú na pohovor tak to dopadne zle. Mojím najväčším problémom však je že vôbec netuším čo chcem v živote robiť a veľmi ma to stresuje. Mám pocit, že môj život smeruje niekam kam nemá. A tieto predstavy ma zas privadzajú do obdobia ked som bol jeden jediný krat v živote naozaj štastný...so svojou bývalou...to bolo však pred troma rokmi. Odvtedy som nikoho nemal. Stretávam sa s dievčatami aj chodím občas na rande avšak zatial nič z toho. Mojím problemom ale nie je že by som mal slabe sebavedomie, niekolko dievčat o mna prejavilo záujem, Problém je, že ja čakám na niečo čo stále neprichádza. Kamarati mi vravia, že všetky porovnávam s bývalou, ale to nie je pravda, lebo jedno dievča na mna aj celkom urobilo dojem, akurát si myslím že ona nemá o mna záujem (Poznáme sa už dlhšie a sme teraz kamarati). Ide o to, že pri bývalej priatelke som cítil to čo nikdy k žiadnej inej. A to čo som cítil vtedy sa snažím nájsť aj teraz. Viem, že tu píšem piate cez deviate, len to proste potrebujem z oseba dostať. Viem že mi asi neporádite čo mám v živote robiť, len si s tým proste neviem rady a bojím sa že za 10 rokov budem chodiť do práce ktora ma vobec nebude baviť ( alebo budem nezamestnaný) a budem úplne sám. Navyše mám pocit, že sa všetkym v mojom okolí darí. Bud majú priatelky, prácu alebo odišli na par mesiacov do zahraničia a sú tam happy...alebo maju všetko z toho čo som napísal.A viem že nemôžem ostat ani doma pretože doma mám velmi stresujuce prostredie. Otec nezamestnaný, sestra nezamestnaná a všetko to taha mama. Navyše otec so sestrou si svoju zlu naladu často vybíjajú na mame. Neviem čo mám spraviť ale viem že potrebujem vo svojom živote spraviť velký krok, ktorý ma odvedie z cesty na akej som.
Mgr.Zajic [Psycholog] jsem zastánce toho, že k větší spokojenosti vede spíše více menších kroků, než jeden zázračný velkoskok. Chápu, že se necítíte dobře, když zatím neúspěšně hledáte zaměstnání, ale uvidíte, že trpělivost růže přináší. V současnosti je situace opravdu o něco horší než dříve, ale jako mladý a perspektivní člověk jistě zaměstnání získáte.
Důležitější je druhá otázka: Jaké zaměstnání hledat? Vzhledem k tomu, že jste po vysoké škole, zkuste své nároky snížit a přemýšlet nad tím, co Vás baví až v zaměstnání. Berte první zaměstnání jako investici do zjištění, co chcete. Nové zaměstnání navíc získá snadněji ten, kdo již v nějakém zaměstnání byl, než čerstvý absolvent. Zjistit to, co Vás baví totiž obnáší i znát to, co Vás nebaví a vědět, že něco Vás nebude bavit v jakkoliv vysněné práci (pravidelné vstávání,nějaké papírování,ne zcela vysněný nadřízený...). To, co Vás baví tedy spíš zjistíte během času, je to proces a věřte mi že i to, co Vás baví, se bude v průběhu Vašeho života měnit. Zkuste tedy prozatím slevit, ať získáte zaměstnání dříve a zmizí Vaše obavy z budoucnosti.
Co se týká seznamování: Netuším, jak máte vysoké nároky, ale počítejte s tím, že stejné jako s Vaší bývalou partnerkou to zkrátka s žádnou jinou dívkou nebude. Bude to vždy jiné. Možná ale lepší, ač si to nyní třeba nedokážete představit. Také berte v úvahu to, že spoustu vlastností u lidí objevíte až po nějaké době. Takže čekat na prvním rande stejný průběh citů jako s bývalou partnerkou není příliš reálné.
Napadá mne také, nakolik jste vázán na bývalý vztah, i když žijete 3 roky mimo něj. Není možné, že jste v srdci ještě stále zcela nezaklapl dveře po vztahu s bývalou partnerkou?
Zkuste u zaměstnání slevit a u vztahů si odpovědět na výše uvedené otázky. Osobně si myslím, že čekat na někoho, kdo Vás z tohoto přemítání vyvede a budete zkrátka chtít poznat, zda je to dívka, která by byla vhodnou partnerkou, má smysl. Ať to trvá 14 dní nebo 3 roky...
Držím palce.